Ukrajina usiluje o členství v NATO. Prezident Zelenskyj chce v létě slyšet od amerického prezidenta odpověď, zda má jeho země šanci získat takzvaný akční plán členství v NATO. Je sice jasné, že rozhodující je v tomto postoj Američanů, ale jak se na tuto možnost dívají jiné členské země NATO? Kdo je pro přijetí Ukrajiny, a kdo je v tomto zdrženlivější?

V tomto ohledu je velmi poučné vyjádření generálního sekretáře Jense Stoltenberga po skončení summitu NATO. Ten poněkud mírní ambice Ukrajiny a Gruzie ohledně členství v Alianci; upozorňuje, že klíčovým momentem budou vnitřní reformy v obou zemích. Splnění kritérií tajemník považuje za dlouhodobou záležitost, proto zatím Ukrajině nebude předložena tzv. roadmap k členství. Také zdůraznil, že celá záležitost vyžaduje konsenzus 30 členských států.

Zelenskyj vyjádřil zklamání, že se Biden setkává dříve s Putinem než s ním a že Ukrajina nedostala pozvání na pondělní summit NATO. Co se z toho dá vyvozovat?

Přesně to, co zaznělo ve vyjádření pana Stoltenberga – členství Ukrajiny a Gruzie zatím není na pořadu dne.

Pokud vezmu hledisko čistě vojenské a nikoliv politické, měla by Ukrajina na to, aby byla v NATO? Neboli v jakém stavu je ukrajinská armáda?

Z čistě vojenského hlediska Ukrajina nesplňuje závazná kritéria. Proto NATO zdůrazňuje nutnost vnitřních reforem jako podmínky dalšího jednání o členství.

Současný ukrajinský prezident Zelenskyj vyhrál drtivě prezidentské volby a porazil jasně svého předchůdce Porošenka – aspoň já měl tento dojem – i kvůli tomu, že slíbil zmírnit napětí s Ruskem. To je ovšem teď skoro stejně vyhrocené jako za Porošenka. Změnil Zelenskyj svoji politiku v tomto směru a proč?

Prezident Vladimir Zelenskij ve vztahu k Ruské federaci a oběma povstaleckým republikám na východě země zapomněl na své předvolební sliby a plynule navázal na politiku svého předchůdce (včetně pózování v uniformě na frontové linii). Možná jej k tomu vede pud sebezáchovy jako reakce na možnou hrozbu vojenského puče.