Když premiér Andrej Babiš vzkázal do Itálie: ani jednoho migranta, opět se rozvířila debata o tom, zda přijímat uprchlíky, zda jeden migrant je „trojským koněm“, nebo zda vysíláme striktním postojem spíš signál o vyřazení z Evropy. Jisté je, že Andrej Babiš prosazuje australský model. Že by měl přijmout alespoň jednoho symbolického migranta, odmítá, jednalo by se prý o zbytečné a falešné gesto a trvá na tom, že otázka je principiální. Měli bychom udělat alespoň nějaké symbolické gesto? Je naprosté odmítání správná cesta? A jak hodnotíte v tomto směru politiku premiéra?

Politiku premiéra Babiše vůči migrantům hodnotím pozitivně. Zatím – tady bych použil podtržítko – se chová jako představitel suverénní země, který respektuje vůli přibližně 80 procent jejích občanů. Ta je jednoznačná – přijímání migrantů z islámského prostředí odmítá. Správné je také premiérovo jednoznačné ne k přijetí jednoho, anebo několika takových migrantů jako symbolického gesta. To je opravdu otázka principu. Takový ústupek by bezpečnost naší země zřejmě opravdu neohrozil. Nicméně vrazil by klín do tvořící se „aliance rozumu“, kterou dnes představují státy Visegrádu, Rakousko, Itálie, Bavorsko. Vypadá to, že poměr sil mezi vítači a odpůrci migrace se vyrovnává. A to je důležité. Je to důležité především v současné době, kdy si agresivní migranti vynucují otevření cest do Evropy silou. Tady bych chtěl připomenout události ve Španělsku, ale třeba také v SRN, kde si před časem vynutil dav migrantů vydání delikventů ze svých řad z rukou policie. To jsou jasné signály, že tam, kde nectí principy, selhává – dříve nebo později – státní moc.

Na druhé straně jenom gesta a verbální úcta k principům nestačí. Jsem velmi zvědavý, jak se vláda vypořádá při projednávání státního rozpočtu s financováním vlastizrádných neziskovek, které se podílejí na otevírání nových cest pro migranty. Jsem zvědavý, kdy už naše politické elity odhodí růžové brýle a tvrzení, že nás se zatím nelegální migrace a vliv islamismu netýká. Tady bych doporučil panu premiérovi a odpovědným ministrům projít si Nerudovu ulici, Václavské náměstí anebo parky v Teplicích.

To, že Česká republika aktuálně odmítla pomoci Itálii při přerozdělování uprchlíků, namíchlo řadu lidí. Reagovalo na to nejen hnutí Žít Brno, i v jiných městech by neměli primátoři problém uprchlíky přijmout. S jakým dojmem sledujete tyto reakce?

Já bych nemluvil o řadě lidí. Jsou to jedinci. Opravdu nevím, jestli se dopouštějí vlastizrady z jakéhosi pokřiveného vyššího principu mravního, nebo z hlouposti. V podstatě je to ale jedno. Naštěstí má parlamentní demokracie proti nim dobrý instrument – volby. Předpokládám, že Žít Brno a další podivná uskupení po podzimních komunálkách zmizí z politické mapy. Voliči je pošlou pošňafávat do kavárny.

Kněz Tomáš Halík zmínil v textu, který vznikl jako kázání a převzal ho deník Referendum, že „uděláme z naší země ghetto etnické čistoty, obrněný skanzen vybájené minulosti uprostřed Evropy – to není jen nemravné, to je také pošetilé a hloupé“. I podle něj jsme prostě měli žádosti italského ministerského předsedy vyhovět a nějaké uprchlíky přijmout. Argumenty jsou tyto: kazíme si pověst v zahraničí, jsme schopni jen brát, nic dávat, vyřazujeme se z Evropy a evropské kultury. Kazíme si pověst v zahraničí, vyřazujeme se z Evropy?

Já se divím, že Halíka ještě někdo bere vážně. Jsou snad no-go zóny projevem evropské kultury? Patří do Evropy každodenní strach z teroristických útoků? Pan Halík má štěstí, že žije v zemi s rozvinutou demokracií. I ta by ho ale ze sebezáchovných důvodů měla poslat do blázince, anebo do kriminálu. Halík se podle mne snaží naplnit své osobní ambice. Už zřejmě pochopil, že na Pražský hrad ho voliči nepustí, a tak se snaží uspět alespoň v hierarchii římskokatolické církve. Prostě zkouší to všemi směry.