Téměř celý rok 2020 provázel nový koronavirus. Co prozradil o mezinárodních vztazích?

Už od jara 2020 říkám, že pandemie čínského koronaviru nezpůsobí v dimenzích politiky a ekonomiky nic, co by nenastalo i bez ní, ale funguje jako katalyzátor, takže způsobuje, že ty procesy jsou silnější a rychlejší. Jinými slovy, zesiluje a urychluje nevyhnutelné. Říká se, že ekonomická krize odhaluje to, na co nepřišli revizoři účtů. Analogicky se dá říci, že pandemie odhaluje, co ukrývali politici či novináři. Především se projevila obrovská křehkost současné globalizované ekonomiky a jejích komplikovaných dodavatelských řetězců. Je totiž vskutku příznačné, že pandemie vypukla právě v Číně, kam přesunula své výrobní kapacity velká část západních firem, kterým šlo o minimální náklady, protože v Číně nikdo moc neřeší hygienu a ekologii, jenže přesně tento přístup zásadně přispěl k rozšíření viru.

Projevily se i strukturální slabosti čínského ekonomického a politického modelu, jenž by samozřejmě došel na své limity tak jako tak, ale pandemie to zaručeně urychlí. A s tím logicky souvisí i vyhrocení vztahů dalších zemí k Číně, protože takřka všude se pohled na Čínu dramaticky zhoršil, a to neplatí jen pro státy, kde se to dá tak nějak čekat, tedy například pro Spojené státy americké, Indii nebo Japonsko, ale také pro Rusko, což by mělo být pro Peking opravdu důrazným varovným signálem. Celkově lze konstatovat, že pandemie dramaticky zvýšila napětí, a tím i riziko vypuknutí válečných konfliktů.