Vláda v pondělí jednomyslně schválila návrh státního rozpočtu na příští rok se schodkem 40 miliard korun. Jeho hlavními prioritami podle koalice jsou zvýšení důchodů, platů učitelů, rodičovského příspěvku, výdajů na výzkum a vývoj nebo podpora sportu a vyšší investiční výdaje. Oproti tomu původnímu se navýšily prostředky pro některé resorty, růst na výdajové stránce byl „vyřešen“ vyššími předpokládanými příjmy, aniž by vzrostl plánovaný schodek. Jak byste nejdůležitější finanční nástroj vlády pro rok 2020 okomentovala?

Víte, bohužel, ten „nejdůležitější finanční nástroj vlády“ se už stal jen takovou fraškou, a to není nadsázka. To je fakt vyplývající z tohoto: Státní rozpočet se neplní a ani plnit „nemusí“, protože za to nejsou žádné postihy. Ostatně za to ho také kritizuje Nejvyšší kontrolní úřad ve své poslední zprávě – zkrátka je ohromný rozdíl mezi plánovaným a skutečným výsledkem hospodaření. Když je rozdíl v řádu mnoha desítek miliard korun, přestává mít rozpočet jako zákon smysl. I proto ho ve Sněmovně nikdo moc neřeší. Hospodaří se tak, jak se zrovna vláda vyspí. V tomto světle je tedy vlastně jedno, co vláda schválila. Což je ovšem dost hrozné zjištění.

A to není vše. Nejvyšší kontrolní úřad také v této zprávě tvrdí, že státní rozpočet je na případnou ekonomickou recesi připraven ještě hůř, než tomu bylo před deseti lety. To je pecka, protože už tehdy to byla pro státní kasu katastrofa. Ministr financí Miroslav Kalousek dokázal zaseknout rekordní sekeru ve výši 192,4 miliard korun za jediný rok, ačkoli rozpočet počítal s deficitem „jen“ 52,2 miliardy korun. I tehdy jsem psala, že je rozpočet založen na nerealisticky optimistických předpokladech. Ani tehdy to nikdo kompetentní nechtěl slyšet.

V příštím roce by se měli mít určitě lépe ti, které zaměstnává stát. Všem bez rozdílu se v tarifech přidá o 1500 korun. Ale podle analýzy Hospodářské komory si v soukromé sféře polepší zaměstnanci také, každý měsíc průměrně o 2088 korun hrubého. Jsou to adekvátní proporce mezi růstem příjmů ve veřejném a v soukromém sektoru?

Ono to funguje tak, že soukromý sektor v našich podmínkách obvykle jen pasívně sleduje vývoj platů ve státní sféře... a vláda tlačí na stálý růst platů bez ohledu na to, nakolik si to ekonomika může, či nemůže dovolit. A právě že aktuálně si to moc dovolit už nemůže. Řeknu vám to takhle: Když pracujete s velkým množstvím různě velkých firem a z různých oborů jako já, má to výhodu, že vidíte určité trendy, které v oficiální statistice nejsou ještě moc vidět. Jedním z takových trendů, které už několik měsíců pozoruji, je zajímavý rozpor: Sice dle statistiky roste celá ekonomika i maloobchodní tržby, ale firmám navzdory vyšším tržbám klesá ziskovost a opět se dostávají do druhotné platební neschopnosti, tedy mají peníze na papíře, ale ne na účtu, protože klienti jim neplatí. Ekonomika je tedy už ve stádiu útlumu.

Ale proč klesá ziskovost? Tím se dostáváme k jádru věci. Krom jiného klesá i proto, že populistická vláda plus centrální banka intervencemi, nulovými úroky i administrativním zvyšováním platů nesmyslně růst platů vybičovaly. Kdyby nedělaly nic, nebylo by teď zpomalování tak výrazné. Takže čím víc populistická vláda tlačí na rychlý růst mezd, tím větší jsou pak ekonomické problémy v útlumové fázi hospodářského cyklu. Mzdy totiž dlouhodobě musí růst v souladu s růstem produktivity! A to se neděje.