Jak hodnotíte rok 2017 z hlediska české politické scény? Jaké události byly podle vás klíčové?

Jde o rok, v němž se konečně zablýskalo na lepší časy. Za mimořádně důležitý považuji výsledek voleb do Poslanecké sněmovny, který ukázal, že občané se rozhodli hledat novou podobu politické scény. Za negativní jev považuji pokračující snahu vyvolávání válečné hysterie. Začalo to vytvořením Centra proti terorismu a hybridním hrozbám při Ministerstvu vnitra a pokračovalo celou řadou kampaní proti jinak smýšlejícím občanům. Ti jsou bez důkazů označováni za agenty nepřátelské moci. Šlo o útoky na svobodu slova a myšlení, ostrakizaci nezanedbatelné části politického spektra. V důsledku mainstreamové mediální aktivity je česká společnost rozdělena nejvíce za posledních skoro třicet let.

Co bude podle vás podstatné u nás v roce 2018? Na co je třeba se soustředit a které věci „ohlídat“?

Musíme se začít vymaňovat z koloniální závislosti. To předpokládá odmítnutí Junckerovy teze o omezené suverenitě východoevropských členských zemí EU. Nesmíme si nechat vnutit ani euro, ani migrační kvóty. Měli bychom usilovat o reformu Evropské unie – prvním krokem by mělo být zrušení Evropské komise a anulování Lisabonské smlouvy jako do očí bijících nedemokratických prvků.

Důležitá bude jistě prezidentská volba. Jak tipujete výsledek prvního a druhého kola?

Nervozita dosavadního „favorita“ volby Jiřího Drahoše naznačuje, že prvé kolo vyhraje Miloš Zeman a druhé se nejspíše nebude konat.

Funkční období prezidenta Zemana se chýlí ke konci. Jak ho hodnotíte?

Přes některé dílčí výhrady první funkční období hodnotím kladně, zejména v oblasti zahraniční politiky. Pan prezident jako jediný politik reflektoval skutečnost, že 80 procent českého HDP vytváří export našich výrobků, a snažil se proto najít pro naše firmy nové exportní příležitosti. 

Výraznou osobností, která rozčeřila doposud klidnou debatu před prezidentskými volbami, je Mirek Topolánek. Jak ho hodnotíte jako kandidáta a jakou má šanci?

Mirek Topolánek je jediným skutečným politikem mezi vyzývateli  Miloše Zemana. Předpokládám, že nejspíš vyhraje další prezidentskou volbu. Zatím čelí důsledkům negativního vnímání jeho osoby.

Mirek Topolánek u nás prosadil v parlamentu Lisabonskou smlouvu, která zakotvuje společnou migrační politiku. Je v ní zakotven princip společné imigrační politiky, jejímž cílem je ve všech etapách zajistit účinné řízení migračních toků a která se řídí zásadou solidarity a spravedlivého rozdělení odpovědnosti mezi členskými státy, a to i na finanční úrovni… Měli by to voliči při své volbě zohlednit?

Mirek Topolánek se už nechal slyšet, že už chápe, že Lisabonskou smlouvu podepsat neměl. Půjde-li do příštích prezidentských voleb s požadavkem anulace Lisabonské smlouvy, mohl by je vyhrát. 

Je to už evergreen, ale jak podle vás nakonec dopadne jednání ohledně vlády u nás? Vznikne nějaká koalice či tichá podpora?

Nejspíš to dopadne podobně jako s první a druhou Topolánkovou vládou. Až na jaře budeme mít kabinet s důvěrou Poslanecké sněmovny. Nejspíš nebude jednobarevný. 

Co lze od vlády či vlád Andreje Babiše očekávat? Přinese něco pozitivního?

Může se tak stát. Pozitivním momentem nepochybně bude likvidace starých klientských sítí, které se vytvářely čtvrt století. Stejně tak snaha o zefektivnění práce státní správy. Pro mne osobně bude takovým zkušebním balónkem osud Centra pro boj s terorismem a hybridními hrozbami a ukončení spolupráce Ministerstva vnitra s cenzoráckými neziskovkami. Sympatická je snaha nového ministra zemědělství o potravinovou soběstačnost České republiky. V případě vážné krize by toto mohl být rozhodující faktor pro naše přežití.

V Senátu neprošla novela Ústavy zakotvující právo občanů držet zbraň. Co tomu říkáte?

Mrzí mě, že neexistuje možnost vyvolat předčasné volby do Senátu. Holt ty senátory, kdož hlasovali proti ústavnímu zákonu, si musí voliči zapamatovat a pak ve velkém počtu k senátním volbám přijít a zvolit někoho jiného. Je to jen na nich.

A co očekáváte ohledně směrnice Bruselu o zbraních? Jak se máme bránit?

V žádném případě neměnit dosavadní vyhovující zákon o zbraních a střelivu. Bez ohledu na nátlak a případné sankce Bruselu.

Vy jste řekl, že se musíme vymanit z koloniální závislosti. Mluví se též o tom, že jsme hospodářskou kolonií Německa či Západu. Je to pravda? A lze se případně z tohoto postavení nějak vymanit?

Sedm osmin české ekonomiky vlastní zahraniční subjekty, takže jsme v tomto ohledu řazeni mezi rozvojové země. Cesta z koloniální závislosti je sice obtížná, ale možná. Toto by mohl být zajímavý politický program pro nové vlastenecké politické strany, které nepochybně vzniknou. Mohli bychom začít tím, že zestátníme vodárenství. Bohužel, asi za úhradu.

Co je klíčové z hlediska naší obranné a bezpečnostní politiky? Má být naše armáda expedičním sborem, nebo má být více dimenzována na obranu našeho státu?

Český rozpočet na obranu je stejně velký jako ten ukrajinský. Ukrajina má armádu o 300 000 mužích a vede na východě země válku. Na počátku roku 2014 měla stejný počet bojeschopných jednotek jako dnes my – asi 6000 vojáků se zkušenostmi ze zahraničních misí. Tak jako kdysi v Kyjevě, ani v Praze se nic měnit nebude, dokud nepřijde průšvih. Buď to pak nějak zvládneme, nebo možná ne. Lepší by bylo být na krize a války připraven, ale to je nad rámec chápání současných politiků.

Co otázka uzavření našich hranic v případě silné migrační krize?

Obávám se, že na to nemáme kapacitu. Ovšem současní migranti by v naší zemi byli natolik nápadní, že by nepředstavovalo žádný problém zadržet je kdekoliv jinde. Možná proto nám Brusel a sluníčkáři vyčítají přílišnou homogenitu českého obyvatelstva.

A jaké je vaše hodnocení roku 2017 z hlediska zahraniční politiky? Které věci byly podstatné? Které negativní a které pozitivní?

Můj dojem je vysloveně negativní. Svět se zase dostal blíže ke globálnímu konfliktu, jehož hnacím motorem je tichá (nebo chcete-li hybridní) občanská válka v nejsilnější zemi, tedy ve Spojených státech. Jediný efektivní způsob, jak tuto mocnost sjednotit, je nalezení nového (či staronového) nepřítele a vyvolání konfliktů za hranicemi. V Evropské unii se do čela dostaly takové postavy, které téměř garantují její postupnou degeneraci a rozpad. Pozitivní snad je jen skutečnost, že to zatím ještě neskončilo totálním průšvihem.

Co otázka migrační vlny? Je problém vyřešen, nebo nás to nejhorší teprve čeká?

Kdybych bral v úvahu nejhorší možnou variantu, tak ta nejmohutnější, biblická devátá vlna nás čeká až po vzniku islamistického chalifátu v některém západoevropském velkoměstě (V Bruselu? V Paříži? V Marseille?) Někam se ti bojovníci IS uchýlit musejí a pak teprve uvidíme, jakou strašnou zbraní je migrace.

A co návrhy na Dublin IV.?

Rozhodnutí o tom, jaký vývoj bude mít migrace, dnes leží v rukou pašeráků lidí, ne úředníků v Bruselu. Dublin IV. je primárně zaměřen proti státům V4, takže určitě projde. Naplní se Junckerova doktrína o omezené suverenitě členských zemí EU. Zvláště pak některých.

Hovoří se o tom, že velký exodus a migrační vlna, která nás může zachvátit, může být i z Ukrajiny. Co o tom míníte? A jsme na to připraveni?

Ukrajina není problém. Mezi lety 1991–2016 překonala světový rekord v rychlosti depopulace země, když se počet jejích obyvatel snížil z 52 milionů na dnešních 35 milionů. Nastal známý jev – nejsou lidi.

Co lze dále očekávat v EU? Povedou Macron a Merkelová Unii ke stále větší centralizaci, nebo na to nemají sílu? Martin Schulz hovořil o vytvoření federace, a kdo ji nechce, ať z EU odejde… Hovoří se i rozpadu Unie...

Obávám se, že každým proslovem vámi zmíněných politiků je rozpad EU blíže a blíže. Nahrává tomu i změna ekonomiky, kdy s nástupem Průmyslu 4.0 začne převládat lokalizace výroby jako opak dosavadní globalizace, takže dezintegrace dostane nový impuls.