Rozhořela se válka, o které jste posledně řekla, že vůbec nic nevyřeší. Myslíme tím letecké údery proti pozicím Islámského státu v Iráku a Sýrii. Z čistě vojensko-taktického hlediska, je možné zničit ISIL pouze leteckými údery? Nebo bude nutné nakonec přeci jen přistoupit k pozemní invazi? A pokud jde o politicko-strategické úvahy, zejména tedy na vidinu míru na Blízkém východě, trváte si i nyní, po odkrytí karet", na tom, že současná operace ho nepřinese?

Myslím, že příklady nekonečného bombardování Jemenu, Pákistánu nebo „otloukání“ Somálska jasně říkají, že samotné letecké útoky nic neřeší a Islámský stát jen ze vzduchu poražen být nemůže. Koneckonců IS v Iráku Američané bombardují už šest týdnů a nic – bojovníci IS mezitím „v poklidu“ dobývají další a další posádky irácké armády. Nutnost vyslání pozemních sil opakuje i americká generalita a jediný, kdo to zatím vylučuje, je Barack Obama – kdysi si vystavěl image přesného opaku George W. Bushe, dostal Nobelovu cenu za mír a tak asi nechce vklouznout do stejných kolejí jako válečný zločinec Bush.

Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Alexandra Tomského (+ 2. část), Romana Šmuclera, Jiřího Pehe (z 11.9.), Romana Jocha (ze 7.8) + (9.9.), Jiřího Pospíšila, Pavla Žáčka, Marka Ženíška, Přemysla Sobotky,   Johna Boka, Petra Fialy, Maji Lutaj, generála Miroslava Žižky, Pavla Šafra, Františka Janoucha, Jiřího Šestáka, Cyrila Svobody (z 1. 9.), Vladimíra Hanzela, českých umělců, Bohumila Doležala, Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Michaela Romancova, Anatolije Lebeděva, Františka Laudáta, Jany Černochové, Karla Schwarzenberga, Alexandra Kručinina, Milana Hulíka, doc. Jaroslava Šebka, , Hynka Kmoníčka, prof. Václava Hampla, Martina Bursíka (z 6. 8.), Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy, Tomáše Zdechovského, Cyrila Svobody (z 22. 8.), Františka Bublana, Jiřiny Šiklové, Karla Hvížďaly, Jiřího Pehe (30.7.), Marty Kubišové, Petry Procházkové, Martina Bursíka (z 23. 6.), šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové (z 21. 5.), Ondřeje Benešíka či Džamily Stehlíkové.

I tak ale, mimochodem, tento mírový nobelista stihl za šest let bombardovat už sedm zemí a dnes říká, že právě zahájená „nová válka v Iráku“, která je prý „úplně jiná“ než ta Bushova, bude problémem i pro jeho nástupce a možná i pro toho, kdo přijde po něm. Takže ano, trvám na tom, že mír na Blízkém východě tato válka nepřinese. Region tedy čeká dekáda zabíjení a ničení v režii USA. Na druhou stranu je samozřejmě ale vysoce pravděpodobné, že se do Obamových plánů na nekonečnou válku dříve či později někdo „nabourá“ – koneckonců, USA už nejsou neomezenými pány planety.

Médii začínají obcházet tvrzení, že ISIL je v zásadě produktem syrského vůdce Bašára Asada. Jiné úvahy připomínají, že ISIL vyzbrojovaly Spojené státy. Jak se v tom má čtenář vyznat? Rovněž jsou publikovány analýzy tvrdící, že v zásadě je otevřeno nové kolbiště sporu USA a Ruska - přičemž Rusko se bude snažit za každou cenu zabránit pádu Bašára Asada...

S tvrzením, že za IS stojí Damašek, původně přišla Západem podporovaná syrská exilová opozice, když chtěla svým sponzorům vysvětlit, proč „umírnění rebelové“ nejsou nikde vidět a když už vykouknou, převálcuje je džihád. Je to bizarní konstrukt, tím spíš, že dnes už bývalý americký velvyslanec v Damašku Robert Ford se často nechával fotit s islamistickými předáky, z nichž jsou dnes šéfové IS, a po odchodu z funkce najednou „prozřel“ a začíná popisovat situaci ve vztazích mezi USA a „rebely“ velmi realisticky. A co víc, několik vedoucích představitelů IS včetně „chalífy“ Abú Bakra Bagdádího absolvovalo v letech 2004 až 2006 vězení v americkém táboře Camp Bucca v Iráku. Všichni tito teroristé byli propuštěni, což USA jinak nedělají, a vzápětí se vzepřeli své původní organizaci, tedy Al Kajdě a založili první skupinu, která se postupně transformovala až do nynějšího IS…

Je jasné, že Sýrie je místem střetu mezi USA a Ruskem, ale Rusko pádu Bašára Asada brání už přes tři roky a úspěšně, takže to vlastně není nic nového. Podivnější je, že americké nálety oficiálně směřované na IS míří rovněž na základny kajdistické fronty al Nusrá, která bojuje proti Asadovu režimu. Pokud si odmyslíme všechny protiasadovské proslovy nejvyšších amerických činitelů, je faktem, že Al Kajda je společným nepřítelem USA i Sýrie, a tak to alespoň v této fázi vypadá, jako kdyby americké bombardéry ničením Al Kajdy Damašku pomáhaly. A syrská vláda proti náletům na své území ani nijak neprotestuje, dokonce je podle některých prohlášení chválí. Takových podivných spojenectví asi uvidíme v dohledné době víc, což ale zároveň neznamená, že by tyto nové aliance měly být nějak trvalé či pevné. Situace se nejspíš bude měnit „operativně“ a ze starých spojenců mohou být ze dne na den nepřátelé a naopak. Obecně ale podle všeho dál platí na Blízkém východě populární poučka připisovaná Henry Kissingerovi, podle níž je nebezpečné být nepřítelem Ameriky, ale být jejím přítelem je rovnou smrtící.

Jako znalkyně arabského světa... Co byste vzkázala české veřejnosti znepokojené nástupem ISIL, nárůstem problémů s muslimskými přistěhovalci a zároveň sporem ohledně nošení muslimských šátků? Jak podle Vás do budoucna řešit problém imigrace řady chudých muslimů do Evropy, co s těmi již v Evropě jsoucími a jak zabránit jejich extremizaci? Má se Česko bát muslimů, jejich netolerantnosti a terorismu? A má pravdu Miloš Zeman, když tvrdí, že islám je ,,anticivilizace"?

Jestli je česká veřejnost opravdu znepokojena nástupem IS, tak je to důkaz, že jsme stále v pohodě a můžeme si dovolit luxus trápit se problémy, které se nás nijak nedotýkají. Asi je ale zbytečné tady koumat nad racionalitou evropské xenofobie a jejího postoje k islámu a jeho oděvním proprietám, tím spíš, že mnohým politikům podobné diskuse jen poskytují prostor pro nabírání snadných bodů, a tak svým jménem šíření nenávisti a strachu ochotně nabízejí záštitu.

Ve vaší otázce je ale spousta mediálních klišé, na něž bych zkusila reagovat z jiného úhlu pohledu. Zatímco se totiž „bojíme“ muslimů, právě pod pláštíkem této hrozby Západ v posledním čtvrtstoletí vedl války v Afghánistánu, Iráku, Súdánu, pokračují bezpilotní nálety v Pákistánu a Jemenu, bombardování Somálska, nově přibyla Sýrie – to všechno jsou samé arabské nebo muslimské země. Západ vytvořil vězeňský a mučící systém mimo demokratickou jurisdikci, v němž jsou všichni vězni výhradně muslimové. Přes milion muslimů bylo „demokratizačně“ zabitých a další miliony jich byly vyhnány z domovů. Pokud tohle všechno není nevyhlášená válka proti islámu, tak co to je?