Podivné představy EU o zemědělství

Všechno ukazuje na to, že Evropské unie usiluje o to, aby už tak nízká potravinová soběstačnost v naší zemi poklesla o dalších 30 procent. Z čeho je možné vycházet? Ve středu 20. května 2020 představila Komise dvě strategie. Komise dlouhodobě plánuje snížení podpor zemědělcům. Právě poklesem podpor zemědělcům, kteří produkují a tím, že tato podpora bude vyplácená mikro, malým případně středním zemědělcům, od kterých se nebude požadovat produkce (nebo dokonce se bude vyžadovat extenzifikace), dojde k výraznému omezení zemědělské výroby a produkce u nás, ale i v jiných zemích přistoupivších v roce 2004 a později. To znamená, že většina našich významných producentů nedostane žádnou podporu a bude to vést k likvidaci podniků. Od malých zemědělců dnes Unie očekává, aby v konkurenčním prostředí dokázali vyrábět potraviny pro všechny obyvatele. To však není možné bez přispění několikanásobně vyšších dotací na jednotku produkce. Jinak, bez výrazně vyšších dotací malým zemědělcům, velcí zahraniční obří producenti budou vítězit. A mluvme reálně, kolik rozpočtů jsme ochotni platit na produkci?

Bohužel jsou dnes i takoví „zemědělci“, kteří místo toho, aby hledali nové příležitosti v inovacích, nových technologiích a v intenzívní výrobě, jen čekají na dotace ve formě „peněz“ za hektar, často z neobdělané půdy či jen posekané trávy na zemědělské půdě. Co se bude pěstovat nebo produkovat, to dnes rozhodují evropští úředníci v Bruselu usměrňováním dotací, avšak bez znalostí zemědělství.  Státy dali  k tomu Bruselu  pravomoci a bojí se vzít si je zpět. Výjimkou byla Velká Británie.

Je zřejmé, že dotace jsou ze samého principu nespravedlivé a silně narušují rovnováhu trhu, ale vidíme, že bez nich to dnes nejde. O tom, kdo bude čerpat dotace, kolik a na co dnes rozhoduje úředník a proti tomuto rozhodnutí je těžko hledat odvolání. Dotace jsou z veřejných zdrojů (jsou to ale peníze i nás, našeho státu, které tvoří rozpočet Unie), a zde by se zásady právního státu dodržovat měly. Dnes se proklamuje, že o všem rozhoduje trh a spotřebitel, ale v praxi vidíme, že to nefunguje, protože celý systém je pokřivený.