Nastala zima, konec války na Ukrajině je zatím v nedohlednu. Co to pro nás znamená pro následující měsíce?

Očekávám, že začátek příštího roku přinese nové vlny migrantů z Ukrajiny jednak kvůli zničené infrastruktuře, jednak kvůli novým ruským útokům. V březnu letošního roku jsem varoval, že nemůžeme do naší země přijmout bez výběru kohokoliv. Důrazně jsem upozorňoval, že musíme každého pečlivě prověřovat, ale byl jsem ignorován. Doufám, že tentokrát bude někdo skutečně naslouchat a že se tento vzkaz dostane k lidem, kteří to mohou ovlivnit.

Ano, můžeme a musíme pomáhat. Ale máme také nárok si vybrat, koho do své země pustíme a koho ne. Nesmíme k nám v žádném případě pouštět lidi s kriminální minulostí a musíme být také schopni zjistit, zda hodlají pokračovat do jiné země. Ukrajinská minorita pro nás začíná být skutečnou existenční hrozbou, její počet už překročil půl miliónu lidí. To je nebezpečné z mnoha různých důvodů. Argument,  že jde jen o ženy a děti, kterých se nemusíme bát, je nejen zavádějící, ale i nebezpečný. Každá osamělá žena nebo žena s dětmi má manžela, nebo příbuzné, s nimiž se bude chtít spojit. Kromě toho k nám přichází také hodně mužů, o nichž téměř nic nevíme a kteří navíc mají vojenské zkušenosti. Politici a bezpečnostní složky státu, ze zákona odpovídající za naši bezpečnost, musí ukázat, že hodlají reagovat na narůstající hrozbu a neprodleně začít jednat. Věřím, že se k nim moje varování dostane a že ho tentokrát vezmou vážně.

Hodně se hovořilo o rozvratu a porážce ruské armády. Díky sankcím, moderním západním zbraním, nízké morálce ruských vojáků atd. Je podle vás ruská armáda skutečně na pokraji porážky?

Reálná situace se dost liší od toho, co píší a říkají proroci ruské porážky. Postup ruské armády má sice daleko k Hitlerově „bleskové válce“. Jak se ale na vlastní kůži přesvědčil nejen Hitler, ale před ním i Napoleon, Rusko bývá na počátku válek nepříliš úspěšné a zdánlivě neobratné, ale nakonec se díky houževnatosti, kvantitě (která, slovy Stalina, sama o sobě představuje jistý druh kvality), převaze v palebné síle a především nekompromisní agresivitě na bojišti postaví na nohy. To vše už umožnilo ruské armádě převzít kontrolu nad velkou částí východní a jižní Ukrajiny, obsadit tamější velká města, převzít kontrolu nad ukrajinským zemědělským exportem a zhruba ze čtvrtiny jejích občanů udělat uprchlíky a vysídlence.

Sankce, uvalené na Rusko, a takzvaný rozsáhlý závazek Západu k ekonomické a vojenské podpoře Ukrajiny, navíc učinily z relativně omezené vojenské kampaně globální záležitost. Proto je třeba vývoj této války posuzovat nejen z okamžitého taktického kontextu bojiště, ale také z hlediska geopolitického rozložení sil na globální úrovni. Ani v jedné z těchto rovin není Putinovo Rusko poraženou stranou a možnost ukrajinského vítězství je fantazií, kterou Západ podporuje, aniž by se sebeméně zabýval tím, co nastane „den poté“. Někdy to vypadá, že Spojené státy a jejich spojenci jsou skutečně připraveni bojovat do poslední kapky krve, ovšem té ukrajinské.