Pane inženýre, co říci k současnému českému zemědělství? Jaké má český zemědělec v dnešní době postavení v České republice?
Současné české zemědělství se mně, člověku který mu věnoval celý život jak v praxi, tak v nevládních státních i evropských organizacích – Agrární komora ČR, COPA v Bruselu – hodnotí obtížně a špatně. Zemědělec je v normální společnosti, ať už směřované doprava nebo spíše levicové, vážen a brán jako živitel národa, protože předkládá na trh hotové potraviny, případně suroviny pro jejich zpracování. Jako výjimečný příklad pro naši zemi uvedu chmel a z něho vyrobené skvělé pivo mnoha výborných značek. No a špatně se mně zemědělství hodnotí proto, že dnešní vláda jako by tady výrobní zemědělské podniky, farmy i velké společnosti nepotřebovala a nemá problém s dovozy i z druhého konce světa. Příklad – hovězí maso z Jižní Ameriky, většinou z Argentiny. Probíhá to tak, že dobytek se v přístavech, kam se musí i stovky kilometrů dohnat, nažene na lodě, tam se porazí a zpracuje, odpady se vyhodí do moře! To je neuvěřitelné, neboť ještě před dvaceti lety jsme byli v základních potravinách, tedy i v hovězím mase, soběstační, respektive jsme jich část vyváželi!
Mnozí zemědělci už nějakou dobu vystupují proti takzvanému úhoru. Připomeňme, co to vlastně je a co to znamená pro úrodnost naší půdy?
Úhor už zavedla císařovna Marie Terezie (1717–1780), mj. královna česká a markraběnka moravská, aby ho její nástupce Josef II. (1741–1790), císař Svaté říše římské a mj. král uherský a král český zrušil. No a po téměř dvou a půl stoletích je zaváděn znovu a prezentuje se jako péče o půdu a krajinu, udržování půdní úrodnosti, snižování spotřeby průmyslových hnojiv a chemické ochrany plodin. Tak dnes v roce 2025 máme mít 5 % orné půdy neoseté a ponechané ladem, aby si prý odpočala. To je tedy politika EU, s velkou podporou dnešní české vlády. To také bylo v USA do inaugurace prezidenta Donalda Trumpa, který se okamžitě po nástupu do svého úřadu v Bílém domě vyjádřil jasně – tento směr Spojené státy neuznávají a nepodpoří ho. Proč? Jednoduše – půda je od toho, aby byla udržována v kulturním stavu, aby rodila a živila občany každé země. Čili půda, její úrodnost, krajina, je citlivá záležitost, kterou by neměli řešit amatéři a snílci, jako je tomu nyní u nás.
Jak se náš stát v současné době stará o zemědělský půdní fond? A jak je to s možným prodejem zemědělské půdy do rukou zahraničních majitelů?
Hlavní v tomto oboru je osobnost ministra zemědělství, základem musí být odbornost a znalosti. Současný stav je z tohoto pohledu velmi špatný, odbornost pana ministra téměř nulová. Česká republika je středem Evropy a vstupem do Evropské unie se zájem politiků, obchodníků, zájmových organizací o tento prostor výrazně zvýšil. Mimo jiné i proto, že naše zemědělství a potravinářství patřilo a patří ve světě ke špičkám. Příklad za všechny – Agrokombinát Slušovice. Několikrát jsem zde o něm psal, a tak jenom zmínka. Tuto firmu znali po celém světě. A podobných firem je dnes v naší republice více, ale momentálně dnešní vláda a její politici nejsou schopni tuto příležitost vidět a vytvořit podmínky dalšího rozvoje. A tomu také odpovídá jejich přístup k zemědělské půdě a její ochraně, coby národnímu pokladu. Vůbec nepřeháním, situace je vážná, českou půdu si mohou koupit zahraniční firmy. Chybějící potraviny můžeme přece podle vlády, podle ministra zemědělství dovézt ze zahraničí, což také děláme.
Podívejme se tedy na potraviny, které se k nám dovážejí a srovnejme s domácí výrobou. Při té příležitosti, co říci na tolik diskutovanou dvojí kvalitu potravin?
Tak nejdříve kvalita. Netvrdím, že ve stále větším objemu dovážené potraviny (už přes 50 %) převážně ze zemí EU, jsou nekvalitní. Problém je hlubší. Za těmi našimi potravinami jsou naše pole, naše stáje, naši lidé. Tvrdím, že za potravinami, které dovezeme tisíce kilometrů, tyto parametry nejsou a být nemohou. Z toho mně vychází jasný závěr – měli bychom si českých zemědělců a potravinářů vážit, ale neděláme to a já věřím, že nová vláda, která zde bude nejpozději po letošních podzimních parlamentních volbách, se bude chovat jinak. Problém je o to složitější, že stav, jaký je v resortu zemědělství, je i v jiných resortech.
Čím podpořit potravinovou soběstačnost v ČR?
Razantní změnou agrární politiky vlády, a pokud ta toho není schopna, a obávám se, že tato vláda není, tak k tomu musí být donucena. Kým? Jednoznačně tlakem Agrární komory ČR, která byla zřízena 1. ledna 1993 zákonem o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky a členy je většina podnikatelů v zemědělství, lesnictví a potravinářství.
Řeknu tolik – české zemědělství a potravinářství stále ještě má ve světě výborný zvuk, je uznávané. To na straně jedné. Na straně druhé se vzdalo potravinové soběstačnosti, to znamená výroby kvalitních potravin, které lehkovážně dováží. To stále dělat není možné a je třeba vrátit program soběstačnosti u základních potravin. Jak ho docílit? Budu upřímný, přihlédnout k tomu v nadcházejících parlamentních volbách. Času na zařazení stran a politiků jsme měli dostatek, nyní je třeba konat.
Co byste v tuto chvíli vzkázal ministru zemědělství, ale třeba i vedení Agrární komory? Co by, podle vás, mohli a měli pro české zemědělství v tomto roce udělat?
To je dobrá otázka, kterou bych ještě specifikoval. Ve vedení Agrární komory – její prezident Doležal – je úředník, který do této vysoké funkce přišel v podstatě z Bruselu. Kdežto drtivá většina všech ostatních, členů představenstva a viceprezidentů, jsou zkušení lidé z praxe. Ale popořadě. Ministru zemědělství tímto vzkazuji, aby konečně začal vnímat realitu českého zemědělství, měřil všem stejně, v krátké době do parlamentních voleb změnil mediální obraz českého zemědělství a případná důležitá rozhodnutí ponechal na nové vládě. Vedení Agrární komory, z něhož se v médiích většinou prezentuje pouze prezident Doležal a viceprezident jako předseda Zemědělského svazu Martin Pýcha, aby byli jednotní a výrazně zvýšili společný tah na branku. Vůbec nepřeháním, když uzavřu, že v letošním roce se rozhodne o revitalizaci nebo dalším útlumu a zda naše zemědělství zůstane české. Jsem přesvědčen, že za to stojí bojovat a jenom úřadovat je málo.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Souhlasíte s pohledem Jana Veleby na české zemědělství?
autor: David Hora
