Tento týden se v Poslanecké sněmovně konala konference týkající se bezpečnosti budoucnosti. Vedle politiků se jí zúčastnili i akademici a zástupci armády. Překvapivě jeden po druhém zmiňovali hrozbu přímého válečného konfliktu, migračních vln, šíření radikálních ideologií či terorismu. Upozorňovali i na nevratné klimatologické změny a na možnou energetickou nesoběstačnost a dotkli se i rozklížení finančního sektoru. Vidíte i vy takto nejásavě budoucnost naší planety?

Já s nimi naprosto souhlasím, neboť každý, kdo sleduje dlouhodobé trendy, tak musí dojít ke stejnému názoru: Že žijeme na sudu s prachem a že zbývá jen otázka, kde to vlastně lupne dřív. Je ovšem pozoruhodné, že se těmto hrozbám klíčoví lidé společnosti - jako třeba politici - příliš nevěnují. Musíme samozřejmě vzít v úvahu, že mají svázané ruce, ale aby si tyto zmiňované hrozby více uvědomili, tak my na ně musíme také více veřejně upozorňovat. Avšak všichni musíme začít něco dělat, protože vše souvisí i se systémem, ve kterém žijeme.

O konferenci v Poslanecké sněmovně jsme psali ZDE

V tomto kontextu musím vzpomenout na to, že jsem zakladatelka politického hnutí, které přináší jiné pohledy na svět a upozorňuje přitom na fakt, že pokud nezměníme svoje chování, pak není východiska. Zajímavé ovšem je, že ony globální hrozby jsou dnes zřejmě už tak blízko, když je pojmenovávají i vojáci. Proto není možné se před takovými událostmi schovat, strkat hlavu do země jako pštros a říkat, že je to moc negace, a proto je lepší nic nedělat. Jediné možné řešení je začít shromažďovat fakta a postavit se tomu čelem. K tomu musím zmínit, že jsem právě poslouchala zprávy o Ukrajině, tady už snad ani není kde brát optimismus...

Když už jste zmínila vojáky, tak konference se zúčastnil i náčelník Generálního štábu Armády ČR Petr Pavel. Kromě jiného řekl, že často přivíráme oči před tím, co se u nás děje. "Jsme pod čarou ponoru a na palubě se pořád ještě tancuje. Promiňte mi tu narážku, říká se, že bude líp, místo abychom přiznali, že nebude. Měli bychom vidět dál než za horizont dalších voleb a překonat hranici politikaření,“ zmínil Pavel.

Pro mne je sice překvapením, že zrovna takto hovoří voják, ale s tou jeho analýzou naprosto souhlasím. Jenom nevím, co z toho vyplývá z jeho pohledu - jestli chce, aby se víc bojovalo, nebo aby se bojovalo naopak méně. To, že lépe asi nebude, tak to je jinak pohled všech lidí, kteří o našem světě přemýšlejí do hloubky.

Bývalý ředitel kabinetu ministra obrany František Šulc na konferenci přesvědčoval o potřebě posílení kapacity ozbrojených sborů a zmínil, že bude nutné obnovit cvičení nejen aktivních záloh. Podle něj navíc jen málo škol ví o možnosti obnovit brannou výchovu... Myslíte si, že by se měla branná výchova ve školách učit více než dosud?

Ne. V tomto jsem zcela opačného názoru, neboť vzrůstající militarizace, tedy, když se z dětí už dopředu dělají vojáci, je nebezpečným trendem. Podle mne je důležitý pravý opak, tedy ukazovat na všechny proudy a začít něco dělat ve společenské, veřejné a politické sféře, protože to vojenství je až naposledy. Abychom si rozuměli, čím dál více harašíme zbraněmi, což k ničemu nevede. A kdo haraší se zbraněmi, tak také začne střílet. V tomto jsme asi nepoučitelní, prostě 70 let od konce války je už příliš dlouhá doba. Asi jsme za tu dobu zapomněli, co válka znamená. Ve válce prostě končí všechny domluvy, tam je už silný jenom ten, kdo má zbraň - a je to také pole pro devianty, pro lidi, kteří rádi zabíjejí. To nejhorší, co můžeme dopustit, je, aby se začalo vůbec uvažovat o tom, že je válka něco přijatelného. Naštěstí ale stále existují politici, kteří ukazují na to, jak je válka celkově nepřijatelná. V mnoha lidech totiž klíčí pocit, že se něco vyřeší tím, když se začne střílet, s čímž nesouhlasím.