V jaké atmosféře a v jakém stavu naše země spěje k letošnímu 28. říjnu a 17. listopadu? Dějí se v poslední době věci, které ji mohou ohrozit, nebo které naopak slibují posun směrem k lepšímu? V jakém stavu naše politika spěje do roku nejdůležitějších voleb?

Jde o to, z jakého úhlu pohledu. Jako „socan“ nemohu nevidět, natož skrývat, že jsme utrpěli další volební výprask. Přičemž netvrdím, že bych jej neočekával. Udělalo se pro to skutečně mnoho. Obrazně řečeno, je poněkud smutné, že až po nárazu do ledovce kapitán Titaniku připustí vhodnost změnit směr a rychlost plavby. Přitom kdokoliv z posádky to navrhoval předtím, byl rebel, potížista...

Jako poslanec jsem pak vystaven neskutečně nevšednímu zájmu médií, zda půjdu nebo ne 28. října na Hrad. A proč. Je poněkud zvláštní, že se titíž nikdy tolik nezajímali o mé názory či postoje v daleko závažnějších věcech pro tuto zemi. Přitom ne vždy jen v duchu jakési stranické linie. I to o něčem svědčí a vůbec mne to netěší. Všichni chtěli přímou volbu hlavy státu. A i já jsem bohužel jako poslanec tomu tlaku ustoupil. Vidím, že to byla chyba. Někteří se prostě s výsledkem smířit neumějí. Nebo nechtějí. Jenže právě o tom demokracie je. Hon na pana prezidenta, ať už Hrad má máslo na hlavě, to nevyřeší.

Nu a pak je tu pohled za naše hranice. Ani ten nelze pominout. Krajně neradostná situace v Evropě, ve světě. Brexit, naprostá, a přitom panovačná impotence Bruselu, blížící se prezidentské volby v USA se dvěma poněkud i rozporuplnými kandidáty. Imigranti, Turecko, Sýrie, Islámský stát. Námi cíleně, a přitom hloupě rozvrácené země severní Afriky. Irák, Kurdové, Afghánistán, Jemen. Oligarchická Ukrajina, protiruské tažení, sankce. Hrozící nová, zatím snad jen studená válka. Ve vší úctě, slon v porcelánu by se choval jistě šetrněji než mnohá současná reprezentace takzvaného civilizovaného světa. Slon je totiž zvíře veskrze inteligentní. A nezapomíná.

Asi takto ve stručnosti vidím situaci v předvečer blížícího se 98. výročí obnovení české státnosti. A bohužel již rozpadlého Československa. Rozhodli jsme se však toto datum jako státní svátek zachovat. A měli bychom se podle toho k němu i chovat. Ostatně za dva roky to bude celých 100 let. Když už jsme si jako svátek nevybrali získání první české královské koruny pro Vratislava II. v roce 1085. Nebo již dědičného královského titulu Zlatou bulou sicilskou pro Přemysla Otakara I. roku 1212.

Jak vnímáte spor o ocenění pro Jiřího Bradyho, kdy jeho synovec Daniel Herman tvrdí, že Řád TGM strýci nebude udělen kvůli postoji synovce k dalajlámovi, přičemž prezident Zeman to odmítá?

Již jsme o tom vlastně mluvili. Je to trapné, velmi trapné. Pravdu však neznám. Jak však vidno, vysoký ústavní činitel by nikdy neměl ve výkonu funkce prosazovat na vyznamenání své příbuzné. I když pan Brady by si jistě ocenění zasloužil minimálně stejně jako letos jistý zpěvák nebo vloni filmař v mikině. Nu a Hrad by zase měl mít schopnější administrativu. Jejím hlavním úkolem je hlavu státu od malérů chránit. Kdyby byl kancléřem možná pan Šlouf, tohle by se zřejmě nestalo. Pan prezident mi proto promine. Jako prognostika ano, ale jako personalistu bych zrovna jeho osobně nechtěl. Na rozdíl od pana Kmoníčka právě jím vybraný korunní princ ČSSD nebo jistý nejmladší tehdejší ministr, pak pan předseda a premiér Špidla nebo pan kancléř bez bezpečnostní prohlídky... To nejsou zrovinka trefy do černého.

Jak jste ostatně vnímal návštěvu dalajlámy, která opět vzbudila vášně? Co říci ke sporu o to, zda se raději setkávat s dalajlámou, nebo dát přednost ekonomickým vztahům s Čínou?

Zbytečná bouře ve sklenici vody. A zmatlala to naprostá většina všech zúčastněných. Navíc jsem postrádal jakoukoli týmovou práci mezi Hradem, vládou, parlamentem. Bylo by naivní popírat, že dalajláma osobností je. Stejně jako že Čína je toho času neskutečně důležitý ekonomický hráč. Od toho existuje diplomacie, aby se za určité situace vlk prostě nažral a koza zůstala celá. Je to prostě o komunikaci našich čelných státních představitelů mezi sebou.

Věřím, že tohle by za opačné situace pan ministr zahraničí Zaorálek nějak s paní čínskou velvyslankyní zvládl. Kdyby „dopředu věděl...“ Ono před někým uklonit se neznamená ještě se hrbit. A naopak. Ale jen tak na okraj, spíše pro některé pravdoláskaře a komentátory. Proč stejný spravedlivý humbuk nespustili, když Praha neschválila partnerství s Tchaj-wanem?!

Jak se díváte na krok například Mariana Jurečky, Petra Gazdíka a dalších, kteří odmítají přijít na státní oslavu 28. října a místo toho hodlají uspořádat vlastní akci na Staroměstském náměstí? Chápete to jako vyjádření jejich názoru, nebo to spěje k nebezpečnému rozdělení jednotlivých skupin společnosti? Když už ani slavit neumíme spolu, chceme si spolu vůbec ještě povídat?

Nedivte se, třeba i „fráterníci“, nejdou-li na Hrad, nemají kam jít. Prodejny nad 200 metrů čtverečních budou totiž poprvé díky jejich nápadu povinně poprvé zavřené. Ale vážně, nejen s ohledem na jejich ústavní funkce tento nápad, není-li již toliko součástí tvrdé předvolební kampaně, vůbec za šťastný nepovažuji. Asi to je dnes naivní názor, ale politici by měli bez ohledu na soupeření v rámci fair play národ pokud možno stmelovat. Stát se a být pro něj vzorem. Nejen o hlavním státním svátku. V tomto ohledu se obávám, že náš dluh je ještě větší než vnitřní zadluženost ve stovkách miliard korun.

Debata se často točí kolem prezidenta Miloše Zemana. Toho má část společnosti za hrubiána, burana, ruského a čínského kolaboranta a podněcovatele nenávisti. Jiná část ho zase bere za lidového a přímého muže, svého advokáta proti elitám a za někoho, kdo otevřenou politikou vůči všem velmocím koná pro naši zemi dobro… A kdo ji také chrání před islámem. Která skupina má pravdu?

Já osobně mám pocit, že se točí až příliš často. Dokonce více, než je zdrávo. Bohužel náhoda to asi nebude. Ať už je pravda kdekoliv. Mezi námi, jak často se v poslední době odvoláváme na křesťanské tradice? Přitom náhle jako by neplatilo Ježíšovo: „Kdo z vás je bez hříchu, hoď na něj první kamenem.“ Proto alespoň já nikoho hned kamenovat nehodlám. Taky nejsem bohužel bez chyby.

Miloš Zeman prohlašuje, že kolem sebe sjednotil většinu české společnosti. Může ale ta koalice „prasknout“, kdyby například již nebyl problém s imigranty, který Zemanovi pomohl? Mohou se pod vlivem soustavného mediálního bombardování od Zemana trhnout někteří vzdělanější voliči? Anebo je to tak, že příznivci Zemana prostě „svého Miloše“ už neopustí, protože je chrání před těmi „zmetky z Prahy“ a před „kavárnou“ a „Bruselem“? Je někdo, kdo by mohl Zemana na Hradě pro příští období ohrozit?

Omlouvám se, nejsem prognostik a ani analytik. Tedy analytik neúplatný. Natož pak věštec. Na tuhle vaši otázku nám bezpochyby pravdivě odpoví až příští prezidentské volby. Tedy lépe řečeno samotní voliči. Bude-li pan prezident znovu kandidovat, jeho šance přes všechno to dění jako beznadějné zatím rozhodně nevidím. Nejsem však vševědoucí. A neznám oficiální protikandidáty. Ani jejich CV, jak se dnes říká. Amatér jej však asi porazí jen těžko.

Důchodci, pracující, nižší střední třída, sociálně slabší, lidé na venkově, lidé považující se za vlastence, občané pochybující o Evropské unii, ti patří mezi voliče prezidenta. Může je získat zpět pro myšlenku „evropské“ ČSSD Sobotka? Nebo si je získá Andrej Babiš? Nebo na venkově úspěšní lidovci a gazdíkovci?

Při této otázce mne trochu nutíte vybrat si mezi upřímností a povinnou loajalitou. Ale nebráním se tomu. U mého vrchního velitele, ve vší úctě, tohle už nepředpokládám. U pana Babiše to však vyloučit nemohu. Jeho „PR“, jak se dnes používá, je oproti jiným tradičním partajím neskutečně kvalitní. Ať činil a činí, co činí. A že se přitom umí pěkně v názorech otáčet. Poněkud v duchu výroku: „Nevíš-li kudy dál, nasliň prst a zvedni ruku.“ To lidovci s přeběhlými starosty jistě obvykle využijí starého hesla prvně jmenovaných: „Buďme při tom.“ Roky jim to vychází.

Na druhé straně jsou zde lidé mladší, žijící spíše ve městech, vzdělanější, milující Václava Havla, otevření vůči EU i imigrantům. Ti nejenže nemají rádi Zemana, ale ústy některých svých mluvčích mají problém i s tou první skupinou. Co dělají špatně, že „lid“ není schopen pochopit jejich postoje? Je i na nich jakási vina za rozdělení společnosti? Jak se dívat na mediální vystoupení lidí jako Halík, Horáček, Šiklová, Kroupa či Kocáb?

To je opravdová daň za demokracii a svobodu slova. Možná si to příliš neuvědomujeme, ale oboje tady skutečně po listopadu 1989 je. Přes všechna možná jiná negativa. Přitom vždy mezi lidmi platilo a platí, že „není člověk ten, který by se zavděčil lidem všem“. Mezi námi tak žijí i lidé vcelku dobře zabezpečení. Rovněž nejen díky záplavě informací ze všech stran až velmi vzdělaní, a tím spíše intelektuálně než pragmaticky zaměření. Proč si nevyslechnout i je? Byť jiný názor by nás rozdělovat přece neměl. Je-li vyslovován upřímně a nezištně. Opak se však může snadno stát demagogií. A tu z duše nesnáším. I když zhusta zabírá.