Co se v českém vězeňství změnilo po amnestii?

Je třeba, aby zazněla základní čísla. Celkově bylo propuštěno na amnestii 6451 odsouzených. K 31. 12. loňského roku jsme měli přes 23 000 vězněných osob a nyní jich máme 16 180. Úbytek je tedy 6451 přesně. Co se týká navrátilců, žádný dramatický návrat amnestovaných se nekonal, protože se vrátilo pouze 263 odsouzených. Prognózy, že se tam všichni do dvou měsíců vrátí, se ukázaly jako liché.

Myslíte, že amnestie vězeňství pomohla?

Každopádně pomohla. V minulých rozhovorech jsem odkazoval na masivní přeplněnost a nedostatek prostředků. I Helsinský výbor varoval, že ty podmínky jsou již neúnosné. Byť může být amnestie veřejností vnímána rozporuplně, rozhodně má kladný efekt do vězeňské části resortu justice.

Znamená to, že by se tedy dalo říct, že je české vězeňství na úrovni Evropy?

To asi ne, říct se však dá, že vězeňská služba se nyní může nadechnout a začít pracovat koncepčně, nikoliv pod tlakem. Tím se můžeme začít přibližovat k vězeňským standardům EU. Máme konečně možnost provést zásadní systémové změny, které tu nebyly dvacet let.

V čem konkrétně se nyní vězeňská služba mění?

Zásadní systémové změny spočívají na čtyřech pilířích – redukce typu věznic, změna zákona o vězeňské službě, změna zákona o výkonu vazby a výkonu trestu a nakonec zavedení elektronického monitoringu odsouzených. Redukcí typů věznic se rozumí stav, kdy bychom měli mít ze současných čtyř pouze dva typy věznic. V prvním by se sloučily tři stávající – dozor, dohled, ostraha. Typ druhý by tvořily věznice s nejvyšší ostrahou. Pracovně se tato varianta nazývá 3+1. Směřujeme tím do vyspělé Evropy, kdy všechny právní systémy dávají pravomoc vězeňské službě, aby ona rozhodla, do jakého vězeňského zařazení budou odsouzení zařazeni.

Jinak co se týká změny zákona o vězeňské službě, tu nyní schválili poslanci a míří do Senátu. V prvním čtení nám zároveň prošla změna zákona o výkonu trestu a výkonu vazby. Jestliže trestní řád se neustále vylepšoval a inovoval, této oblasti si zákonodárci za posledních dvacet let naopak takřka nevšímali. Ten handicap se nyní snažíme odstranit a v té souvislosti jsou nyní dosti diskutované i návrhy poslance Davida Ratha. Jsou využitelné zhruba z 15 až 20 procent. Částečně s ním tedy lze souhlasit a některé tyto návrhy jsme zapracovali i do připravované novely.

Co z toho, co navrhoval David Rath, přijmete?

Rozhodně větší kontakt s rodinou, větší možnosti telefonování, na místě je i otázka odděleného umístění obviněných, tam kde to trestní řád umožňuje. Dále je to i větší možnost některých aktivit, například sportovních. Dokud nebyla pravomocným výrokem soudu vyslovena vina, je člověk nevinný a první místo, kde by presumpce neviny měla být ctěna, jsou právě vazební věznice.

Takže se dá říct, že David Rath ve vězení nesedí úplně zbytečně?

Že by bylo třeba internovat poslance do vazby, aby se zlepšily podmínky ve vězení, tomu rozhodně nemůžu přitakat. Každopádně ale návrhy Davida Ratha jsou využitelné zhruba z oněch 20 procent. Já jsem rovněž pana poslance ve vazbě navštívil a o jeho návrzích jsme diskutovali.