Současný ministr financí Andrej Babiš svaluje vinu za to, že využil možnosti nakoupit dluhopisy Agrofertu a vydělal několik desítek milionů, na tehdejšího ministra financí Miroslava Kalouska, protože mu to umožnil. Navíc ho obviňuje, že jako ministr financí Kalousek vydal státní dluhopisy, čímž podle šéfa hnutí ANO okradl stát o 13 miliard. Mělo podle vás smysl vydat státní dluhopisy a ty korunové osvobodit od daně?

To byla otázka státní politiky, kdy byla snaha podpořit investice do státních dluhopisů a vlastně ulevit státu. Protože když je velká poptávka po dluhopisech, logicky roste jejich cena, klesá výnos z dluhopisu a pro stát je to tím pádem výhodnější. Stát při vysoké poptávce po státních dluhopisech nemusí platit tak vysoký úrok. Takže to byla tehdy legitimní snaha státu zlevnit svoje financování.

To, že to pak začalo být využíváno v soukromém sektoru, bylo trochu chybou legislativy, protože legislativa propustila do zákona, že stejný typ dluhopisu je možné vydat i v soukromém sektoru. A to už byl průšvih, protože to už nešlo o otázku nějakého levného financování státu, ale už potom došlo do stavu, že společnosti přestaly platit daně. Zákonodárci si toho záhy všimli a sporné ustanovení v zákonu zrušili.

Ale z judikatury Evropského soudu vychází, že když se najde podobná díra v zákoně, která ukazuje na to, že nějaké jednání firmy je jen účelové kvůli snížení daní, aniž by to bylo potřebné pro činnost firmy, pak se na zrušení sporného ustanovení hledí tak, jako by bylo platné okamžitě. Takže když si zákonodárci všimli, že propustili chybu a odhlasovali, že ji napravují, mělo být na všechna další vydání korunových dluhopisů v soukromém sektoru hleděno, jako by byly mimo zákon.

Dokazování, zda vydání korunových dluhopisů ve firmách byl nebo nebyl únik, závisí na tom, aby někdo, třeba nezávislý auditor, posoudil, jestli pro danou firmu bylo potřebné vydat dluhopisy. Jestli ta firma potřebovala vydat dluhopisy za účelem vlastního financování, nebo jestli šlo o účelové vydání dluhopisů jen proto, aby nezaplatila daně. V tom je jádro celé kauzy. A to nelze posoudit bez znalosti účetnictví a investičních záměrů firmy.

Neměla by se těmito případy zabývat Finanční správa, když jde o možné daňové úniky, jak třeba žádá europoslanec a bývalý viceguvernér České národní banky Luděk Niedermayer?

Nevím, jestli posouzení účetnictví spadá pod Finanční správu, asi ano.

Jestli tomu dobře rozumím, znamená to, že dnes už soukromé firmy nemohou vydávat korunové dluhopisy s tím, že by si mohly díky zaokrouhlení směrem dolů zkrátit daňovou povinnost?

Teď už to neplatí. U soukromých firem už je to podle mne zakázáno, takže tam není co rušit.

Ale ministr financí Andrej Babiš v nedělních Otázkách Václava Moravce tvrdil, že to zruší. Jak si to vysvětlujete?

Určitě není možné vydávat tento typ dluhopisů v soukromém sektoru. Je možné, že v případě státu to ještě zůstalo, ale v tom nevidím žádný problém. A samozřejmě jsou pořád ještě v platnosti dluhopisy, které byly vydány před tím, než si zákonodárci všimli té boty a než to napravili. Do té doby tyto dluhopisy firmy vydaly naprosto legálně. Určitě ještě budou v oběhu dluhopisy, které jsou naprosto bezproblémové, a určitě jsou v oběhu i ty státní dluhopisy.

Vy si tedy myslíte, že předtím využívaly firmy této možnosti naprosto legálně? I když to bylo v rozporu se smyslem zákona, když asi často měly jediný cíl, a to vyhnout se placení daní?

V právním státě platí, co není zakázáno, je dovoleno. Takže předtím, než Parlament napravil chybu, tak to firmy podle mého soudu dělaly legálně. Ale to je otázka spíš pro právníka. Nemluvím o státních dluhopisech, to je jiná otázka, tam žádný problém nevidím.

Ministr financí Andrej Babiš je také kritizován za to, že využil i další způsob, jak se vyhnout placení daní, a to tím, že poskytl své firmě Agrofert půjčku za šestiprocentní úrok, což byl v té době podle odborníků vyšší úrok, než by firma získala od bankovních ústavů. Považujete to za legální?

Co já vím, ale nejsem právník, už v minulých letech bylo vždycky obvyklé a normální, když probíhaly půjčky mezi společností a jednatelem nebo akcionářem společnosti, to je zcela legální. Ale musely probíhat za úrok obvyklý na trhu. To znamená, že se to dělalo tak, že se vzaly čtyři banky a podobný typ úvěru, zprůměrovaly se jejich úroky a podle toho jednatel půjčoval firmě nebo naopak firma půjčovala jednateli, případně si samozřejmě mohli půjčit i za nižší úrok. Ale zdaněno to muselo být za úrok, který odpovídal tržním podmínkám. Nesleduji kauzu Agrofert, nevím, za jaký úrok tam půjčka proběhla, ale rozhodně to, že musely probíhat půjčky mezi majiteli, jednateli a společnostmi za úrok obvyklý na trhu platný pro daný typ úvěru, se nejedná o žádný nový vynález. To je v platnosti už desetiletí, možná od 90. let. Takže by mělo být do očí bijící, pokud to proběhlo jinak. To se u každé společnosti sleduje.

Když se tedy v televizní diskusi ministr financí Andrej Babiš hájil tím, že v jiných firmách se uskutečňovaly podobné půjčky za mnohem vyšší úrok, třeba i osmnáct procent, nemá to žádnou váhu, protože směrodatné je to, za jaký úrok v té době půjčovaly banky?

Ano, porovnává se to vůči alternativní půjčce na normálním bankovním trhu, nikoli vůči jiným firmám.  

Myslíte si, že by měly tyto případy finanční úřady řešit? Není divné, když o nich ví ministr financí, a vy říkáte, že to není legální, že už dávno tyto firmy nebyly dodaněny?

Od stolu není nikdo schopen posoudit, jaký úmysl vedl k této činnosti, jestli došlo k omylu, nebo zda to bylo oprávněné. Spíš jde o to, že by mělo být se všemi společnostmi nakládáno stejným dílem, v tom smyslu, aby byla zachována nějaká důvěryhodnost právního prostředí. Jestli nějaká transakce je čistá, není důvod, aby se na to finanční správa nepodívala a nekonstatovala, že všechno proběhlo v pořádku. Ale podnikatelskému prostředí a důvěře moc nenapomáhá, pokud se šíří spekulace, fámy apod., že tady jde o nějaký daňový únik.

Tak ať to finanční správa prozkoumá, zveřejní účetní výkazy, a buď se prokáže, že je to v pořádku, nebo se prokáže něco jiného. Ale vzhledem k tomu, že u menších společností je tato skutečnost prověřována, mnohdy zbytečně, ukáže se, že je bezproblémová, jsem pro to, aby se situace prověřovala i u větších společností. Jednoduše proto, že když se přijde s nějakým opatřením typu EET, nepůsobí na veřejnost moc důvěryhodně, spíš to vypadá, že to je nějaký zastírací manévr. Asi by v tuto chvíli vzalo všem kritikům vítr z plachet, kdyby se tyto transakce pořádně prověřily.

Tady je ale zjevně střet zájmů, protože finanční správa, která by měla prověřovat účetnictví Agrofertu, jehož vlastníkem je Andrej Babiš, spadá pod Ministerstvo financí, které řídí ministr Andrej Babiš. Objevují se tedy obavy, zda to bude skutečně řádně a nestranně prověřeno. Nemáte také tyto obavy?

To nemusí být nutně finanční správa, ale nezávislý audit. V takovém případě se to dělá tak, že se najme nějaká nezávislá auditorská firma, která prověří, jestli pro konkrétní společnosti bylo účelné vydat nějaké dluhopisy, nebo jestli šlo jen o účelové opatření z hlediska daní.

Ministr financí prohlásil, že už si sám objednal audit. Ale když bude auditor kontrolovat toho, kdo mu zakázku zadá a kdo ho platí, bude skutečně nezávislý a objektivní?

Tady mi trochu dochází fantazie, komu to dát zkontrolovat. V tomto konkrétním případě by možná bylo dobré, kdyby to prověřoval Nejvyšší kontrolní úřad.