Jaké byly podle vás hlavní události v ekonomice u nás?

Hlavní událost byla celoroční záležitostí. Je jí pokračující oživování české ekonomiky. Lze říci, že v evropském kontextu jsme s několika dalšími zeměmi „jednookým mezi slepými“, co se aktuální hospodářské výkonnosti týče. Nutno doplnit, že strůjcem oživení není ani současná vláda, ani Česká národní banka. Opatření vlády, i kdyby měla ekonomice pomoci, by se ještě v dostatečné míře nestihla projevit. Loňská intervence ČNB za oslabení koruny oživení nespustila, oživení začalo už před intervencí. Slabší koruna výrazněji pomohla pouze vývozcům, kteří ale zrovna moc pomoci nepotřebovali.

A ve světě?

Na jedné straně jsme svědky slibného růstu Spojených států, které ve třetím čtvrtletí roku 2014 vykázaly nejrychlejší kvartální růst od roku 2003. Na druhé straně pak vidíme celoroční mohutný odliv kapitálu z Ruska a v současnosti též zhoršování hospodářských podmínek země, které zatím kulminovalo prosincovým extrémním propadem rublu. Z většiny je ovšem způsobeno nikoli sankcemi souvisejícími s ukrajinským konfliktem, nýbrž poklesem cen ropy na světových trzích. Ta od června do prosince zlevnila o nějakých 40 procent. Klesající ceny ropy jsou bezesporu zásadním fenoménem druhé poloviny roku 2014. Neblaze zasahují – namátkou – Rusko, Írán, ale třeba i Islámský stát. Nabízí se proto otázka, zda opět – podobně jako v 70. letech – neslouží levná ropa jako geostrategická zbraň.

Jaké důsledky doposud měly a jaké budou mít sankce proti Rusku?

Zatím se ukazuje zejména to, co tvrdili kritici sankční politiky vůči Rusku. Konflikt za několik měsíců své účinnosti nevyřešily, a ani se nezdá, že by pomáhaly situaci alespoň pozvolna normalizovat. Morálka Rusů nahlodána není, za Putinem stojí semknutě jako snad nikdy. Na druhou stranu je pravda, že ani na Německo či další země, které jsou s Ruskem poměrně úzce propojené, zatím dopady sankcí a protisankcí nikterak významně tíživě nedoléhají. Například prosincová čísla k ekonomické náladě v Německu byla mnohem lepší, než se čekalo.

Rusku opravdu mnohem spíše škodí pokles cen ropy na světových trzích. Když jeho důsledky pro ruskou státní pokladnu zkombinujeme s dopadem postupné ztráty důvěry v ruskou ekonomiku ze strany globálních investorů, který však není jen odrazem sankcí, dostaneme silný negativní tlak na ruskou ekonomiku a na její růst. Nepřekvapí proto, když příští rok skončí v poměrně výrazné recesi. S poklesem životní úrovně bude postupně slábnout semknutost Rusů a jejich ochota stát za Putinem.

Zmínil jste ropu jako geostrategickou zbraň. Je pokles kursu rublu a cen ropy tržní? Jakou roli v tom hraje, že se Putin snaží zásobit zlatem a jakou roli hraje Saúdská Arábie – netlačí dolů ceny ropy a tím i plynu podobně jako za Reagana, aby bylo poškozeno Rusko?

Je to možné. Levná ropa negativně dopadá na Putinovo Rusko, které podporuje Asadův režim v Sýrii. Asadovým spojencem je zase Írán, s nímž Saúdská Arábie soupeří o postavení hegemona celého blízkovýchodního regionu. Levná ropa ale také neblaze zasahuje přímo Írán. Teherán tak má méně prostředků třeba na rozvoj svého jaderného programu, jehož se Saúdové obávají. Levná ropa by tedy ochromila jak Moskvu, tak Teherán. O tom, že levná ropa může sloužit jako geopolitická zbraň, svědčí i nedávná slova finančníka George Sorose. Ten navrhl, aby se Spojené státy zbavily části svých strategických zásob ropy, stlačily tak její cenu a negativně tím zasáhly ruskou ekonomiku.

Je vůbec reálné, že by Rusko, Čína, jiné země BRICS či třeba Írán přestaly obchodovat v dolaru a nahradily ho? Co to může znamenat?

V současné době je vytěsnění dolaru z jeho pozice světové rezervní měny číslo jedna prakticky nepředstavitelné. Zmíněným zemím tak zbývá usilovat vlastně jen o omezení stávajícího vlivu dolaru. Čína se o to snaží například uzavíráním takzvaných měnových swapů, což jsou v podstatě kontrakty, které umožňují vzájemné půjčování mezi dvěma zeměmi, a to přímou cestou, bez nutnosti využívat dolar. Peking má swapové kontrakty uzavřeny s již téměř třiceti ekonomikami, včetně Ruska, Evropské unie, Ukrajiny, Pákistánu, Mongolska, Albánie nebo Švýcarska. Jak vidno, jde o rozmanitý konglomerát zemí.

V souvislosti s prosincovým propadem rublu se nafoukla mediální bublina týkající se čínsko-ruského swapu. Číňané byli někdy dokonce vykreslováni jako bratrští zachránci Ruska. Přitom třeba swap, který má Peking uzavřen s Británií, je svým objemem větší než ten, na kterém se v říjnu 2014 dohodl s Ruskem. Zkrátka a dobře, Čína pomůže Rusku – či jakékoli jiné zemi – jen tehdy, pokud to bude zapadat do plánu internacionalizace její vlastní měny, renminbi, a do plánu omezení vlivu dolaru.

Co říkáte dohodě TTIP? Máme ji přijmout, nebo nemáme? Čím je dobrá, čím je špatná?

Hovořil jsem v létě na téma TTIP s celou řadou zaangažovaných osob a skupin. V Bruselu i ve Washingtonu. Nepřekvapí, že úmluvu jednoznačně podporují vrcholní euroúředníci a europolitici, lidé z amerického ministerstva zahraničí či třeba z americké obchodní komory. A pak také představitelé „velkého byznysu“. Je tedy zjevné, že ti v TTIP vidí velký potenciál. Malé a střední firmy v řadě případů samotnou myšlenku liberalizující úmluvy také hájí, ovšem obávají se na druhou stranu toho, že snadno může jít proti jejich zájmům. Tahle obava na straně velkých korporací evidentně přítomna není. To je tedy varovným signálem. Vedle dosavadní nedostatečné transparentnosti vyjednávání k TTIP spatřuji další omyl právě v této určité přehlíživosti k malým a středním podnikům, které přitom jsou základem zdravého ekonomického růstu.

Vyjednávači TTIP by neměli podcenit, že nemalá část veřejnosti v Evropě má na Spojené státy „pifku“, třeba už jen kvůli aférám s odposlechy nejvyšších evropských ústavních činitelů, včetně německé kancléřky Merkelové. Nedostatečná transparentnost a přehlíživost k malým a středním podnikům mohou veřejnost dále dráždit a řady odpůrců TTIP tak rozšířit. Pokud by měla jednání k TTIP nakonec ztroskotat kvůli malichernostem typu netransparentnosti a přehlíživosti, bude to obrovská prohra na obou stranách Atlantiku. Prohra, která zřetelně urychlí odchod Evropy, ale možná i Spojených států z první scény globální ekonomické a vlastně i geopolitické dominance. Prohra, která bude znamenat nižší životní úroveň v Evropě.

A co třeba více spolupracovat se zeměmi BRICS?

To jsme trošku promeškali. Rusko míří do poměrně citelné recese, Brazílie s Čínou ztrácí na dynamice růstu, snad jedině Indie to zachraňuje. Právě v Indii jsou podle mě dobré investiční příležitosti. Růst by tam měl příští rok dosáhnout téměř 6,5 procenta, což už je poměrně blízko hodnotě predikované Číně (7,1 procenta). Po přesvědčivém vítězství ve volbách konaných v květnu 2014 je u moci ministerský předseda Nárendra Módí. Lze od něj čekat spíše modernizaci než nějakou zásadní liberalizaci indické ekonomiky, ale i to jí jistě pomůže – a investičním příležitostem v zemi taktéž.

Ostatně před nástupem do funkce premiéra Indie působil jako šéf exekutivy státu Gudžarát. Ten v letech 2003 až 2012, za jeho vlády, rostl průměrně více než desetiprocentním tempem ročně. Indie představuje trh stamilionů mladých lidí, s obrovským potenciálem vzestupu spotřeby, se stále rostoucí střední třídou, přitom s nízkou penetrací zboží a služeb a poměrně funkční, byť mnohdy chaotickou demokracií. To vše nahrává jejímu dalšímu růstu. S očekávaným ekonomickým útlumem Číny navíc vystoupí více z jejího stínu a investování v Indii se tak může stát určitou módní vlnou, na níž se půjde svézt.