Ceny plynu, elektřiny, benzínu a mnoho dalšího stoupají a vznikla diskuse, co je toho příčinou. Zda stoupající ceny plynu, emisní povolenky, z nichž se stal obchod, zelený plán Evropské unie New Green Deal, který tlačí na ekologické zdroje, inflace kvůli covidu a tak dále. O čem stoupající ceny svědčí?

Jedná se o dlouhodobě nezvládnutou energetickou politiku, počínaje unbundlingem, liberalizací energetického trhu a celou řadou dalších kroků pod hlavičkou budování jednotného evropského energetického trhu, a dosažení nějakých cílů. Všechny kroky, které v energetice probíhaly na základě evropské legislativy přijaté v Bruselu, následně transformované do národních legislativ, byly finančně velmi náročné v miliardách eur, a to vše nakonec zaplatil zákazník – spotřebitel ve zvýšení cen energií.

Jaký bonus to mělo nebo má pro konečného spotřebitele, to nikdo nedefinoval, neanalyzoval, nevyhodnocoval. Kromě zvýšení cen energií, ztráty bezpečnosti, omezení investic a nyní i chaosu na energetickém trhu, žádný ekvivalentní přínos doposud není znám. Některé soukromé energetické firmy obdržely dotace ze státních financí, například v Německu, za škody těmto firmám způsobené za útlum jádra. Ekozelení šílenci společně s politickými alchymisty jdou hlava nehlava k dosažení bezuhlíkaté Evropy, aniž by byli ochotni hledat pro planetu a její občany vstřícnější řešení, modernější a bezpečnější zajištění energií.

Evropská energetická politika, provázená řadou fatálních pochybení, kterou následně přejímají jednotlivé národní státy, vede Evropany rychlými kroky k energetické chudobě, energetické bídě, nedostatku energií, blackoutům, ohrožení energetické bezpečnosti. Politici některých států Evropské unie začali chránit národní zájmy, chránit své občany před dopadem nařízení z Bruselu. Jako příklad uvedu dlouhodobý kontrakt na zemní plyn, který uzavřeli Maďaři s Gazexportem, či pokračování Francouzů v budování jaderných bloků, bez ohledu na nařízení Evropské unie. Řada států rovněž začala přijímat opatření související s nadřazením národní legislativy nad legislativou Evropské unie.

Jaký vliv na situaci má právě New Green Deal (NGD), který kvůli tomu čelí ostré kritice? Kritizováno také je, že NGD není konkrétním plánem s dopady a řešením problémů při přechodu na ekologické zdroje, ale jde jen o plán bez studií či průzkumu trhu. Oprávněně? A jak je možné, že bez tak zásadních podkladů takový plán jako NGD projde?

NGD není první projekt v oblasti energetiky, který prochází schválením a implementuje se bez jakýchkoliv analýz přínosů a dopadů. Pokud by totiž tyto analýzy byly řádně provedeny, tak řada nařízení v oblasti energetiky by nemohla být v minulosti vůbec realizována nebo by jejich provedení bylo zásadně upraveno. Pokud by byly v nedávné minulosti provedeny řádně tyto analýzy, tak bychom dnes nebyli na pokraji kolapsu energetického systému.

Je nezbytně nutné se s plnou vážností k reálnému vyhodnocení NGD projektům vrátit a dále již nepřipustit, aby se energetika stala experimentem, aby se ve strategickém odvětví, kterým beze všech pochybností energetika je, pokračovalo systémem pokusů a omylů. Nyní je ve hře daleko více. Buď tyto chyby začneme napravovat, nebo nám čas na nápravu nebude umožněn. Ceny energií přerostou ve výši, kdy nebude možno zajistit udržitelný rozvoj Evropy, kdy se staneme se svým zbožím nekonkurenčními na světových trzích. Pak již náprava nebude možná. O energetické chudobě pro občany ani nehovořím.