Před volbami Petr Pavel sliboval, že bude spíš úřednický prezident. Po svém zvolení pro změnu říká, že bude „aktivní, ne však aktivistický prezident“. Odpovídá tomu jeho chování?
Už před volbami někteří lidé Pavlovi kvůli jeho generálské hodnosti a vojenské minulosti přezdívali „Pinochet“ a jeho povolební hra na prezidenta, kdy ještě oficiálně není prezident, tomu i odpovídá. Už si toho ostatně všimla i menšina politologů, která ještě nemluví za Fialovu vládu a nyní i jejího nově zvoleného prezidenta. Asi nejstrašidelnější ale je, když ještě neinaugurovaný prezident-generál začne vyhrožovat trestním oznámením na končícího prezidenta Miloše Zemana po schůzce s šéfem BIS Koudelkou, to je trochu Bělorusko.
Taky mě pobavil vicepremiér a šéf lidovců Marian Jurečka, který řekl, že s Pavlem konzultoval důchodovou reformu i daně. To skoro vypadá, jako by ve vládě svého nového prezidenta brali i jako svého nového premiéra, což jistě musí potěšit premiéra Petra Fialu. A zvlášť když teď CVVM zveřejnilo nový žebříček osobní politické hitparády, kde je Fiala až čtvrtý za Babišem, šéfem SPD Tomiem Okamurou a Zemanem.
Možná ale hned po zvolení nového prezidenta vidíme to, před čím někteří Fialu varovali: díky svému bezprecedentně silnému mandátu Pavel slabého a nepopulárního premiéra „přejede jak parní válec“, když si vypůjčím slova jednoho z dlouholetých členů výkonné rady ODS. Ten mi napsal, že výhra Pavla ve skutečnosti není „začátkem konce Andreje Babiše“, jak si po finále prezidentské volby neodpustil říct stále zapšklejší premiér, ale spíš začátek konce Fialy. Jeho vláda se těší bídné důvěře veřejnosti a svými posledními kroky trestá už i své voliče, zatímco Pavla na Hrad poslaly přes tři miliony lidí.
Máme tedy něco jako nového demokratického tatíčka – totalitního rozvědčíka, který prostě začal konat stejně, jak ho to kdysi naučili na Akademii Antonína Zápotockého: rázně, odhodlaně a v týlu systému.
S Pavlem souvisí i jeho „přítel po boku“ Petr Kolář. O něm začaly najednou vycházet hodně negativní články, proč až po volbách?
No protože Pavel i jeho „přítel po boku“, čistič a lobbista Kolář, jsou miláčky drtivé většiny novinářů. A ti před volbami dělali všechno pro to, abychom měli toho jejich prezidenta, jak teď řekl i profesor Jan Jirák. Lobbistu Kolářovi pracujícímu mimo jiné (on lobbuje snad pro každého, kdo zaplatí) i pro americké lobbisty Squire Patton Boggs, kteří až do ruské invaze na Ukrajinu ve světě čistili reputaci Putinova režimu i dalších světových hrdlořezů, proto dělali jen samé pozitivní PR. A za naše vlastní peníze se činila hlavně Česká televize, kde až donedávna pracovala jako politická moderátorka Kolářova partnerka Světlana Witowská.
Sjeďte si svodku, což teď s novým prezidentem možná znovu bude populární slovo, a zjistíte, že Kolář tady byl v posledních letech, kdy intenzivně makal i na Pavlovi, pečený vařený. A taky že najednou nápadně změnil svůj pohled nejen na Ukrajinu, skoro jako by nyní pracoval i pro americkou vládu.
Po anexi Krymu a obsazení východu Ukrajiny Ruskem například říkal, že by na rozdělení země, jak to nyní chce Putin, vlastně nebylo nic špatného, protože je to stejně odjakživa jen západní výspa Ruska. Řečeno s provládním komentátorem Jindřichem Šídlem býval i on „mírový štváč“, které teď honí Rakušanovo vnitro. Dnes ale Kolář mluví jako americký prezident.
Witowskou nedávno urazilo, když moderátor Václav Moravec přirovnal Koláře k Zemanovu „příteli po boku“ Martinu Nejedlému, uražený by ale měl být spíš Nejedlý: na rozdíl od Koláře nikdy nedělal pro cynické americké lobbisty, kteří způsobili politické skandály v Británii i USA. A nikdy taky veřejně úplně neotočil svůj názor. Možná i proto, že nám radši nikdy žádný neřekl.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský