Nedávno vzbudil rozruch komentář pana Macenauera, ředitele strategie poradenské společnosti v energetice EGÚ Brno, podle kterého bychom si měli jasně říci, že dekarbonizace bude drahá, ale její hodnotu nesmíme počítat jen v penězích. To přináší základní dotaz: Mají se v energetice, klíčovém sektoru pro celou ekonomiku, primárně „počítat groše“, nebo zohledňovat i jiné aspekty, které se nedají vyčíslit?

Podle mého názoru udělala EU největší chybu v tom, že se až ideologicky soustředila na sektory, kde se dají ušetřit emise skleníkových plynů. Lepší postoj je ten, že na jedné straně zvažujete množství emisí, ale na druhé straně rovnice jsou dopady na společnost. Na začátek se snažíte ušetřit něco emisí a zároveň minimalizovat dopady na lidi. Pokud to lidé přijmou, je možné pokročit dál. Je nutné si uvědomit, že současné a budoucí škody pramenící v klimatické změně budou velké, takže je ekonomicky i lidsky zdůvodnitelné, že nějaké kroky musíte udělat a že něco budou stát. Jinak nízkoemisní cesta české energetiky je už dlouho známá a spočívá v kombinaci robustní centrální energetiky sycené zejména jadernými zdroji a v jejím funkčním propojení zejména s decentralizovanou komunální energetikou.

Po eurovolbách se mluví o tom, že by se měl Green Deal změnit, aby více respektoval ekonomickou realitu. Někteří současně namítají, že snaha o racionalizaci plánů na dekarbonizaci je v podstatě kvadraturou kruhu, která nemá řešení. Co si o tom myslíte vy?

V této době převládá skeptický postoj. V okamžiku, kdy se kvůli suchu neurodí potraviny a to zvedne jejich ceny, nebo když následkem silných větrů v oslabeném lese dojde k opakovaným blackoutům, se dnešní skeptici změní v naštvané občany, kteří budou požadovat okamžité kroky. Jenže uvolněný oxid uhličitý se mezitím částečně rozpustil v mořské vodě, takže jeho dejme tomu 80% tepelný účinek pocítíme zhruba 20–30 let po uvolnění. Značná část klimatických důsledků dnešních emisí dozraje za těch třicet let. Proto jsem vděčný za jakékoliv omezení emisí. Přitom velké plány příliš nefungují, takže jednou z cest jsou drobné, několikaprocentní úspory, ale v mnoha odvětvích.

V eurovolbách strany, propagující zelená témata, příliš neuspěly. V roce 2019 si přitom připsaly historicky nejlepší výsledky a ještě v roce 2021 v Německu Zelení bodovali nejlépe ve své historii. Co se mezitím stalo, že se voliči od těchto myšlenek odvrátili?