Ministr školství otevřel debatu o způsobu vyučování dějepisu a vlivu hybridních hrozeb. Ale než se k tomu dostaneme, vraťme se na začátek. Tuto jeho snahu, nevím, zda přímo vyvolal, ale jistě zásadně urychlil odstavec ve zprávě BIS za rok 2017, kde se píše: „Moderní dějiny prezentované ve školách jsou de facto sovětskou verzí moderních dějin a proruským panslovanstvím je do jisté míry zasažena i výuka českého jazyka, resp. literatury (národní obrození).“ A ocituji vám dál přesně: „Trvající vliv sovětské propagandy a fakt, že Rusové ovládají moderní dějiny (Orwell: Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Kdo ovládá současnost, ovládá minulost.), tvoří základ pro současné ruské vlivové operace všeho druhu, a tedy i hybridní strategie.“ Co vy na to?

Přiznám se, že v návalu administrativních prací, kterými jsme zahrnováni, a protože bych se měl věnovat žákům, opakuji: měl bych se věnovat žákům, nečtu podrobně všechny dokumenty. Nemyslím si, že by učitelé byli nesvéprávní a nedokázali prezentovat dějiny. Je pravda, že určitý problém s výukou moderních dějin asi existuje dlouhodobě, protože vždy neumíme předávat informace tak, aby je byli žáci schopní pochopit. Přesto si myslím, že učitelé umějí látku nezkresleně podat. Věřím, že na většině škol není dějepis jen záležitost, kterou se musejí děti nabrífovat, ale kterou mají pochopit. Sám dějepis učím. Snažím se prezentovat fakta, a když existují, říct několik verzí. Žáci by se měli naučit pracovat s informacemi. Vždycky také říkám žákům, že lidstvo by se mělo z dějin a událostí, které se staly, poučit.
Neztotožňuji se s tím, jak je situace ve zprávě podána.

Byl jste poslancem, ve školství pracujete 34 let, pracoval jste nejen jako ředitel nebo zástupce ředitele, ale i jako vychovatel. Za tu dobu, co sledujete prostředí ve školství, měl jste někdy obavy z ruské manipulace při výkladu dějin?

Kdybyste mi to nepřipomněla, tak by mě to nenapadlo. Dávám si velký pozor při výuce dějin. Žáky upozorňuji na různé možnosti výkladu. Vždycky jim říkám, že si musejí sami udělat vlastní názor, analyzovat jiné a vytvářet vlastní. Dějiny píší vždy vítězové. Jestliže budou číst jednu událost v našem dějepise a pak číst, jak je stejná událost popsaná na Slovensku, pak v Polsku, verze nebude totožná. Důsledně je upozorňuji, aby nepodléhali výkladu jediné pravdy, ale vytvářeli si vlastní názor. Informace, které dostávají, nemusejí být neměnné, ale pomáhají při vytváření názoru.

Řešíte v běžné praxi třeba připomínky ze strany žáků nebo jejich rodičů na toto téma? Obávají se v souvislosti s hybridními hrozbami způsobu výuky? Je tohle téma?

Nesetkal jsem se s tím nikdy. Ani od rodičů, ani od žáků, ani od učitelů. Děti přijdou spíš s nějakou konkrétní informací a ptají se na ni. Obecně je hrozba manipulace prostřednictvím sociálních sítí obrovská. Na tyto věci učitelé žáky upozorňují. Ale ani dospělí často nevědí přesně, co je a co není pravda. Lidé, kteří se věnují snaze něco zmanipulovat, jsou v tom velmi dobře školení.    

16. ledna uplynulo 50 let od sebeupálení Jana Palacha. Připomíná se toto u vás ve škole?

Určitě. Zvlášť v dějepisu. U malých dětí nevím, zda to umíme podat… Žákům říkáme jistě faktické věci, ke kterému období se událost vztahuje. Připravují se různé projekty, píší formou esejí nějaký svůj názor.

Dám konkrétní příklad, jak při vysvětlování historických událostí postupujeme. Využíváme hodně filmových materiálů například o druhé světové válce. Chci, aby žáci pochopili, co se dělo. Abych byl neutrální, využil jsem film o osobnosti Winstona Churchilla a na příběhu jsem dokladoval nejen vůli, odhodlání, snahu, vzestupy, pády, ale i lidskost. Za každou událostí je konkrétní osud konkrétního člověka. Když toto žáci pochopí, uvidí koncentrační tábor Osvětim, dokážou se vžít do atmosféry, zvládnout emoce, představí si příběh i neznámého konkrétního člověka, zůstane v nich daleko větší prožitek, než když jen vyjmenují fakta. Kladu důraz na obsah, faktografii, ale i prožitek a emoce.