Jak byste popsal současný stav naší země? Primárním tématem je pochopitelně energetická krize a aktivita vlády, která nastoupila před necelým rokem.

Otázka energetické politiky v Evropě je velký problém, do toho stanové cíle v naplňování Green Dealu a další věci. Nikdo netušil, že Rusko 24. února napadne Ukrajinu, což se do situace také dramaticky promítlo a ceny začaly růst ještě rychleji. Řekněme si ale, že v našem případě je nutné oddělit elektrickou energii od plynu. V případě plynu byla Česká republika bohužel kvůli minulosti závislá na jediném majoritním dodavateli, tedy Rusku. Vždycky je špatně, když jste v čemkoli závislí na jediném dodavateli. Nicméně elektrickou energii si vyrábíme sami, v rámci našeho energetického mixu bychom měli posilovat zejména jadernou energii. 

Česká republika je velmi významným vývozcem elektrické energie, dokážeme ji vyprodukovat levně a nedává smysl, že ji zpátky pro vlastní spotřebu nakupujeme velmi draho. Narůstající problém se od loňského roku začal výrazně zrychlovat v jarních měsících tohoto roku a řada evropských zemí jako Španělsko, Portugalsko, Francie, Německo či Slovensko řešila různé způsoby, jak cenu energií zastropovat nejen pro domácnosti, ale zejména pro průmysl. Z úst našich vládních představitelů jsem slýchával, že ceny zastropovat nelze, že je to populismus, a najednou se záhy dozvíme, že zastropovat lze.

Přesto se ten cenový strop značně liší od některých okolních zemí a je poměrně vysoký.

Ano, řada zemí v Evropské unii má cenový strop mnohem nižší, než je nejen ten náš, ale než je strop EU. U nás vidíme, že česká vláda mnoho měsíců nekonala a ČEZ, který je ze 70 procent v rukou státu, si dělá, co chce. Přitom by mohl energii dodávat napřímo a levně. Řešení prostě přicházejí pozdě, některých jsme se stále nedočkali.

Slyšíme obavy z průmyslu, že se firmy stávají nekonkurenceschopnými kvůli extrémním cenám vstupů do výroby, které jsou dvakrát, třikrát i čtyřikrát vyšší než v některých jiných zemích EU. Tím bude produkce nekonkurenceschopná, může dojít k omezování výroby, propouštění lidí, a jsme v začarovaném kruhu. Klesne HDP, ale i zdroje státu, v jehož životním zájmu by měl být fungující průmysl. Jinak to nakonec postihne všechno včetně školství nebo zdravotnictví. 

Otázka průmyslu je mimořádně důležitá, protože na největší firmy dosud žádná státní úleva nebo zastropování cen nemíří. 

Ano, ze strany politiků jsme slyšeli slova o svetrech, ale ta průmyslu nepomůžou. Slýcháme rovněž čas od času, že naše země by se měla více zaměřovat na technologie, inovace, informatiku a další moderní přístupy. To je samozřejmě velmi vhodné, ale trvá nějakou dobu, než se k tomu dopracujeme. To není z týdne na týden. Jde o rekvalifikace, vybudování nových pracovních příležitostí atd. Naše země je především průmyslová, což je mimořádně energeticky náročné. 

České firmy byly vládou nechány totálně napospas, ale jiné země včetně našich sousedů své firmy velmi podporují a pumpují do průmyslu veliké peníze. Projeví se to sníženou konkurenceschopností našich firem, protože budou mít vysoké vstupy. Souvisí s tím i otázka potravin. Jestliže Polsko a Německo potravinářskou výrobu a zemědělce výrazně podporují a u nás k tomu nedochází, pak k nám budou jezdit rohlíky z Německa a Polska, protože naši pekaři nebudou schopni konkurovat. Lidé zde pak přijdou o práci a opět se to negativně promítne do celkové situace naší ekonomiky a životní úrovně.