Britové dnes rozhodují o svém odchodu, či setrvání v EU. Jak myslíte, že dnešní hlasování dopadne a jak byste doporučil Britům hlasovat?

Natolik nafoukaný a namyšlený, abych vynášel doporučení, jak mají hlasovat Britové o osudu své vlastní země, fakt nejsem. S údivem sleduji, jak se o to někteří naši takzvaní intelektuálové snaží a zřejmě si ve své pýše opravdu myslí, že ví lépe než sami Britové, jak o své zemi mají hlasovat. Rozhodovat by se měli Britové sami a žádné „upřímné“ doporučení ani od Baracka Obamy, ani od evropských politických elit, ani od našeho pana Halíka opravdu nepotřebují. Realita je ale bohužel jiná, Britové jsou předmětem obrovské, hysterické mediální kampaně a tlaku od těch, kteří zbožštili současný model evropské integrace a nechtějí připustit jeho ani milimetrovou změnu. Nepodceňuji zdravý rozum Britů, ale obávám se, že takové mediální masáži, kdy se někteří neštítí v souvislosti s brexitem mluvit o konci míru, nelze čelit. Myslím si, že pod vlivem každodenní záplavy katastrofických scénářů o kolapsu britské ekonomiky nakonec britští voliči podlehnou a raději budou volit setrvání v EU.

Přesto, kdyby k vítězství zastánců brexitu nakonec došlo, neobáváte se katastrofických scénářů, které někteří předpovídají?

Katastrofou by případné vystoupení Británie z EU v žádném případě nebylo, jakkoliv nevěřím, že by k němu mohlo dojít. EU je přeci politický projekt, lidmi vytvářený, a proto i nedokonalý. Nejde o žádnou nadpřirozenou entitu, bez které by se zhroutil svět, a přestala existovat budoucnost. To se nám snaží vnutit jen evropská politická nomenklatura, která stále žije svůj sen o totálně sjednocené Evropě bez národů a států, sen o evropském superstátě s novým evropským občanem. Těmto lidem je lhostejno, že této jejich nebezpečné a tragické utopii věří stále méně lidí napříč Evropou, myslí si, že jsou vyvolení a snaží se nám tento svůj projekt vnutit za každou cenu.

Připomeňme jen, kolikrát se již občané v různých členských státech proti stávajícímu modelu stále hlubší evropské integrace a centralizace vyslovili. Když neprošla Evropská ústava referendy ve Francii a v Nizozemí, tak ji evropská politická elita přejmenovala na Lisabonskou smlouvu, raději napříště lidi z rozhodování vyloučila a prosadila ji. Opakovaná referenda poté, co voliči napoprvé hlasovali „špatně“ – rozuměj nesdíleli utopický sen o evropském superstátě – jsme přeci v EU už také zažili.

Myslíte si tedy, že by i v případě vítězství zastánců brexitu mohlo dojít k tlaku EU a opakovanému referendu, tak jako se to stalo v minulosti v jiných případech?

I kdyby náhodou dopadlo dnešní referendum mírně pro zastánce brexitu, není jisté, že skutečně k odchodu Británie z EU nakonec dojde. V následném vyjednávání mohou vyděšení evropští politici nabídnout Británii další, významnější ústupky a bude hlasováno znovu, dokud Britové nebudou hlasovat „správně“... I proto jsem k otázce případného odchodu Británie z EU tak skeptický.

Pojďme se ještě vrátit k těm katastrofickým scénářům, které někteří s brexitem spojují. Zhroucení britské libry, chaos na evropských finančních trzích, převzetí Evropy Ruskem a Čínou, nástup fašistických stran ve všech evropských zemích. Taková je teze Natalie Nougayrède z deníku Guardian. Vezměme to bod po bodu, co z toho se může stát, kdyby k brexitu nakonec došlo?

Kdyby dnes voliči hlasovali pro brexit, pravděpodobně by došlo ke krátkodobému oslabení a fluktuacím britské libry, ale po čase si myslím, že by se libra vrátila na svoji původní úroveň. Měnové trhy na jakékoliv významnější politické události zkrátka reagují. Výraznější chaos na finančních trzích neočekávám, tomu by museli pomoci nezodpovědní evropští politici, kteří by začali po vítězství zastánců brexitu vyhrožovat, že Británii odříznou od vnitřního trhu, že s ní přestane zbytek Evropy obchodovat, spolupracovat a podobně. Doufejme, že mají více rozumu.

Převzetí Evropy Ruskem a Čínou je fantasmagorie, k tomu se snad ani nedá nic říci. Evropa se přeci vůči těmto a dalším zejména takzvaným rychle se rozvíjejícím zemím oslabuje sama, svojí dobrovolnou absurdní a nebezpečnou migrační politikou, svojí přeregulovanou ekonomikou, kvůli které každým dnem ztrácíme náskok a konkurenceschopnost vůči těmto zemím, destrukcí našich tradičních kulturních a civilizačních hodnot, které v minulosti stály za rozkvětem Evropy. Těch se dobrovolně zbavujeme právě i ve jménu ideologie zvané europeismus.

Více než fašistických stran se obávám stran prosazujících už dlouhá léta v Evropě socialismus, který celou Evropu tak ničí. Je také potřeba důrazně odmítnout nálepkování. Není možné připustit, aby každá politická strana, která má jiný názor na evropskou integraci, byla okamžitě označena v lepším případě za populistickou, v horším za fašistickou. Nacismus i fašismus jsou šílené ideologie, které mají na kontě miliony mrtvých. Mějme to na paměti a nezneužívejme tato slova v rámci aktuálního politického boje. Je to nejen nezodpovědné, ale i zvrácené.