„Národ, který se hádá, je slabý,“ psala jste na sociální síti. Také jste pokládala otázky: „Kdo stojí tak moc o to, aby nás rozděloval? Aby národ nedržel spolu? Aby tu byla až hysterie... ovšem bez náznaku řešení... ?“ Našla jste na ně odpověď?

Nejsem příznivec konspiračních teorií, ale myslím si, že to, co se děje, se neděje jen tak. Z jednoho prostého důvodu – požadavek na odstoupení Andreje Babiše v době, v níž by ten samý člověk s přehledem vyhrál volby, kdyby byly po jeho odstoupení opět vyhlášeny, je sám o sobě jen záminkou pro srocení davu na nějakém místě – prostě se musí najít věta, která tam ty lidi dostane. A není to fér, jak vůči těm lidem na Letné, tak vůči této zemi, protože to vytváří znepřátelené skupiny, což je bez jakéhokoli pozitivního cíle velmi nebezpečné. Cíl přece nemůže být „bít se.“

Víte, já chápu lidi pod pódiem na Letné, že přišli vyjádřit svůj názor na Andreje Babiše, ale je mi naprosto cizí a nepochopitelné to, o co jde těm lidem na pódiu. Buď suplují nějakou politickou stranu, která míří do kytek, a na její akci by už nikdo nepřišel, takže si z těch lidí dělají skrytě blázny, nebo je v tom nějaká vyšší hra, aby naši malou zemi těmi vnitřními nesváry oslabili, a ona pak dokázala méně čelit tlakům zvenčí. A to, že lidé poslouchají pana Mináře, který si z aktivismu udělal povolání, aniž umí cokoli jiného, a že parlamentní strany s ním sedají k jednacímu stolu – to prostě nechápu, nerozumím tomu. Pokud tedy nejde jen o to dostat ty lidi z Letné do voličských základen těch partají. Ale pak to mají dokázat ty strany samy. Takže si myslím, že se s těmi lidmi na Letné prostě nehraje fér, protože mi schází odpověď na otázku jak dál.

Pískání a nadávky provázely při pokládání květin na Národní třídě premiéra Andreje Babiše i vicepremiéra Jana Hamáčka. Zatímco na premiéra křičeli: „Táhni odsud estébáku!“ Hamáčka nazývali „ocáskem“. Nejen s pískáním, ale i s výzvami k odstoupení se setkal rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima při proslovu na Albertově. O čem tyto protesty svědčí?

O více věcech. Třeba že ztrácíme glanc a úroveň. O co víc by vyjadřovalo třeba pár stovek lidí, kteří by se při příchodu Andreje Babiše otočilo k místu zády a mlčelo. Vybavila jsem si citát – když mlčí jindy hovorná žena, její mlčení je ohlušující. Parafrází bych to řekla asi tak, že když zmlkne a ostentativně se otočí zády dav, to ticho hřmí. To, že tam někdo jde s cílem vykřikovat vulgarity a urážky, svědčí o jeho mentální úrovni nula, a pomáhá paradoxně tomu, na koho se křičí. Vzpomínám na listopad 89, kdy se skandovalo „nejsme malé děti“, „máme holé ruce“, ale vulgarity a sprostá slova nepadaly. Nikdo nenazýval komunisty tak, jak se dnes křičí na zvolené politiky. A proč? První Havel by proti tomu vystoupil. Ne nadarmo se říkalo – nejsme jako oni. Ztratili jsme noblesu, ztratili jsme slušnost a úroveň protestů, které provázely celý listopad 1989. Dnes jsou ti protestující z Národní čtvrtá cenová. Pak se nesmí divit, že se na jejich stranu nikdo slušný nepostaví. A že politika se ke čtvrté cenové blíží.