Naposledy lidé mohli vaše jméno ve spojení s politikou zaregistrovat na přelomu let 2017 a 2018, kdy jste byl členem týmu Mirka Topolánka pro volbu prezidenta republiky. Jak na tuto zkušenost vzpomínáte a co vám přinesla? Byl by Mirek Topolánek dobrým prezidentem?

Mirek Topolánek by byl jistě dobrým prezidentem. Jako prezident by jistě nepřipustil vychylování rovnováhy dělby moci, kterého jsme dnes svědkem. Určitě by nepřipustil, aby nám vládla vláda, kterou drží pod krkem komunisté, stejně tak by se nepodbízel žádným velmocím.

Osobně mě mrzí, že Mirek Topolánek neměl příležitost dokázat, že by byl kvalitní a důstojný prezident. Voliči však rozhodli, jak rozhodli a já plně respektuji jejich volbu.  Miloš Zeman je demokraticky zvolený prezident. Mohu mít sérii výhrad k jeho způsobu vykonávání mandátu prezidenta republiky, ale to je demokracie. Někdy vyhrajete a někdy prohrajete. Důležité je se z toho poučit, přijmout porážku a pogratulovat soupeři.

V předchozí kampani, kdy jste obhajoval mandát europoslance, vás ODS zařadila až na desáté místo kandidátky. Na úspěch to nestačilo, přesto jste získal výrazně více preferenčních hlasů než pět kandidátů před vámi, lidé vás tedy znají a jste mnohými přijímán pozitivně. Letos jste na kandidátce opět desátý. Mohou vám tentokrát sociální sítě pomoci výrazněji? Takoví Piráti na nich úspěšně staví celou kampaň…

Je pravda, že sociální sítě se staly nedílnou součástí našich životů. Je mojí nespornou výhodou, že jsem na nich trvale aktivní a mohu se tak v kampani o ně opřít. Sociální sítě jsou také velmi zranitelné a to ať, ze strany zahraničních tajných služeb, tak přímo ze strany samotných korporací, které sítě provozují v rámci jejich korporátní cenzury, která v posledních letech nezdravě narůstá a jejíž rozsah je myslím podceňován. Stavět proto kampaň výhradně na sociálních sítích by bylo ode mě jako politika bláhové. Vždyť jedním kliknutím Vám může být deaktivován účet.  Pokud spoléháte výhradně na sociální sítě, tak jste pak v takové situaci jako politik nahraný.

Za každým účtem na sociální síti je člověk a já se snažím si s co nejvíce z nich podat ruku a vyslechnout co je skutečně trápí, to považuji za základ skutečně poctivé politiky, proto jsem osobně celou republiku několikrát proběhnul. Sociální sítě jsou pak jen nástavba, prostředek, který mi umožňuje udržovat navázaný kontakt.

ODS se stala kvůli eurokandidátce terčem kritiky ze strany jisté části konzervativních voličů i komentátorů. Pořádně to schytala hlavně advokátka Eva Decroix, která je šestá v pořadí. Příčinou jsou její silně proevropské postoje. „Jsem dítě Evropy,“ hlásá Decroix. Jak se ke kandidátce stavíte vy osobně, je složená dobře? Nebo ODS umístěním některých prounijních politiků na volitelné pozice prozrazuje určitou změnu kurzu?

Složení kandidátky je odpovědností vedení strany. Třeba v mém případě desáté místo neodráží počet získaných nominací z oblastí a regionů. Nicméně to respektuji. V konečném důsledku bude mít finální slovo volič. V posledních volbách stačilo u vítězného ANO ke zvolení 12 tisíc preferenčních kroužků. Volič tak má tu sílu změnit pořadí na kandidátce a určit koho chce skutečně v europarlamentu mít. Jestli eurohujery nebo lidi s realistickým pohledem na fungování EU, se zkušenostmi, s důkladnou znalostí bruselského prostředí a odhodláním Unii měnit tak, aby členství v EU bylo pro Českou republiku a její občany skutečným přínosem a ne jen nepříjemnou povinností, protože nemáme jinou hospodářskou a geopolitickou alternativu jak je tomu dnes.

Je na nás politicích voličům nabídnout svůj program a Vás novinářích jim pak vysvětlit, že mají reálnou možnost kroužkováním určit, kdo v Parlamentu skutečně zasedne.