Ceny energií v Evropě prudce rostou, což podle analytiků souvisí se zotavováním ekonomik po pandemii. Vlády Řecka a Španělska budou před jejich citelným růstem chránit spotřebitele a stejný krok zvažuje i Francie. Madrid proto rozhodl přesměrovat zisky energetických společností – zhruba 2,6 miliardy eur (téměř 66 miliard Kč) – k zákazníkům a v zimních měsících snížit daň z elektřiny. Athény pak o víkendu oznámily, že finančně podpoří všechny domácnosti. Co říkáte na takovouto výpomoc státu?

Proč ceny energií rostou? Protože se stát začal do ekonomiky vrtat a začal ji „zachraňovat“. Ve skutečnosti ji ale velice poškodil. Když přišla pandemie, státy zpanikařily a začaly ekonomiky zavírat. V některých zemích byl dokonce zavřen i průmysl. Když se podíváme zpětně na rok 2020, vidíme na statistických datech, že počet mrtvých na 100 tisíc obyvatel v zemích, které nám modelově mohou reprezentovat Česko na jedné straně a Švédsko na druhé straně, se příliš neliší, dramaticky se ale liší výkonnost ekonomik. Když si srovnáme do tabulky země podle propadu HDP, zjistíme, že ty země, které provedly nejtvrdší uzávěry ekonomiky a vydaly nejvíc peněz do oběhu, zaznamenaly také největší propady životní úrovně, aniž by to ovšem bylo provázeno jednoznačným trendem ohledně obětí covidu.

Takže tedy vlády samy, administrativně, své ekonomiky vyřadily. A následně se domnívaly, že situaci mohou „zachránit“ tím, že vydají víc peněz do oběhu. Jenomže čísla opět ukazují opak. Problém byl v tom, že v roce 2020 byly tak rozkolísané energetické trhy těmito uzávěrami a přerušením dopravních cest, že nejprve došlo k dramatickému propadu cen ropy, následně cena zase začala růst. Dodnes se trh nestabilizoval a státní intervence jsou naprosto jednoznačným důvodem. Peníze nasypané do ekonomiky to nikterak nevylepšily, jen ještě víc trhy destabilizovaly.

Pokud nyní budou státy intervenovat na energetickém trhu, ještě víc jej vychýlí z rovnováhy, v Evropě ceny plynu a elektřiny skutečně dosáhly nových rekordů. A zárodek byl položen loni při prvním lockdownu, kdy se natolik prvním státním zásahem rozvrtaly obchodní vztahy v ekonomice, že se celý systém začal státními zásahy vychylovat víc a víc z rovnováhy.

Problém je v tom, že topná sezona začne přibližně za měsíc, ale Evropa nemá ve svých zásobnících dostatek zemního plynu. A co hůř, ani nejeví žádnou snahu tyto zásoby navýšit. Krize to aktuálně sice není, ale energetická krize to může být v případě, že udeří zima, a plyn prostě bude chybět. Protože jakýsi úředník zapomněl dát pokyn k naakumulování zásob. Nebo neměl osobní motivaci se s takovým pokynem obtěžovat. Či měl dostatečnou výmluvu: Norsko totiž přistoupilo k údržbě svých produkčních kapacit plynu (báječné načasování), Rusko z nějakého neznámého důvodu dodává málo (že by spekulovalo na vyhnání ceny ještě výš?), Američané víc dodávat neumějí. A je-li něčeho málo, pak cena toho něčeho roste.

V energetice ovšem vše souvisí se vším. Je-li málo plynu, prodražuje se výroba elektřiny. Jako určitý energetický substitut zdražuje i ropa a pohonné hmoty.

Podaří se Evropě hrozící energetickou krizi odvrátit s co nejmenším poškozením ekonomiky?

Paradoxem (či snad logickým důsledkem?) je, že skutečná energetická krize hrozí kontinentu, který se sám svým vlastním rozhodnutím nejvíc odvrátil od tradičního energetického mixu a začal vědomě klasické zdroje energie likvidovat ve prospěch rostoucího podílu „zelených“ energií. Ty však, jak vidno, v tuto chvíli dostatek energie nenabízejí a jenom přispívají k růstu cen. A větru se zrovna jako na potvoru foukat nechce, takže nestabilní větrné elektrárny, které vystrnadily část spolehlivých a stabilních uhelných, aktuálně Evropě k moc věcem nejsou.

Cynik by řekl, že by se nám v nadcházející zimě nějaké to globální oteplení, proti němuž Evropa bojuje, celkem hodilo. My jsme ale pragmatičtí ekonomové, kterým jsou emoce či cynismus cizí, takže pouze konstatujeme, že pokud se letos jaksi globálně neoteplí a přijdou velké mrazy, zásoby plynu Evropě nevystačí, což povede k dalšímu růstu cen. A pokud bude opravdu zle, vrátíme se v paměti o padesát let zpátky a vzpomeneme si na uhelné prázdniny – a zrecyklujeme je v nové variaci. Totiž povypínáme těžký průmysl, aby šetřil energii a aby domácnosti doma nemrzly. Aneb když nemůžeme vypnout průmysl kvůli viru, vypneme jej aspoň kvůli ne-oteplení.

Jak tedy vidno, problém je zcela jinde. Nelze prostě dát pro ceny nějaký strop a myslet si, že tím se to vyřeší a bude víc energie, když jejím poskytovatelům sebereme zisk. Když vezmeme zisk těm, kdo energie produkují, energie se jim víc prodraží a budou jich poskytovat méně. A bude to ještě horší.