Už nyní platí v České republice zákaz používat střeliva s olovem v mokřadech, ale Evropská unie chce zákaz rozšířit. Podle LIGY LIBE je to problém a vaši petici podepsalo už na jeden milion lidí. Důvodem má být toxicita olova, jejíž množství ze střel se počítá na tuny. Co vy na to?

V době, kdy zde tunami jedů bojujeme proti polním škůdcům, a ministerstva rozhazují prudké jedy, je celkem úsměvné, že by pro takové prostředí, pro přírodu mohly být zničující například výstřely myslivců, kteří při honech vystřelí čtyři sta ran a ujdou kilometry po poli.

Olovo se v přírodě nerozkládá. Tyto mýty jsme naprosto rozsekali v ten moment, kdy jsme novinářům i politikům dávali za příklad střely ze Slavkovského bojiště, které dlely od slavné napoleonské bitvy v zemi. Olovo, jak jsme mohli demonstrovat, se pouze zapouzdří, udělá se na něm krusta a dál se prostě nerozpadá. Další, co to dokládá, je například námi oslovený kapacitní archeolog, podle něhož patří nalezené olověné artefakty z doby bronzové k nejvíce zachovalým. Olověné historické věci vyhrabané ze země jsou nejvíce zachovalé.

Koneckonců výstava Titanic, která už byla i v Evropě, ukazuje jednu velkou raritu, a to olověnou ozdobnou mříž z Titaniku, která byla vylovena po desítkách let a patří k nejzachovalejším částem vraku, přestože dlela ve slané vodě, jako předtím slavkovské koule ležely na poli pod zeminou pod vlivem agresivních dešťů, hnoje a tak dále – prostě olovo nic neotravuje tím, že by se v zemi rozkládalo.

Tím nechci říci, že když budeme jíst olovo po lžících, bude to zdravé. Ale například v Británii jsou dodnes vodovodní žlaby z olova. Já bydlím v Praze, kde je nemalá část olověných trubek součástí vodovodního potrubí, ale že bychom umírali na otravu olovem, může někdo těžko říci. Prostě je to jen další cesta, jak tentokrát mazaně, cestou ekologie, znemožnit střelectví.

Co by tedy zákaz znamenal?

Důsledkem by bylo nejen to, že by zanikly některé sporty, například střelba malorážkou – naprosto postavená na olovu – i střelba vzduchovkou. Stejně tak disciplíny brokové, a těžko si dokážete představit, že by na olympiádě stříleli jiným materiálem s mnohem horšími balistickými vlastnostmi střelci z jiných zemí světa, kde by tyto zákazy nebyly.

Další velký problém je, že za olovo není ve střelectví – nejen v těchto disciplínách – plnohodnotná náhrada. Prostě není. Kompozitní střely jsou jednak kvůli materiálu lehčí a nenesou specifika olova, takže přesnost je velmi snížena. Pokusů, že by myslivci stříleli kompozitními střelami, už bylo hodně. Zkoušené náhražky jsou balisticky nevhodné, snižuje se přesnost a mají vysokou odrazivost. Vše ostatní, s čím by se dalo střílet – vyjma jednoho prvku, zlata, což by střelbu prodražilo – mají vysokou odrazivost. Už dnes na honech bývá problém, že dojde k odrazu střely, zvláště jsou problémy s přemnoženou černou zvěří. Podobná zranění i velké neštěstí by zákaz přivolával.

Dalším velkým problémem je, že z tohoto zákazu není vyňata ani policie. Pouze armáda. Navíc, pro všechny skupiny, které jsem jmenoval – policie, lovci a držitelé zbraní – by zákaz znamenal enormní amortizaci zbraní a jejich životnost by byla velmi zkrácena. A to i u služebních zbraní policie. Jsou koncipovány na určitý materiál, který se ve vývrtu zařízne a přizpůsobí. To znamená, má určitou tvrdost, či v případě olova potaženého nějakým pláštěm určitou měkkost.