Sociolog Petr Hampl mi řekl, že nízká úroveň mezd v České republice je způsobena tím, že u nás vyrobené díly putují do Německa a dalších zemí, které je se ziskem prodávají. Přidal se tedy k tvrzení, že jsme levnou montovnou v Evropě. Jak tomu zabránit?

Na to není jednoduchá odpověď. S Hamplem mohu souhlasit. Je však potřeba se podívat do minulosti, jak jsme začínali, jaká nezaměstnanost u nás byla a jaké výhody či nevýhody jsme měli oproti státům východní Evropy. V Československu prakticky neexistoval žádný samostatný živnostník. Po revoluci, ať si o ní myslíme cokoliv, se řada lidí chopila příležitosti. Jsem přesvědčen, že naše pracující veřejnost a zaměstnanci ve firmách, které se začaly restrukturalizovat, měli obrovskou výhodu: jedno z nejlepších učňovských školství a tedy obrovskou skupinu lidí, kteří mohli pracovat na různých místech a dokázali se adaptovat na prostředí. Díky tomu se začala naplňovat prázdná kasa, vznikaly manufaktury, malé firmy a začaly oživovat naši ekonomiku a náš průmysl. Strojové parky firem byly vybaveny stroji z třicátých let a velmi zaostalé.

Když sem začal vstupovat cizí kapitál, především se chtělo, abychom dělali věci levně. Nechci používat slovo montovna. Byli jsme za tu práci rádi, protože přejít v té době ze socialistického tržního hospodářství na kapitalistickou ekonomiku není legrace. Chvíli to trvá. V poslední době se mění trend, chodí sem firmy s vyšší technologií, situace se zlepšuje a náš export je poměrně vysoký. Čísla rostou, už to nemusí být tak hrozné. Ten propad mezi Českou republikou a západní Evropou byl obrovský, obdivoval jsem se lidem, kteří říkali, že ji za deset, patnáct let doženeme. Měl jsem prognózu, že je nedoženeme ani za sto let, protože ostatní by museli stát a my růst, abychom je dohnali.

Není za současného stavu, kdy naše ekonomika roste jako jedna z nejrychlejších, možné se dál upínat na výhodu v nízkých mzdách. Je potřeba, a v poslední době se to děje, aby mzdy rostly rychleji. V době krize v letech 2008 až 2012 měly okolní země jako Rakousko, Slovensko, Polsko těsný růst hrubého domácího produktu a my mínusový. Tyto státy už rostly, protože se u nich nestalo, co u nás – podtržená spotřeba a snížení platů v celé rozpočtové sféře, což mělo za důsledek zmrazení mezd a vedlo nás krizí dál a dál. Tady se stala chyba, ekonomové se tehdy měli zahrabat jak krtci a vylézt za týden. Mohlo to dopadnout lépe. Vláda, která přišla po roce 2013, musela napravovat některé škody týkající se mezd velkými finančními částkami. A pak pravice začala kritizovat, že rozpočet je v době rostoucí ekonomiky stále deficitní jako by se zapomnělo, co se odehrálo pár let předtím.

Je zde i jiné vysvětlení, které souvisí s ekonomickým pohledem. Tedy, že jak Zemana v Česku, tak třeba Donalda Trump v Americe volili lidé, kteří mají strach, zda se svou prací do budoucna uživí. Zejména lidé pracující ve výrobě, a nebavíme se vůbec jen o dělnících. Na jaké obory by vlastně měli rodiče dávat své děti, aby jim zajistili dobrou kariéru? Jak je to s perspektivou manuální práce? Co má naše školství dělat jinak?

Není jednoduché odpovědět. Musíme začít učňovským školstvím, kterému devadesátá léta způsobila kolaps. Tehdy zaměstnavatelé, a já už byl v odborech, dost hlasitě křičeli, aby tento trend zastavili, ale strkali hlavu do písku, jako by si neuvědomovali, že se situace zhorší. To nastalo a závody jako Škoda v Mladé Boleslavi začaly zřizovat vlastní učiliště. Do toho podle mě vstoupila až moc nesystémová struktura školství. Když vznikaly jak houby po dešti manažerské školy, všichni rodiče si mysleli, že je nejlepší jít na školu s maturitou.

To byl začátek problému, kdy jsme naše školství dostali do pozice, že za maturitu by rodiče dali všechno. Důležité bylo mít potomka s maturitou, nikoliv jestli dělá potřebnou a důležitou profesi. Jestliže se za první republiky říkalo, že řemeslo má zlaté dno, tak to platí až dodnes. Řemeslníci nejsou, instalatéři, elektrikáři nejsou, klempíři, a nedávno jsem viděl reportáž o jediném bednáři na Valašsku a tak bychom mohli pokračovat. Jako by se řada rodičů styděla, že jejich dítě bude dobrý automechanik, bednář, kovář. Když to promítnu do současnosti, dneska jsou potřebná i jiná řemesla v jiných odvětvích, máme přetechnizováno.

A to ještě nesáhli na robotizaci, která nás čeká, a otázka je, jak to dopadne a jaký vliv to bude mít na zaměstnanost. Jedná se o jinou strukturu technických profesí. Ještě poslední poznámka: jestliže bych si v nějakém oboru přál udělat úlevy, jsou to technické školy. Dnes všichni zaměstnavatelé pláčou, že nemají technology, konstruktéry, ale z humanitních škol vychází tolik dětí, že bych vedle nich rovnou stavěl úřady práce. Takže pokud bych preferoval nějaké školy, tak technické s úlevami a stipendii, aby do oboru přitáhly lidi. To nám chybí.

Jak v této souvislosti vnímáte aktivity Miloše Zemana v Číně a Rusku? Zajišťuje nám prostor na dalších trzích, nebo nás táhne na Východ, jak slýcháme od jeho kritiků?

Odpovím velmi rychle. Jen opravdový blbec tohle může tvrdit. Je holá kravina říkat o Zemanovi, že táhne republiku na Východ. Jestli existuje animozita proti Zemanovi, ať se klidně projevuje, ale ne lhaním. Když dnes čtu komentáře redaktorů, které jsem měl za rozumné, mám pocit, že se zbláznili. Někdy se nedivím, že je proti novinářům. Já sám s nimi nemám špatné zkušenosti, ale novináři vlastně rozhodli o vítězství Miloše Zemana, to je potřeba jasně říci. Hysterie před volbami před pěti lety byla podobná, nyní se projevila ještě ve větší míře a stálo za ní mnoho novinářů. Miloš Zeman by měl novinářům poděkovat, že vyprovokovali vesnici k tomu, aby dala hlasy jemu. Přes animozitu lidi použili vlastní selský rozum, který novináři někdy nemají. Já bych jim poděkoval.