Co budete dělat o půlnoci ze soboty na neděli?

Předpokládám, že ještě budu slavit narozeniny své dcery, začnou sice už odpoledne, s ostatními rodiči ale určitě vydržíme nejmíň do půlnoci.

Co podle vás bude současná imigrační vlna znamenat pro Evropskou unii, jak ovlivní integraci států Unie?

Vytváří to obrovské riziko. Hrozí totiž, že se státy, jež naleznou v této věci společnou řeč, budou rozvíjet v rámci EU „rychlostněji“, tedy více a lépe než ty, které zůstanou na nějaké bazální úrovni integrace. V tom spočívá nebezpečí nepochybně i pro Českou republiku, pokud se totiž tandem tvořený Německem a Francií rozhodne, že bude vytvářet těsnější spojenectví, a my zůstaneme vně, bude to problém pro naši proexportně orientovanou ekonomiku, budou ohroženy zájmy našich podniků.

Jak by měla Evropská unie postupovat při ochraně svých vnějších hranic?

Základní problém je v tom, že Evropa nemá žádné své vlastní bezpečnostní sbory. Dokud nebude Evropská unie disponovat určitým množstvím rychle se přesouvajících jednotek vojenského charakteru, do té doby budeme neúspěšně řešit, jakým způsobem se hranice mají chránit. Dnes je jejich ochrana věcí jednotlivých států ve spolupráci s agenturou Frontex, ta ale nemá k dispozici žádné příslušníky bezpečnostních sborů a maximálně může dělat monitoring, nejde ale o fyzickou ochranu hranic.

Podmínkou tedy je, aby se našel dostatek prostředků na vytvoření evropských bezpečnostních jednotek, což mimo jiné vyžaduje změnu primárního evropského práva. A zadruhé je pro ochranu vnějších hranic nutná dohoda se Srbskem. Kdyby byla Unie schopná se se Srbskem dohodnout, že na jeho území vznikne jeden velký záchytný tábor, v němž budou probíhat azylové procedury, a Srbsko pak bude zajišťovat deportaci těch, kdo azyl nedostanou, byla by to velká pomoc Evropě. Bylo by to pro Unii jednodušší a pro Srbsko by z toho plynulo budoucí zapojení do Evropské unie.

Měly by se podobně integrovat i další země? A jak jim může pomoci Česká republika?

Česká republika má dlouhodobou zahraničněpolitickou strategii, podle níž mají tyto státy přistoupit co nejdříve do Unie a má se jim dát v tom směru vážný příslib. Tento přístup je ale nutné odlišit od Turecka a Ukrajiny, kde není ani v dlouhodobém horizontu reálné, že se členy EU stanou. Na Balkáně je to jiné, tam by právě spolupráce s EU i to, že zatím nejsou vázány evropskou legislativou, mohlo být pro naše společné zájmy výhodné.

Jaká je podle vás budoucnost Schengenu? Udrží se v současných podmínkách?

To je velmi otevřená otázka. Naším zájmem samozřejmě je, aby zůstal zachován. Pokud by padl, znamenalo by to velkou deziluzi pro mnoho občanů. Pevně věřím, že Schengen zůstane zachován, ale na druhou stranu je jasné, že jsme dosud nikdy nebyli svědky podobně silného ohrožení schengenských pravidel jako nyní.

Dá se odhadnout, jaké množství imigrantů je schopna Evropa vstřebat?

Nepustím se do spekulací ohledně počtu, ale podle mě musí platit, že Evropa nemůže přijmout všechny. To, že Evropská unie může přijmout jen omezené množství uprchlíků, vyplývá nejen z hustoty zalidnění, ale i z toho, jak se vyvíjely její společnosti. To nejsou homogenní společnosti, které dospěly k určitému stadiu vývoje, země střední Evropy měly zcela jiný vývoj než třeba Francie, kde si už zvykli na muslimskou část obyvatel. Nemyslím si, že současné počty uprchlíků za uplynulý rok jsou problematické, ale pokud by příliv stále pokračoval, problém by nastal.