Polské prezidentské volby vyhrál konzervativní kandidát Andrzej Duda. Liberálního rivala Rafala Trzaskowského, starostu Varšavy, porazil v poměru 51:49. O čem hovoří takto těsný výsledek? Je polská společnost rozdělena stejně, jako ta česká?

Je rozdělená ještě výrazněji. Poláky rozdělují elementární hodnotové otázky, na kterých se z principu těžce hledá shoda. O intenzitě řevnivosti panující mezi oběma tábory pak svědčí velmi vysoká volební účast a vyhrocená kampaň doprovázená neskutečně ostrými výpady samotných voličů na diskusních platformách a sociálních sítích. Na jedné straně zcela vážně míněná obava z destrukce základů společnosti; na druhé straně strach z mezinárodní izolace a z fašizace státního zřízení.

Trzaskowski dominoval ve větších městech, dařilo se mu více na západě země. Objevují se tvrzení, že zatímco bohatí, mladší a vzdělaní městští voliči chtěli Trzaskowského, Duda vyhrál díky starým a nevzdělaným lidem z vesnic. Co na to říci?

Nabízí se analogie s rozdělením elektorátu v Česku, kdy je mimo velká města menší nadšení z prohlubování integrace EU, větší sentiment vůči minulému režimu a nedůvěra k Západu hraničící se lnutím k Východu. Český venkov je všeobecně konzervativnější než velká města a náchylnější k manipulaci politickým marketingem dovedně maskujícím fiskální sebevraždu pod taktovkou naší současné vlády.

V Polsku je situace zásadně odlišná.

Poláci mají v mezinárodním ukotvení země jasno – sázka na vojenskou sílu USA a ekonomickou prospěšnost / nutnost členství v EU, kde je třeba tvrdě hájit národní zájmy (např. výjimka z termínu odchodu od uhlí a související požadavky na finanční kompenzace) a přitom tiše (a veleúspěšně) čerpat unijní fondy. Tématem není přijetí eura, ale ani „polexit“. Ekonomický experiment 500+ se zatím projevuje zvýšenou spotřebou domácností, je doprovázen nevyhnutelnou inflací a nárůstem dluhu, ale též masivními investicemi mimo jiné právě z Evropy. Výsledkem jsou pak prognózy, že Polsko se vyrovná s post-covidovou krizí nejlépe v Evropě, podobně jako s krizí v letech 2008 a 2009. Navíc třeba o ekosystému pro start-upy a nové technologie, jaký má zejména Varšava, si můžeme nechat jenom zdát. Dá se říci, že Polsku se hospodářsky daří. Na rozdíl od nás.

Jablkem sváru je v Polsku základní hodnotový žebříček a související preferovaný obraz společnosti. Ten lze v Polsku zjednodušit na vztah k církvi a k jí hlásaným tezím. Tento vztah je v zásadě binární, přičemž nelze jasně rozdělit geograficky, ani věkem či vzděláním. V mé sociální bublině někteří dobře zajištění Poláci podporují Dudu s tím, že představuje zachování společenského statu quo, který jim vyhovuje – jiní, obdobně vzdělaní a zajištění, ukládají své peníze v ČR, aby byly „daleko od zlodějských katolíků“, a připravují si zadní vrátka pro emigraci.

Je dobrý výsledek Trzaskowského možné interpretovat jako zprávu o jisté změně poměrů v Polsku? O překvapení hovořil například europoslanec Alexandr Vondra (ODS).