Pojďme nejdříve k té deviantní ženě. Je vůbec v demokratickém státě možné, že se něco takového stane?

Možné to samozřejmě je, protože se to stalo. Odpovědět na tuto otázku se nedá úplně jednoznačně, protože na tom, co se stalo, se podílelo mnoho faktorů. Jak jsem si přečetla v médiích, tak bych to stavěla do zcela jiné roviny, než je popisováno a určitou korektností veřejnosti představováno. Zejména jde o to, že policisté, kteří řešili tuto deviantní paní čtrnáct dní před vraždou, to vyřešili tím způsobem, že na základě posouzení lékařů, kteří byli povoláni na místo, ji zajistili před možnou nebezpečností tím nejdůmyslnějším způsobem. Nemá na to vliv ani to, zdali svědkyně, která byla údajně napadena touto ženou před těmi 14 dny tím, že měla být škrcena, měla být policií vyzvána, aby buď podala trestní oznámení, či nikoliv. Otázka, která vyvstává v této situaci, je, co by to mělo za vliv. Protože pokud tato osoba vykazovala znaky psychické nepohody či jiného zdravotního problému, tak by stejně skončila v Bohnicích. Svědectví, které je předestíráno, je zavádějící a masírováno médii, vůbec nesouvisí s faktem, že policejní hlídka udělala v danou chvíli to nejlepší, co mohla. Zavolala lékaře, poněvadž policista nemá kompetence jakkoliv vyhodnotit po zdravotní stránce ani opilce, natož psychicky narušenou osobu. Kdyby záchranáři konstatovali, že není potřeba převoz do Bohnic nebo do protialkoholní stanice či jiné detence, tak by to neprovedli. Takže policisté na místě udělali to, co měli udělat. To, že paní podala či nepodala oznámení a nebylo to vyhodnoceno jako pokus o vraždu, policisté na každý zákrok, kde zasahují, jsou samozřejmě vysíláni operačním střediskem, které je tam vyšle na základě jakéhosi oznámení. To se prověří a vyhodnotí. Záleží na mnoha aspektech – jak byla paní dlouho škrcena, čím byla škrcena, měla známky poškození zdraví, měla známky na těle a tak dále. Proč tedy nebyla ošetřena, když tam byla záchranka? To už je pak zavádějící. Prostě je třeba lynčovat policisty! Ti na místě nemají prostor pro jakési bilancování a vyhodnocování a samozřejmě po bitvě je každý generál. Z mého pohledu policisté na místě udělali to nejlepší, co mohli – zavolali lékaře, který vyhodnotil, že osoba je společensky nebezpečná a sama sobě nebezpečná, a proto podle mých informací ta deviantní osoba skončila na uzavřeném pracovišti pavilonu 27 v Bohnicích, kde je tvrdý režim pro tyto osoby. Otázka, na kterou rovněž nikdo neodpovídá, je to, kdo vůbec dovolil, aby byla z té 27 propuštěna bez jakékoliv následné péče v dalších volnějších pavilonech. A za toto rozhodně nemohou policisté.

Diskutovalo se přece i o tom, zda by se policisté neměli více angažovat se záchranáři, být třeba v sanitce. Co si o tom převozu myslíte?

Toto se děje v případech, že je to nezbytné k ochraně záchranářů. A pokud k tomu nedošlo a nebylo to za těch 14 dní jakýmkoliv způsobem řešeno a napadáno, tak je zarážející, proč se věc vytahuje až po dvou týdnech. Že to prostě čtrnáct dní jaksi nikomu nevadilo. Takovýto postup byl schválen, hlídka z toho napsala úřední záznam, který uložila do elektronického trestního řízení a byl pozitivně kvitován nadřízeným. Poté to šlo do svodné události. Úřední záznam samozřejmě existuje. Kdyby byl problém, tak hned je ta hlídka řešena kompetentními orgány oddělení vnitřní kontroly. Proč se tedy 14 dní nic nedělo?

Otázka k té psychiatrické léčebně. Není to o tom, že by se měla využívat takzvaná detence? Pořád se o ní mluví…

Ale to je právě věc lékařů. Zdravotní služba, která byla na místě, se tam pohybovala. Sepisuje se, vyšetřuje se, mluví se s hlídkou, se zúčastněnou osobou, takže se popíše skutek. Je nesmysl psát, že policisté bez jakéhokoliv vysvětlení předali osobu záchranářům a konec. To je nesmysl. To je, jako kdyby byli najednou nesvéprávní. Snad ti lékaři o tom píšou také nějaký záznam, jakou osobu přebírají. A podle vyšetření, a to zdůrazňuji, oni vyšetřují. Ne policista. Lékař rozhoduje! Tímto způsobem hlídka zajistila, že osoba byla eliminována a společensky zajištěna, aby nezpůsobila další problém. Jak by se to vyvinulo pak dál, zdali by poškozená osoba, která uvádí, že tam byla škrcena, tak samozřejmě je její svobodná vůle, i když uvádí, že byla v silném šoku a nemohla nic vysvětlit, tak ona byla v šoku 14 dní? Je to nesmysl, je to postavené jen na vodě. Jen aby se pranýřovali řadoví policisté.

K té detenci. Pavilon 27 – málokdo ví, jak to tam funguje. Tam jsou omezené i návštěvy, osoby jsou přivazované, jsou zbavené svéprávnosti, je jim odebrán občanský i řidičský průkaz a jsou soudně uznány jako nesvéprávné na dobu nutnou ke stabilizaci jejich zdravotního stavu, aby pak mohly přejít do jiného pavilonu. Rozhodně ne – a to zdůrazňuji – rozhodně ne, aby byly propuštěny. Tím, že se soudní cestou tato osoba stala nesvéprávnou, dostala svého zástupce, který za ni mohl vykonávat běžné úkony, to znamená třeba odvolání, změna zmocněnce, takže tato osoba se stala pouhým pacientem v moci psychiatrické léčebny. Že ji po 14 dnech propustili, tím se nikdo nezaobírá. Samozřejmě to muselo projít formou usnesení, soudní cestou, kdy se jí zpět vrátila svéprávnost. Byl jí vrácen občanský průkaz. Na základě rozhodnutí lékařů, nikoliv policistů. Ti už dále šli po své linii, a když o této paní nebylo žádné oznámení, tak už vůbec neměli důvod ani kompetenci se dotazovat, jak s ní bylo naloženo.

Takovýchto případů je bohužel poměrně dost. Vzpomeňme na nedávnou obdobnou událost v Horní Bříze na Plzeňsku. Myslíte si, že je horký brambor na justici, soudech, nebo se nespolupracuje s lékaři a každý pracuje zcela autonomně?

Spolupráce tam musí být, od toho máme legislativu. Bez vyhodnocení lékařů nelze sebrat svéprávnost. Ani na žádost policie. To musí opravdu jen kompetentní lékař. Rozhodně ne hlídka. Ani policejní prezident nemá kompetenci, aby nařídil lékařům – seberte z nějaké boží vůle tomu a tomu svéprávnost. K tomu musejí být důkazy a skutečnosti, protože jde o velký zásah do Listiny základních lidských práv a svobod. A musí být opravdu kovaný a podložený.

Když byla paní v té budově 27, toto všechno muselo proběhnout. Někdo musel vyhodnotit, že tato osoba je na tom tak dobře, že opustí nejen 27, ale to, že se nebude účastnit další následné terapie, která, myslím si, je povinná zejména u toho, co se stalo a co zřejmě řekla lékařům a policistům při svém zajištění. Tedy že má sexuální deviaci a chce vraždit. Ty skutky, které byly popsány, jsou tak neuvěřitelné, že nechápu, že jí po těch dvou týdnech byla vrácena svéprávnost a byla propuštěna. Úplně propuštěna z celé následné péče. Tam je ta otázka. Tam je ta největší společenská nebezpečnost. Policie neměla vůbec „šajn“, že tato osoba opustila brány psychiatrické léčebny.

Takže je to podle vás problém v první řadě lékařů?

Ano!

Ještě se zeptám poněkud na jinou věc, která s kauzou v určitém smyslu souvisí. Dnes je velkou módou nadávat na policii za neúměrné používání donucovacích prostředků. Vždyť přece jsou používány proti útočníkovi, nikoliv proti postiženému, napadenému…

Hlavně policista musí být „kovaný“ také v tom, kdy a za jakých okolností je použije. V dnešní době, kdy policista má více omezení než práv a kvůli tomu, že je pranýřován a hojně sledován, to, že použije donucovací prostředek, tak má opravdu rozmyšleno. Jakým stylem jej použije? Zejména se použije proto, aby splnil účel, pro který je použit. Když vyhodnotí, že například jde o napadení nebo rvačku, má plnou škálu donucovacích prostředků. Nepoužije zastavovací pás, ale obušek, tasr, kasr, hmaty a chvaty. Jednak chrání svoji kůži, to druhotně, ale hlavně chrání osobu, proti níž je vedený útok pachatelem. A toto všechno on zná, protože prošel psychotesty a slouží, tudíž toto všechno má na vědomí. Má kameru, ale nemá nastřelený čip v krku, ale ví, že je sledován, a všechno, co udělá, musí mít tak vyhodnoceno, protože ví, že to může být a v mnoha případech bude použito proti němu.

Neudělal se z toho dnes docela pěkný byznys, kdy se kdekdo odvolává, poukazuje přes své právníky, že bylo nepřiměřeně použito síly nebo právě těchto prostředků? Není to dnes jakási poněkud zvláštní móda?

Vy se divíte? Vždyť tomu všechno nahrává. Policista není nic. Začala jsem sloužit v roce, kdy se přestupkem stal slovní útok na veřejného činitele a přestalo to být trestným činem. V tu chvíli naše demokratická společnost byla tímto svérázným způsobem osvobozena. Já jsem šla v uniformě po ulici s tím, že vám funkcionáři řeknou, že musíte mít snížený emoční práh. Že to nesmíte brát osobně. Takže jsem vyslechla plno vulgarismů a bohužel to nebylo trestné. O nic nešlo, mě se to nemohlo dotknout. A tímto se začíná. Demokracii si každý vysvětluje po svém, v rámci naší politické korektnosti se to použije, jen když se to hodí.

Je populární a „oblíbené“, aby policista neměl zbraň. Viz Anglie či Austrálie. Nakonec se však stejně k tomu vrací, že musejí být ozbrojeni…

Je to o tom krédu policie. Protože v Americe si nikdo nedovolí jakýmkoliv způsobem protestovat. Jestliže zastaví hlídka řidiče, ten hned dá ruce na volant a čeká na pokyny. Jak je to u nás? Řidič vyletí z auta, v ruce kameru nebo vytočený telefon a křičí, že mluví se známým nebo právníkem, už si natáčí hlídku. Jak pak ti příslušníci policie, kteří nemají žádná práva a hlavně vědí, že všechno bude použito proti nim, mají dělat svou práci? I tak slouží dál. A jsou to neskutečné situace. Jak chceme pořádku docílit? To by musela být nová reforma, aby se změnil přístup veřejnosti k policii. V rámci čárkového systému, a tvrdí se, že neexistuje, kvůli statistikám a počtům zastavených aut, je to tristní situace už jen v tom, že se podle toho hodnotí výslednost hlídky za den, za službu. Vezměte si, kdyby to bylo obráceně. Že ráno je raport noční hlídky, která přijde k veliteli a řekne: „Za dobu naší služby se v rajónu nic nestalo.“ Co je lepší vizitka. Že uhlídali rajón? Že nebylo ukradeno žádné auto, že se tam nepohybovala kriminálně závadová osoba? Že nebyl žádný přestupek? Ne, za to by byli popotahováni, protože nemají kontroly osob, aut. Podívejte se, na čem policie „jede“. Opak toho, než by měla. Policie by měla být hrdá na hlášení typu: „… po dobu mé služby se v rajónu nic nestalo…“ Tato myšlenka by měla formovat náhled managementu na činnost policie. Protože pak jsou policisté terčem buzerací, lehkoživkové. Mají za úkol při silniční kontrole buzerovat lidi. Ale proč? Za to může vedení. Kdyby to bylo obráceně! V jiných zemích je obvyklé to, že můžete mít auto, v jakém chcete stavu. Třeba Francie – nemusíte mít technickou. Nebo třeba jste na pivu a vedle vás je francouzský policista na obědě. Ale dokud něco neprovedete. Pak si ponesete následky svého konání. U nás je to stavěno úplně opačně. Ve jménu demokracie, jak jinak, že. Výsledek to má opačný: Veřejnost policii nesnáší. Ale policista má své povinnosti, a tak, jak má instruktáž na den, on musí plnit. A to, jestli by to chtěl takto pojímat, chránil rajón a ráno řekl vedoucímu tuto formuli, na kterou by byl hrdý, tak má smůlu. Protože to se neslučuje s koncepcí naší policie. S čárkovým systémem…

Je to bohužel realita. Přála bych kolegům, aby se zamysleli nad tím pojetím a přes své nadřízené se snažili to změnit, protože od shora to nepůjde změnit.

Já ukazuji policistům cestu, jak se účinně bránit pomocí zákonných práv. A je to náročné. Ale daří se mi pomáhat, paradoxně až v civilu, pomáhat a chránit. Já jsem sloužila od roku 1996 do roku 2015. A teď to vypadá, jak jsem byla překotně propuštěna, že budu zase vrácena do služebního poměru. A pak jsem zvědavá, jak se mi povede – pomáhat a chránit.

Při těch různých projektech se jednotliví příslušníci ani nemohou podepsat, protože dobré skutky se trestají. Když bych byla zpět ve služebním poměru, tak budu zaškatulkována a nemám možnost řešit situace, které řeším nyní. Pokud se tedy vrátím do služebního poměru, to by policie musela změnit koncepci, tak abych byla hrdá na to, že jsem policistka. To mě kvůli krizi, kterou zaznamenávám dnes a denně, přešlo. Do současnosti se na mě obrátilo zhruba 60 policistů, z nichž většinu zastupuji ve věcech proti služebním funkcionářům, a řeknu vám, že to není pěkná bilance.