V prostředí českého internetu nedávno vyvolal silný ohlas váš článek, v němž kritizujete studii, podle níž členství v Evropské unii přineslo České republice už více než tři biliony korun. Co se vám na té studii nelíbí?

Když vidím nějaká čísla, tak se vždy nejprve pídím po tom, jak jich bylo dosaženo. Před tím, než jsem před lety začal podnikat v developmentu, jsem působil jako vědec, a to v Akademii věd. Zajímá mě tedy vždy metodika. Metodika té studie je, jemně řečeno, poněkud nedotažená. Její autoři předpokládají, že pokud bychom v roce 2004 do Unie nevstoupili, stal by se z České republiky stát snad ještě izolovanější než Kuba nebo Severní Korea. Neproudily by k nám žádné investice ze zemí Evropské unie, zbytek Evropy by s námi náhle vůbec neobchodoval a tak dále. To jsou pochopitelně mylné a zavádějící předpoklady. Hrubě zkreslují a znevěrohodňují celou studii.

Ale na pozitivním vlivu členství v EU například na vzájemný obchod mezi členskými státy se shodne celá řada ekonomů, nejen autoři té studie…

Vždyť ani já tento pozitivní přínos nepopírám. Rozhodně si nemyslím, že na Evropské unii je všechno špatné. Mám však za to, že zhruba v posledních dvou desetiletích se čím dále tím zjevněji vzdaluje od ideálů, které stály u zrodu budování společné Evropy, tedy od liberalizovaného obchodu a decentralizované správy, zohledněné v principu subsidiarity. Evropská unie je bohužel stále zřetelněji centralizovanou byrokracií, v níž dochází k neefektivnímu přerozdělování veřejných prostředků a s ním spjatým plýtváním a korupcí. Jako podnikatel, jenž vždy na přední místo staví hospodárnost, se na to vše dívám s těžkým srdcem a mám obavy z toho, v jakém stavu Evropu zanecháme dalším generacím.

Ta studie toto nezohledňuje?

Vůbec. Počítá pouze plusy našeho členství v Unii, ale jaksi zapomíná odečítat minusy. Asi jako kdybych stavěl dům a počítal jen s tím, kolik získávám jeho prodejem, případně pronájmem, ale neodečítal náklady na samotnou výstavbu, materiál, případné renovace, údržbu a podobně. Ta studie podobně neodečítá náklady členství. Jsme sice zatím čistými příjemci peněz EU, ale jednou zřejmě nastane doba, kdy budeme čistými plátci. To ale pochopitelně nejsou jediné náklady. Také posíláme do Bruselu nemalé prostředky z našeho rozpočtu. Pravda, zatím se nám toho vrací víc, nemalé sumy prostředků z evropských fondů se však ztrácí v podivných černých dírách či jsou za ně plýtvavě budovány docela zbytné věci jako golfová hřiště. Takto se na to ale ta studie nedívá. Vyzdvihuje klady členství, ale upozaďuje jeho náklady. Text tak ztrácí odborný ráz a stává se propagandistickým pamfletem.