Jako zcestovalý člověk jistě znáte situaci i na jihu Afriky. I tam jsou prý problémy s migranty, především ze střední Afriky – z Nigérie a z dalších států. Můžete nám k tomu, prosím, říci něco bližšího?

Bohužel, nevím o tom, že by to byl na jihu Afriky nějaký stěžejní problém. Možná v JAR, tam nemám čerstvé informace, ale v sofistikovaných zemích, jako jsou Namibie či Botswana, se ohledně imigrantů vůbec nic neděje. Létám tam prakticky každý rok, letos jsem tam byl v lednu a únoru poměrně dlouho, pohyboval jsem se prakticky po celém území těchto zemí a opravdu jsem nic nezaznamenal. V Namibii žije veliké množství bělochů, s mnoha z nich se znám a při našich hovorech si vůbec na nic nestěžovali.

Z jihu černého kontinentu se přesuňme do arabských států. Například ve Spojených arabských emirátech je zločinnost prakticky nulová. Je to podle vašeho názoru poměrně drakonickými tresty a nepříliš demokratickým vedením země?

Domnívám se, že je to tím, že jde o stát velmi sešněrovaný přísnými právními předpisy a velmi propracovanou legislativou, ne příliš svobodnou, spíše diktátorského typu. Jakmile je někde takovýto právní a legislativní systém, bývá tam opravdu nízká zločinnost. Já bych ale obecně řekl, že v arabských zemích, pokud tam neprobíhá nějaký typ občanské války či národněosvobozeneckého boje, je obecně zločinnost velmi nízká. Pokud odečteme působení drakonických uskupení, jako jsou al-Káida či ISIL nebo Hizballáh či Hamás s jejich teroristickými akcemi, tak se tam zpravidla nekrade, nepřepadává, nefrčí tam drogy a podobně. Není to pravidlem, ale mám tuto zkušenost.

Poslední dobou se příliš nemluví o Mosulu, kde dochází k velkým ztrátám na civilním obyvatelstvu. Jak prognózujete vývoj v této oblasti a situaci v sektářském násilí mezi šíity a sunnity v samotném Bagdádu?

Víte, ty spory mezi šía a sunni již hoří od roku 680 našeho letopočtu a budou trvat do skonání světa. Jde jen o to, jakou silou se projevují. Ta bývá větší a drastičtější, když se někde otevřou stavidla nějakému sporu, vždy se s tím sveze i toto. Má prognóza je špatná, my dva se již urovnání těchto nenávistných sporů nedožijeme, obávám se, že ani naše případná vnoučata ne.

Co říkáte na aktuální dění v Turecku? Odděluje se definitivně od EU a stává se větší hrozbou?

Tady mám dvojakou odpověď. Vaše otázka přímo navozuje dva pohledy. Ano, z Erdogana se stává poměrně neomezený vládce, navíc má šanci vládnout ještě 12 let, což vždy poněkud „smrdí“ diktaturou. Ten výsledek plebiscitu sice nebyl tak jednoznačný, jak si to Erdogan představoval, ale podporu má silnou; moc nechápu proč. Možná ten nedávný armádní puč byl připraven tak, aby se nepovedl a mohli být odstraněni Erdoganovi odpůrci, jinak si to nedovedu vysvětlit. Myslím, po zkušenostech s tureckou armádou, které mám značné, anžto jsem pod tureckým velením dva roky sloužil, že se jedná o vysoce sofistikovanou a sekulární složku a že by puč takto nezpackali.

Takže ano, od Evropy se Turecko vzdálilo posledními událostmi značně, ale myslím, že své naděje vstupu do EU již zabalilo a vzdalo, jeho pozice je nyní výhodná i tak. Evropa i USA Turecko potřebují, zejména NATO se bez něj obejde jen obtížně. Z tohoto pohledu však je pro Evropu současný stav výhodný, uvnitř Turecka bude sice jakási polodiktatura, ale navenek to přináší stabilitu. Jednání s Tureckem bude transparentní a co pan „diktátor“ a jeho suita slíbí, to se stane. Bude to chtít ale od Evropy a od USA značnou dávku diplomacie. Tu velmi doporučuji. „Rozesrat“ si to s Tureckem považuji za extrémně nešťastné. Do vnitřních záležitostí se jim nepleťme. Hleďme jen na zahraniční, vnější politiku, to se nám bohatě vyplatí. Hrozbou nyní totiž zcela paradoxně Turecko pro Evropu a pro USA není, spíše naopak.

Turecko je však také členem NATO, a přitom „koketuje“ s Ruskem. Není to tak trochu schizofrenní situace pro velení Severoatlantické aliance?

Myslím, že nikoli. S Ruskem je dobré v nějaké míře vycházet. Nám se zdá, že s ním Turecko koketuje, ale já bych to nazval spíše střízlivou a realistickou diplomacií. Řvaní a nadávání na Rusko není dobrým politickým tahem, zatlačuje Rusko na politický „výminek“, a to si tak velká země a národ nenechají dlouho líbit, budou izolováni, a tím stále nasranější a nasranější. To není v pohodě. Zase – to samé jako u Turecka – neizolujme Rusko, to neznamená, že mu musíme lézt do zadku, ale odpůrci rozumné spolupráce s Ruskem dle mého nemají všech pět pohromadě.

Moc se nemluví o vztazích Turecka a Izraele. Jste znalcem židovského státu. Jaký je tam pohled na „budoucího osmanského vůdce“ Erdogana?

Vztahy Turecka a Izraele jsou již asi 30 let poměrně pevné a standardní. Realismus těchto vztahů je patrný i z toho, že když ve vodách Středozemního moře došlo ke konfliktu – k útoku izraelské armády na turecké lodě, nebezpečně se blížící do výsadních vod Izraele – byla i přes jisté politické „šťouchance“ mezi oběma zeměmi situace zase rychle a bezbolestně urovnána. Turecko potřebuje Izrael jako výhodného loajálního spojence směrem k USA, Izrael zase potřebuje Turecko jako nárazníkovou zónu mezi svou politikou a politikou muslimských zemí. V Turecku žije tradičně velké množství Židů, nejsou tam žádné protižidovské zákony, tentýž je vztah k Turkům žijícím v Izraeli. Nevšímejme si drobných nesvárů, k těm dochází v „divočejších“ oblastech vždy, ale katastrofa se v tomto směru nechystá. Erdogan nám může být nesympatický, ale nerealistický pitomec to není.

A ještě jednou Izrael. V Evropě se hodně mluví o tom, že by se neměly dovážet produkty z židovských osad. Co si o tom myslíte?

Tady o tom si myslím, že nejde o obecnou izraelskou doktrínu, jde jen o názory některých politických skupin i nestátních organizací. Mám za to, že nepůjde o nic zásadního.

Nenahrává velká korupce a bezútěšnost i na evropském Balkáně, konkrétně v Bosně či v Kosovu, právě k ještě větší radikalizaci? V Bosně se veřejně hovoří o výcvikových táborech, které jsou sice nelegální, ale existují, i o celých osadách, které tam buduje Saúdská Arábie...

To si myslím, že nahrává, jenže, bohužel, jsme se na tom podepsali i my – Česká republika. Nikdy jsme neměli podepsat osamostatnění Kosova, to považuji za politický zločin – něco jako Mnichovskou zradu. To, že v Kosovu dnes žije většina Albánců, lépe řečeno albánských muslimů, oproti menšině srbských pravoslavných křesťanů, nemělo být důvodem k odtržení historické srbské provincie Kosovo od Srbska. V Sudetech v roce 1939 žilo také mnohem a mnohem více Němců než Čechů, ale také jsme to Němcům nechtěli dát, jde o naše historické území. Nechápu, proč ČR s tím urváním Kosova – po zkušenostech se Sudetami – tenkrát souhlasila. Slováci to například nepodepsali s tím, že mají své zkušenosti s Maďary. To je fér. My jsme to podělali, tak nemáme nyní právo se divit, že i prostřednictvím Kosova dochází k radikalizaci a zvyšování nebezpečí. Pomohli jsme toho molocha vytvořit.