Jak vnímáte brexit, což je téma, které leží, oproti plánům a proklamacím Evropské unie i Velké Británie, stále na stole?

Nejsem Brit, takže to není má osobní záležitost. Netrpím proto žádnou předpojatostí. V demokratické společnosti Velké Británie vyhlásila vláda referendum a lidé se rozhodli. Vystoupit, nebo zůstat v EU, toť bylo otázkou. Ano, nebo ne. Žádná jiná možnost. A myslím si, že když v referendu lidé řeknou, co dělat, a vláda, která je z lidu, to dělá, tak je to v pořádku. To je demokracie. I když jde zrovna o brexit.

Referendum se  konalo v roce 2016 a realita je taková, že se na brexit stále čeká. A to o zmíněné demokracii vyvolává dost velké pochybnosti.  

A co se teď bude dít?

Možná, že kdybych se dostatečně opil, dokázal bych předpovědět, co se stane. Realita je, že nikdo neví. Uvidíme, co přinesou volby dvanáctého prosince.

Tak to už jste měl dávno začít popíjet, protože těch prognóz po vás budu chtít víc. Jaká budoucnost čeká EU bez Velké Británie?

Osobně mě Evropská unie moc nezajímá. Vždyť jsem napsal knihu o tom, jak EU podporuje mnoho akcí a organizací namířených proti Izraeli. Jako Žid a člověk, který má starosti o židovský stát, tedy Izrael, pro mě proto EU není až takovým zázrakem. Myslím si, že nejde správnou cestou, když podporuje antisemitské nevládní organizace. Zdokumentoval jsem to, takže o tom nemůže být pochyb. Jako instituce si EU až tak moc nevážím a je mi jedno, jestli ten projekt vybuchne a přestane existovat.

V případě, když se megainstituce chová jako šmok (úplatný novinář), je lepší, když máte malé a přiměřeně tomu slabé instituce. Ostatně to je mé obecné smýšlení o EU. V historii byla v Evropě spousta válek a z toho se musíme poučit. Možná další konflikty na Evropu čekají s EU nebo bez ní. Podle mě je unie nezdravá. Vedle „židovské otázky“ si myslím, že největší síly EU, tedy Německo a Francie, diktují ostatním, co mají dělat. A to je problém. Takže sám vidíte, že nejsem moc velkým fanouškem EU.

Nic jiného bych od Američana, který se narodil v Izraeli, snad ani nečekal...

To si zaslouží opravu. Mám americké občanství a bydlím v USA, ale neřekl bych o sobě, že jsem opravdový Američan. Vždyť slyšíte můj těžký přízvuk. Mé kulturní kořeny jsou mnohem více z Evropy a z Izraele, než z Ameriky. Moje chuť je taky někde jinde. Celkově nemám rád americké jídlo. Jak slyšíte, nemluvím jako hrdý Američan a opravdu věci neposuzuji z americké perspektivy.

Nyní jsem strávil téměř sedm měsíců ve Velké Británii. A je třeba říci, že většina lidí žijících mimo Londýn už o brexitu nechce mluvit, protože už toho mají dost. Je vidět, že se britská vláda stala pacientem v kómatu. Nejsou schopni nic rozhodnout, vůbec nic. Téma, o kterém lidé v Anglii mluvili naopak hodně, bylo, jak moc nemají rádi Izrael a jak moc milují Palestinu. Někteří, pravda, ani nevěděli, kde mají Palestinu na mapě hledat. Byli velmi kritičtí  k židovské vládě, k židovským organizacím a vlastně k Židům obecně, protože mají až moc peněz. Klasické antisemitské smetí. Uvědomil jsem si, že Anglie je, alespoň v západní Evropě, nejvíce antisemitskou zemí současnosti. Šokovalo mě to a dost mě to trápí. Myslel jsem si, že Britové jsou trochu chytřejší.

V Derry v Severním Irsku jste zašel do hospody pojmenované po tamní městské čtvrti Bogside. Místní štamgasti byli pro setrvání Anglie v EU, ale také mluvili o zatracených Židech, kteří zabíjejí děti a jsou trápením pro celý svět...

A že měl Hitler dodělat, co začal... Až si přečtete mou knihu, najdete tam víc takových setkání. Ostatně jsem strávil několik hodin s pravou rukou Jeremyho Corbyna, předsedy opoziční Labouristické strany, Peterem Willsmanem (Byl dočasně vyloučen z Labouristické strany kvůli vyšetřování ohledně jeho antisemitských výroků na veřejnosti.) Řekl jsem mu, že jsem německým novinářem. Sdělil mi, že izraelské velvyslanectví umístilo v Labouristické straně agenta. Také prohlásil, že zprávy o antisemitismu, které jsou pak používány proti této straně, roznáší právě izraelská ambasáda. Bohatí Židé prý v Británii kontrolují média a tak dále. Zopakoval tedy přesně to, za co ho vykopli od labouristů.

Když jsme se bavili o Corbynovi, nazýval ho J. C., což v anglicky hovořícím světě často znamená Ježíš Kristus. Labouristé jsou největší britskou politickou stranou, která má na svědomí rozšiřování spousty antisemitského smetí. Takže ano, Británie je velmi antisemitskou zemí.

To jste ale zjistil i o Německu. Proč je Evropa tak antisemitská? Čím to je?

Je to historií, ostatně jako skoro všechno v Evropě. Amerika není historií až tak poznamenána, zatímco Evropa velmi. Evropa byla vždy hlavním šiřitelem křesťanství. Je to kontinent křesťanství skoro celých dva tisíce let. Křesťanství za tu dobu vývoje odvrhlo své židovské kořeny. Evropa se stala křesťanskou půdou a klasický antisemitismus vznikl s procesem rozštěpení víry na křesťanství a judaismus. Tento kontinent je stále plný nenávisti vůči Židům. Vždyť holokaust se neudál někde v Saúdské Arábii, ale zde. A obyvatelstvo skoro každé země v Evropě, kam přišli nacisté, přijalo myšlenku zabíjení Židů s povděkem.

Jezdím po Evropě, vyprávím lidem, že můj otec pochází z Německa, maminka z Jordánska. Mohl bych být příbuzným Jásira Arafata. A oni necítí potřebu mi něco zatajovat, naopak. Jsou otevření a nenávist k Židům z nich vychází samovolně.

Proč se vaše nová knížka jmenuje Krysy Jejího Veličenstva? To zní spíše jako název songu od punkové kapely Sex Pistols...

Když máte zemi, která je tak hluboce antisemitská a lidé v ní mě, Žida, mají za ďábla, tak nemám problém nazývat je krysami. Myslím si, že jsou velmi nenávistní, tak co. Proto Krysy Jejího Veličenstva. A je v tom ještě jeden důvod. Britská společnost, protože jde o monarchii, je docela striktně hierarchizovaná. Je rozdělena mezi rudou a modrou krev. Chudí lidé versus královna, král, princezny, princové, dukové, lordové, baronové a tak dále.

A tak jsou ve všem rozděleni do dvou tříd. Osobně jsem je pojmenoval kočkami a krysami. Kočky jsou šlechtici a průmyslníci, a krysy všichni ostatní. Lidé chtějí nějak žít, ale kočky v parlamentu si dělají, co uznají za vhodné. Většina země v Anglii patří lidem s modrou krví, anebo velkým koncernům, takže kočkám. Vlastnit tam půdu je už skoro nemožné, musíte si ji pronajmout. Ostatně takto to popisuju i v knize.

Co se týče brexitu, mluvil jsem se spoustou demokratických poslanců. Ptal jsem se jich, proč lidem nedají brexit, když ho tak chtěli. Většinou říkali, že lidé jsou idioti. Takhle se přece mluví v diktatuře. Většina rozhodla o odchodu, ale oni ho nechtějí připustit. Takže kočky a krysy.

Finanční oligarchie a nadnárodní koncerny vládnou světu. Jak je ale možné, že před referendem nezvládli přesvědčit Brity o škodlivých dopadech brexitu?

Je třeba říct, že Londýn je proti brexitu. Je tam spousta Evropanů, spousta migrantů a jde o globalizované město. V celé zemi se to prostě nepodařilo.

Potkal jste se tam s nějakými migranty, například z Polska?

Setkal jsem se s polskými, s ruskými emigranty, i s muslimskými emigranty z Bangladéše, Pákistánu a tak dále. Hodně tamních uprchlíků pochází z Pákistánu, a ne ze Sýrie, takže hovoří anglicky a není problém se dorozumět. Chodil jsem s nimi do mešity, modlil jsem se s nimi.

Je pravda, že mnohem více Britů chodí do mešit než do anglikánských kostelů?

Je. Například v mešitě na východě Londýna, což je jedna z největších v Anglii, jsem v pátek viděl sedm tisíc lidí. Opravdu hodně. A to byli věřící, žádní turisté.

Setkal jste se také s protiislámským aktivistou a reportérem Tommy Robinsonem, jehož v září pustili z vězení?

S ním ne. O něm toho ani moc nevím. Nicméně jsem se setkal s mnoha proti- i prouprchlickými aktivisty. A taky jsem se třeba viděl s Nigelem Faragem, hlavou antiimigrantského hnutí v Anglii. Hovořili jsme. Ostatně, kdyby nebyl Farage, nebylo by brexitu.

A s premiérem Borisem Johnsonem?

S ním také ne, ale s Jeremy Corbynem a s mnohými lídry tamní společnosti.

Co tam bylo, kromě antisemitismu, nejhorší zkušeností?

Asi potravinové banky. Spousta lidí tam nemá peníze na to, aby mohla koupit jídlo pro svou rodinu, takže chodí do potravinových bank. Ty jsou třeba v kostelech nebo v knihovnách. Tam je na stolech jídlo, které poskytly supermarkety, anebo bylo vyřazeno. Vidíte lidi normálně oblečené, jak si tam berou bochník chleba či toaletní papír.

Opravdu jsou někteří Britové tak chudí?

V Británii je hodně chudých lidí a hodně potravinových bank. Je to smutné. Jde o lidi, co měli práci, ale teď chodí do neziskovek, aby se najedli. Přijdou se speciálním dopisem z úřadu práce, pak se musí zpovídat a pak přijde otázka: Potřebujete zubní kartáček a pastu? A to se stává lidem, jako jsem já či vy. Je to děsivé, když to vidíte v jedné z nejbohatších zemí světa.

Jak je možné, že v dnešní informační době naleznete v každé zemi určité smutné tajemství? Nepřeháníte občas?

Když chci napsat knihu, nechovám se jako turista. Nechodím do skvělých restaurací, nejezdím do výletních lokalit, nenavštěvuji turistická lákadla. Přijedu se seznámit s lidmi. Chodím a ptám se. Třeba o potravinových bankách jsem dřív nic nevěděl.

Navíc žijeme ve světě, který je zahalen lží. Hodně novinářů neříká pravdu. Sedí na křesílkách v redakcích a opisují jeden od druhého. Nikam nejezdí, na nic se neptají. V USA jsem byl jediným, kdo předpověděl, že Trump má velkou šanci stát se prezidentem. A to proto, že jsem celou zemi procestoval.

Problémem v Británii jsou imigranti, kteří se tam často dostávají z francouzského Calais. Tak jsem se tam vydal a potkal novináře ze Sky News, jenž se ptal uprchlíků na místě zvaném „íránská džungle“. Říkal mi, že mu trvalo měsíc vyjednávání a žádostí na některé nevládní organizace, aby s těmito lidmi mohl hovořit. To je přece šílené. Za dohledu pracovníků z nevládních organizací se navíc moc pravdy dozvědět ani nemohl. Já jsem si stopnul taxi a jel jsem taky do „íránské džungle“. A samozřejmě jsem tam měl dost problémů. Uprchlíci z Eritreje a Súdánu na nás začali házet kameny a chtěli nás možná lynčovat. Taxikář se strachy roztřásl. Tohle se ale nikde nedočtete, jak násilně se uprchlíci chovají. Totální násilí.

Cestujete po různých zemích a všude strávíte mnoho měsíců. Oblíbil jste si tento cikánský život?

Ono to až tak drsné není. Někdy bydlím v levných hotýlcích, jindy v pětihvězdičkovém luxusu. Užívám si to a věřte, že se moc neomezuji. Utrácím hodně peněz. Necítím se jako cikán.

Hovoříte anglicky, německy, hebrejsky a arabsky. Napsal jste knihy o Německu, Izraeli, USA a Velké Británii. Takže nyní opět někam do arabsky mluvícího světa?

Nevím. Téma problémů mezi Židy a Palestinci je nejsilnější. Taky nepojedu, i když bych uplatnil angličtinu, psát knihu o Kanadě nebo o Austrálii. Chtěl bych se naučit více jazyků. Až se naučím rusky, pojedu napsat knihu o Rusku.

Tak mi ještě řekněte, jak vnímáte Českou republiku?

Neumím česky, zemi neznám. Češi, alespoň ti, které znám, jsou bezva lidé. Jako novinář toho moc říkat nemohu, jako lidské bytosti se mi tady líbí a užívám si to.