Jak vnímáte spor o národní bezpečnost a levnou energii?
Tohle je, myslím, jinak. O levnou energii pro současné Česko vláda ve skutečnosti nijak neusiluje. A situace i předpovědi vývoje tomu odpovídají. Takže oprávněné žehrání, prosby a požadavky průmyslu i lidí k žádnému sporu nevedou, protože je vláda přehlíží. Protože sama sebe přesvědčila o tom, že dělá všechno, co je možné. Ve skutečnosti dělá jen to, co si vůči Bruselu sama označila za možné.
Spor o národní bezpečnost se v podstatě také nevede, i když by se samozřejmě vést měl. Protože fatální ohrožení energetické bezpečnosti, ke kterému přímou čarou směřujeme, znamená také zásadní ohrožení národní bezpečnosti, neboť do ní patří také například schopnost zajistit lidem v zimě teplo. Jenže opozice o národní bezpečnosti v souvislosti s energetikou, zdá se, mluví minimálně, vláda vůbec, polostátní ČEZ téma přechází, takže systematicky na její ohrožení upozorňuje jen pár lidí z energetické branže jako například členové spolku Realistická energetika a ekologie. Najdete je zde.
Na vaši otázku se však dá odpovědět i z jiné strany. Pokud bychom měli zajištěnou energetickou část národní bezpečnosti, měli bychom předpoklady pro to, mít levnou elektřinu. Protože bychom měli zajištěnou provozuschopnost stávajících potřebných zdrojů a také bychom už pár let stavěli zdroje nové včetně jádra. A nemuseli bychom se tak bát toho, že až v zimě Němcům nepojedou větrníky ani fotovoltaika, tak vysají veškerou exportní elektřinu pro pokrytí svých potřeb a my budeme mít plné ruce práce, abychom zabránili blackoutu. Když stály německé obnovitelné zdroje energie (OZE) kvůli hlubokému bezvětří „dunkelflaute“ – tedy stavu, kdy několik dnů současně nefouká vítr a nesvítí slunce – v listopadu, tak kromě importu šly do provozu i německé mazutové elektrárny, o kterých jsme si tady mysleli, že už tam dávno neexistují. A to je ještě elektřiny na export relativně dost. Jak to bude vypadat, až nebudou české uhelné elektrárny a Norsko se Švédskem budou odpojené od unijní sítě?
Jak naši politici berou „vážně“ národní bezpečnost, pěkně ukazuje i to, jak má proběhnout obnova dodávek elektřiny po celostátním blackoutu. Vnitrostátní plán v oblasti klimatu a energetiky (NKEP) v pasáži Plán obnovy po systémových poruchách uvádí, že prvotní dodávku elektřiny pro nastartování dalších zdrojů zajistí vodní elektrárna Orlík a přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně a Dalešice. Elektřina z nich půjde do jaderných Dukovan a uhelných Chvaletic, Prunéřova 2, Tušimic 2 a Počerad. Jenže uhelné elektrárny, za potlesku všech zelených, skončí bez vládního zásahu před rokem 2030. Ale to už jsme probírali. Přitom i za současných podmínek, kdy by k dispozici bylo pět velkých elektráren, by trvalo celkové obnovení dodávky elektřiny déle než dva dny.
Evropská unie jde stále ve stopách tvrdého Green Dealu, tedy Ursuly von der Leyenové. Jak by s tím mohly zahýbat předčasné volby v Německu?
Samozřejmě by s tím mohly zahýbat hodně. Kdyby ovšem jejich vítěz pochopil, jak je Green Deal sebevražedný a navíc ještě klimaticky bezvýznamný, a zároveň měl odvahu to přiznat. Tím by přiznal i hloupost současného nastavení Energiewende čili německého přechodu na OZE. A ještě víc odvahy by musel mít na souboj se stohlavou saní na dotacích závislých solárbaronů a větrobaronů a celého tohoto oboru, stále prakticky bezvýhradně podporovaného médii hlavního proudu. Doma. V Německu i v Bruselu.
Tak odvážní politici už se v Evropě nerodí. Nebo spíš nedostávají na výsluní. Ale třeba průšvih německého automobilového průmyslu, do kterého jej dostali spolu s EU Angela Merkelová a nynější kancléř Olaf Scholz, dokáže v předsedovi Křesťanskodemokratické unie Německa (CDU) Friedrichu Merzovi probudit tygra. Jen tomu zatím nic nenasvědčuje včetně volebního programu.
V Německu hospodářství stagnuje. Co vy na to?
Takhle si to netroufnu říct. Ale to, že tam za posledních pár let poklesl výkon energeticky náročných oborů o dvacet procent, je doložený fakt. Důvody jsou nasnadě: levný dovoz, drahé energie, nesmyslná regulace. Ostatně ze zelených Němec nepřicházejí v tomto směru dobré zprávy již přes rok. No, déle, ale poslední rok už je „výživný“. A to jsme pořád teprve na začátku…
V tomto kontextu se podívejte na tyto dva grafy. Ostatně další graf přímo v rozhovoru ukazuje, jak německá průmyslová produkce klesá s produkční indexy vybraných průmyslových odvětví v Německu. Ten graf, který ukazuje vývoj v letech 2016 až 2024, je přímo od Spolkového svazu německého průmyslu.
Posílení jaderné energie u nás je také na léta. Jádro má veřejnou podporu. Odstartuje budoucí vláda dobudování jaderných bloků v Česku?
Doufám. Je to pro Česko nezbytnost.
Jaká je v tomto kontextu vaše energetická předpověď pro Evropu na rok 2025?
Tenhle rok energeticky ještě půjde. S jak moc odřenýma ušima, to už si netroufnu předpovídat. Ve hře je příliš mnoho vlivů, o některých jsme se už spolu bavili.
Ale obecně je jisté, že rozběhnutí Green Dealu s jeho agresivní ideologií je něco jako Caesarovo překročení řeky Rubikon, před nímž pronesl známé: „Kostky jsou vrženy.“ On táhl s jedinou legií proti Římu a dokázal vyhrát. Unie táhne se 400 miliony lidí proti globálnímu klimatu. A ač nám vůdkyně Unie tvrdí něco jiného, EU se nepodaří to co Caesarovi. Protože to není možné ani matematicky, ani fyzikálně. Takže Unie je na tom jako antický král Lýdie Kroisos, který se ptal v Delfách, zda má napadnout Persii. Odpověď byla: „Když překročíš řeku Halys, zničíš velkou říši.“ Tak ji překročil. Jenže ho přitom ani ve snu nenapadlo, že zničenou říší bude nakonec ta jeho. Stejně jako si to odmítá připustit EU.
Takže v následujících letech budou v prostoru EU nadále stoupat výrobní náklady a klesat konkurenceschopnost. Mimo prostor Unie budou proto odcházet firmy, které budou ničit ceny energií a obrovská unijní regulace. Nové firmy přicházet nebudou. K tomu porostou dotace a zadlužování států. Poroste mediální masáž o tom, jak z „nastoupené cesty nelze uhnout“, i o tom, že kritika Green Dealu patří mezi „proruské narativy“. Poroste tlak na odstavení uhelných elektráren, po kterých mají přijít na řadu ty plynové. Současně poroste závislost na dovozu energetických komponent z Číny a závislost na počasí. To všechno bude stát biliony. V eurech i korunách. Jenže už nyní na to státy nemají peníze. Ale nikdo to nechce přiznat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Řítí se Česko v oblasti energetiky do záhuby?
autor: Jan Rychetský
