„Národ, který se hádá, je slabý,“ psala jste na sociální síti. Také jste pokládala otázky: „Kdo stojí tak moc o to, aby nás rozděloval? Aby národ nedržel spolu? Aby tu byla až hysterie... ovšem bez náznaku řešení... ?“ Našla jste na ně odpověď?

Nejsem příznivec konspiračních teorií, ale myslím si, že to, co se děje, se neděje jen tak. Z jednoho prostého důvodu – požadavek na odstoupení Andreje Babiše v době, v níž by ten samý člověk s přehledem vyhrál volby, kdyby byly po jeho odstoupení opět vyhlášeny, je sám o sobě jen záminkou pro srocení davu na nějakém místě – prostě se musí najít věta, která tam ty lidi dostane. A není to fér, jak vůči těm lidem na Letné, tak vůči této zemi, protože to vytváří znepřátelené skupiny, což je bez jakéhokoli pozitivního cíle velmi nebezpečné. Cíl přece nemůže být „bít se.“

Víte, já chápu lidi pod pódiem na Letné, že přišli vyjádřit svůj názor na Andreje Babiše, ale je mi naprosto cizí a nepochopitelné to, o co jde těm lidem na pódiu. Buď suplují nějakou politickou stranu, která míří do kytek, a na její akci by už nikdo nepřišel, takže si z těch lidí dělají skrytě blázny, nebo je v tom nějaká vyšší hra, aby naši malou zemi těmi vnitřními nesváry oslabili, a ona pak dokázala méně čelit tlakům zvenčí. A to, že lidé poslouchají pana Mináře, který si z aktivismu udělal povolání, aniž umí cokoli jiného, a že parlamentní strany s ním sedají k jednacímu stolu – to prostě nechápu, nerozumím tomu. Pokud tedy nejde jen o to dostat ty lidi z Letné do voličských základen těch partají. Ale pak to mají dokázat ty strany samy. Takže si myslím, že se s těmi lidmi na Letné prostě nehraje fér, protože mi schází odpověď na otázku jak dál.

Pískání a nadávky provázely při pokládání květin na Národní třídě premiéra Andreje Babiše i vicepremiéra Jana Hamáčka. Zatímco na premiéra křičeli: „Táhni odsud estébáku!“ Hamáčka nazývali „ocáskem“. Nejen s pískáním, ale i s výzvami k odstoupení se setkal rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima při proslovu na Albertově. O čem tyto protesty svědčí?

O více věcech. Třeba že ztrácíme glanc a úroveň. O co víc by vyjadřovalo třeba pár stovek lidí, kteří by se při příchodu Andreje Babiše otočilo k místu zády a mlčelo. Vybavila jsem si citát – když mlčí jindy hovorná žena, její mlčení je ohlušující. Parafrází bych to řekla asi tak, že když zmlkne a ostentativně se otočí zády dav, to ticho hřmí. To, že tam někdo jde s cílem vykřikovat vulgarity a urážky, svědčí o jeho mentální úrovni nula, a pomáhá paradoxně tomu, na koho se křičí. Vzpomínám na listopad 89, kdy se skandovalo „nejsme malé děti“, „máme holé ruce“, ale vulgarity a sprostá slova nepadaly. Nikdo nenazýval komunisty tak, jak se dnes křičí na zvolené politiky. A proč? První Havel by proti tomu vystoupil. Ne nadarmo se říkalo – nejsme jako oni. Ztratili jsme noblesu, ztratili jsme slušnost a úroveň protestů, které provázely celý listopad 1989. Dnes jsou ti protestující z Národní čtvrtá cenová. Pak se nesmí divit, že se na jejich stranu nikdo slušný nepostaví. A že politika se ke čtvrté cenové blíží. 

Snad největší nevoli sklidil Václav Klaus mladší. „Ty zkurvysyne,“ musel si vyslechnout poslanec Klaus se svým doprovodem, když chtěl uctít 17. listopad. Další mu nadávali do „Putinových děvek“. Podle některých neměl Václav Klaus mladší na Národní třídu vůbec chodit, jiní tvrdí, že s sebou neměl brát dceru. Co k tomu říci?

Zde udělali pseudoprotestující největší chybu. Opravdu největší. Na stranu Václava Klause mladšího se v tu chvíli musela postavit každá máma, každý táta. Bez ohledu na to, zda ho musí, nebo nemusí. A každý slušný člověk musel být z toho projevu vůči předsedovi mladé politické strany zděšen. Já jsem tedy zděšena byla. Protože toto už není normální, toto je občanská válka, takto řvali kdysi náckové a soudruzi. A hned si kladete otázku – nemá to tak dopadnout? Že se budeme na ulicích fyzicky napadat pro politický názor? Nebude někomu vyhovovat anarchie, aby pak zakročil s vládou pevné ruky?

Někdo dokonce na FB napsal, že když bere Klaus ml. dceru do války, nemá se co divit. Absolutně, rezolutně, kategoricky tyto úvahy odmítám a odsuzuji. Žiji v demokratické společnosti, která není v žádné válce, kde jsou věci, které zákon dovoluje, které zakazuje; a za mne – vůbec by mi nevadilo, kdyby tu bandu, která tam toto předvedla, policie odvedla pro jasný trestný čin výtržnictví. Možná stojí za to si ho připomenout, jak zní v zákoně: „Kdo se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že napadne jiného, hanobí hrob, historickou nebo kulturní památku, anebo hrubým způsobem ruší přípravu, průběh nebo zakončení organizovaného sportovního utkání, shromáždění nebo obřadu lidí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta“.

Nechci žít v zemi, kde se brání tátovi s dcerou položit květiny tam, kam chodí každý rok, a řvou se na něj vulgarity na hranici trestného činu. Bez ohledu na to, že se mezitím stal předsedou nějaké strany, to si přece nesmí nikdo dovolit. A odtud vítr asi vane – podle mne je strach z Trikolóry, která se rozjela po republice, sbírá po kouskách procenta, a skomírající strany posílá do propadliště dějin. Kdyby byli ti řvouni co k čemu, přiznají, v jakém partajním dresu řvou a komu tleskají. Osobně jsem čekala, že všechny strany dění na Národní odsoudí. Nestalo se, někdo si dokonce liboval, jak jemu tleskali. Kdyby mně tleskali lidé, co předtím řvali na mladého Klause to, co řvali, styděla bych se.     

Spolek Milion chvilek vyzval na demonstraci na Letné demokratické opoziční strany, aby se více otevřely veřejnosti, přišly s uskutečnitelnou vizí a posílily své volební šance koalicemi. Do příštího roku by měly strany prý uvažovat o menších koalicích. Předseda Milionu chvilek Mikuláš Minář hovořil už dříve s členy opozičních stran o změně volebního systému. Co říkáte těmto výzvám směrem k opozici?

Překvapuje mne, že by si strany měly nechat radit od člověka s nulovými zkušenostmi, který nikdy nepodnikal, nikdy nepracoval, nevykonával žádnou funkci, například na komunální úrovni… A dokonce aktuálně ani nedostudoval. Umí být jen proti něčemu a svolávat ten dav, a to ještě aby mu to jiní platili. A protože nemá těm lidem co nabídnout, tak vyzývá jiné, aby to nabídli za něj. Překvapuje mne, že předsedové partají skoro nábožně poslouchají u stolu tyto fráze, které tu byly, jsou a budou, ale které nevyřeší nic z problémů této země. A koalicemi současné strany neposílí vůbec nic. Pokud nedokážou oslovit voliče ani z půdy Sněmovny tak, aby jejich preference byly vyšší, nepomůže nic.

Teď je to tak, že panu Minářovi přijede 250 000 lidí, kterým on nemá co nabídnout, zatímco partaje by možná i co nabídnout měly, ale protože jsou jimi lidé unaveni, jejich pozvání někam přijet nikdo nevyslyší. Tak se to „šolíchá“ někde u stolu, a nikdo z přítomných si nechce přiznat, že voliče může oslovit jen poctivý, dobrý a normální program, důvěryhodný lídr a dennodenní komunikace, která se musí odpracovat. Víte, ono to není tak těžké – všichni se diví úspěchu Miloše Zemana, ale on opravdu dvakrát objel republiku. Kdysi to udělal i Václav Klaus senior, když zakládal ODS – byl všude. Dnes po něm tuto metodu převzal Klaus junior a všichni jsou zděšeni, jak se mu zvyšují preference a jak zakládá jednu buňku za druhou. Ale každý má šanci ty vesnice a města objet. Ze sídel stran a kaváren se žádné volby nevyhrávají. To vám řekne každý starosta – volby se vyhrávají v hospodě a na návsích.