Před patnácti lety jsme v referendu rozhodli o vstupu do Evropské unie. To počáteční nadšení postupem ochladlo a nyní se česká společnost jeví jako výrazně euroskeptická. Co jsou hlavní příčiny tohoto stavu a jak se vyvíjel váš osobní postoj k našemu členství v EU?
Naše nadšení skutečně ochladlo, velmi ochladlo. Až z toho mrazí. A z jakého důvodu? Není to moc složité. Když ptáčka lapají, hezky mu zpívají, říkávaly naše babičky a měly pravdu. Možná si vzpomenete, že v roce 2009 běhalo ve veřejnoprávní televizi několik kreslených reklam propagujících přijetí Lisabonské smlouvy. Uváděla je lidovecká europoslankyně Zuzana Roithová. Matně si vzpomínám na jednu z nich. Před váhajícího českého občánka najednou jakási ruka shůry položí veliký vak s nápisem EU. Pytel se okamžitě roztrhne a začnou z něj vyskakovat maskované postavičky s kulomety a střílet tak divoce okolo sebe, až začne zděšený občánek před kulkami prchat. Motto znělo: „Nenechte se strašit.“ Koukali jsme tehdy na to obrazové sdělení celí vyjevení a nechápali, co tím chtěl básník říci.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník