Jak dlouho žijete v Itálii a co vás tam přivedlo?

V Itálii žiji od roku 1971, kdy jsem se provdala za Itala. Žijeme ve městě Brescia na severu Itálie. Kdysi to bylo klidné město, byla zde spousta pracovních příležitostí. Vychovali jsme dvě děti a máme dvě vnoučata od dcery. Nyní se město velmi změnilo, je tu mnoho přistěhovalců (po Miláně jsme na druhém místě co do počtu přistěhovalců). Kam jdete, někdo žebrá, čekají na euro za nákupní vozík anebo jenom nastavují ruku či klobouk. Za jedno dopoledne bych mohla klidně dát i 10 eur, což si nemohu dovolit, a ani to nepovažuji za správné, když už na ně musíme platit daněmi.

Když porovnáte život v Itálii a v České republice, v čem je podle vás největší rozdíl?

Porovnat život v České republice a Itálii? Do Čech už se dostanu tak jednou do roka... a jsou tam mé kořeny a mé srdce. V Praze mi připadá vše klidnější, cítím se být více jistá a vše lépe funguje. 

Jak se za tu dobu, co je problém s utečenci, změnil život v Itálii pro běžného člověka?

Život v Itálii se změnil. K horšímu. Kriminalita velice vzrostla. Do centra už prakticky nechodím, určité čtvrtě už patří jim, jejich obchodům, jejich restauracím a denně jsou nějaké rvačky, přepadení, krádeže. I ze svého balkonu často vidím, jak vykonávají potřeby v parčíku (kde my platíme pokuty, pokud nesebereme potřeby našeho psa). Na oknech máme mříže, opevněné dveře, protože se velmi krade i v bytech a často jsou lidé hrubě zmláceni (to dělají většinou Rumuni či Albánci).

A jak místní lidé na uprchlíky reagují?

Místní lidé se liší. Jsou tací, jako jsem já, že nevidím, nemluvím, nic nedávám a jdu si po svých. Jsou ale i lidé, kteří jim, chudáčkům, dávají nějaké to euro a bylo spočítáno, že si za den přijdou na 50 až 100 eur. 

Čili se podepsal příliv migrantů nějakým způsobem na kriminalitě v Itálii. A jak se to podepsalo na ekonomice?

Pochopitelně se vše podepsalo i na ekonomice, nehledě na celosvětovou krizi. Daně se zvýšily. Kdysi byli lékaři a léky zdarma, teď jsou dlouhé čekací doby, a tak raději jdeme k soukromým a platíme… připlácíme si i na léky. Já mám chronické onemocnění a jsem v léčbě už 25 let (revmatoidní artritida), ale dostávám ty drahé biologické injekce zdarma; zatím, jinak bych se léčit nemohla, neboť jedna injekce stojí 800 eur a musím si je píchat 2 x měsíčně. Muž je v důchodu, a já neberu nic, i když jsem pracovala zhruba 12 let. Ale to na důchod nestačí. 

A co cestovní ruch?

Četla jsem v novinách, že se v letošním roce zvýšil, ale myslím si, že je to spíše ze strachu jezdit do ciziny, jako se jezdívalo dříve (Tunis, Egypt, Maroko a pod.). 

Objevují se i informace, že uprchlíci bez dovolení vnikají do cizích domů a usazují se tam hlavně ve chvílích, kdy jsou majitelé třeba v práci. Je na tom něco pravdy?

Je pravda, že uprchlíci obsazují opuštěné byty. Stačí jít do nemocnice či na dovolenou a můžete najít váš byt zabraný. A je velmi těžké je odtud dostat. 

Někteří obyvatelé Itálie si stěžují, že se stát stará o uprchlíky více než o vlastní lidi. Máte takovou zkušenost?

Pochopitelně, že si lidé stěžují na stát. Cítí se být diskriminováni vůči uprchlíkům. Penze jsou nízké, daně vysoké, nezaměstnanost, jakož i státní zadlužení bankám stále stoupá.

Bylo například dobře postaráno o lidi po nedávném katastrofálním zemětřesení v Itálii? (ohledně ubytování, péče…)?

Po zemětřesení jsou lidé stále ve stanech, politické strany se jenom hádají, kdo se o ně postará, ale skutek utek… Lidé udělali obrovské sbírky potravin, přikrývek, oblečení, hraček a léků a už jsme se dozvěděli, že si to zase rozebírají uprchlíci. 

Mluví se o tom, že italské hlídky zachraňují utečence vlastně hned kousek od libyjského pobřeží, je to pravda?

Italské hlídky (a nejen ony, ale lodě ze všech států) pro ně jezdí prakticky až na libyjské pobřeží, aby se zabránilo dalším utonutím. Tisk i televize o tom mluví velmi spoře (ne náhodou je Itálie na 77. místě, co se týče svobody slova). Mají přikázáno moc nemluvit i o kriminalitě, která s tím vším souvisí! Na tomhle obchodě s lidským masem vydělávají jak stát, tak Vatikán, místní mafie apod. Je to obrovský business. Co s těmi lidmi bude, když je jiné státy odmítají, nikdo neví. Některá města jsou v obležení, uprchlíci by rádi do Švýcarska či do Francie, ale posílají je zpět. Polehávají v parcích, na nádražích, kde se dá. Často se bouří a protestují, buď jim nechutná jídlo, nebo se jim nelíbí místo, kde jsou ubytovaní; výtržnosti a rvačky mezi nimi jsou na denním pořádku. 

Co byste vzkázala kancléřce Merkelové ohledně její politiky vůči uprchlíkům?

Kancléřce Merkelové bych vzkázala jen samé ošklivé věci. Doufám, že už brzy zmizí ze scény. Ale není to jen ona, kdo zapříčinil tuto hrůznou situaci, ale všechny levicové strany ve všech státech. Doufám, že to v České republice nezajde tak daleko jako zde. Nevidím žádné východisko… vždyť to nemůže vést k ničemu dobrému. Práce není ani pro místní, natož pro lidi bez znalosti jazyka či jakékoliv kvalifikace. Je mi smutno z budoucnosti, která čeká na moje vnoučata. Moje děti s vysokoškolským vzděláním zatím práci mají, platí si soukromé pojištění, aby jednou měly vůbec nějaký důchod. My s manželem zatím slušně vyjdeme. Čím je člověk starší, tím méně toho potřebuje k životu. Ale snila jsem o klidném stáří... a o tom se vůbec nedá mluvit.