Prezident Zelenský řekl, že chce v rámci svého „plánu vítězství“ na podzim ukončit válku. Spoléhá na to, že Rusko po tlaku Západu usedne k jednacímu stolu. Jak si ten tlak představit? Bude mít Rusko v současné situaci vůli k jednání?

Jsme svědky téměř dva a půl roku na Ukrajině dvou válek. Jedné horké, ve které vyhrává jednoznačně Rusko a druhé propagandistické, ve které vyhrává Ukrajina. Toto prohlášení bych viděl spíše v oblasti druhé, propagandistické. Podle mého názoru k dosažení míru, nikoli jen zastavení palby, je potřeba, aby na obou stranách, tedy Ruska na jedné a Ukrajiny a Západu na druhé, byl nějaký elementární princip důvěry. Ten v současné chvíli naprosto postrádám. 

Vzpomeňme, že Merkelová s bývalým francouzským prezidentem přiznali, že dohody Minsk 2 měly sloužit pouze k tomu, aby Ukrajina získala čas a vyzbrojila se, pak v tuto chvíli Rusové nepřistoupí na nic, co by v jejich očích mohlo znamenat další časový horizont pro znovuvyzbrojení Ukrajiny, aby si mohla vzít okupovaná a anektovaná území zpět. Z tohoto pohledu si nedovedu představit, jaký tlak by Západ mohl na Rusko vyvinout, aby akceptovalo nějakou mírovou dohodu.

Její případný obsah samozřejmě neznám, ale osobně se domnívám, že podmínky k dosažení míru na Ukrajině budou takové, že Rusové budou požadovat na Ukrajině, aby se vzdala žádaného členství v NATO a přerušila velké bezpečnostní dohody, které má s řadou západních států počínaje USA a konče Českou republikou. To je pro Ukrajinu naprosto nepřijatelný požadavek. Neumím si představit kompromis, který by Ukrajina byla schopna přijmout a zároveň by Rusko pochopilo, že celá jeho agrese za to stála. Opravdu nevím, jaká páka by na Rusko mohla fungovat, když ho nezlomily ani sankce, ani silná podpora Západu bojující Ukrajině apod. Skutečně netuším, coby mohlo být na stole, aby to vedlo k míru, který si nepochybně všichni přejí.

Německý kancléř Scholz má pracovat na mírovém plánu, který dle mediálních zpráv obsahuje i územní ústupky Ukrajiny vůči Rusku. Trvalo dva a půl roku než jsme se dopracovali k tomu, že je možné hovořit o územních ústupcích a není to považováno za kacířství. Bude se skutečně muset v závěru všeho Ukrajina části území vzdát?

Zelenský stále říká, že základem všeho je stažení Ruska ze všech okupovaných území a vrácení Krymu. Všichni vědí, že je to naprosto nereálné, protože neexistuje žádná vojenská síla na straně Ukrajiny a neexistuje žádný diplomatický, ekonomický, sankční a jiný tlak na Rusko, aby ho k tomu něco donutilo. Rusové se prostě čtyř okupovaných území nevzdají. Je třeba říct, že nekontrolují celé ty oblasti, ale už si je různými kvazireferendy přisvojili. Skutečně nevím, jak můžeme tuto realitu přetavit do řešení, které by dávalo smysl. Přání otcem myšlenky a představa, že to chceme, a proto tomu tak bude, je naivní. Ukrajina je ve velmi těžké situaci a nedávno tam proběhl průzkum, ve kterém se Ukrajinci vyjádřili, že nic jiného než stažení ruských vojsk z jejich území a návrat Krymu není možné. Jak toho chtějí dosáhnout, nevím. Zelenský sám je v nesmírně těžké pozici, protože sám může těžko tomuto tlaku ustoupit, aniž by za to něco dostal. Pak se můžeme ptát, co za to může dostat.

Nezdá se, že by Rusko bylo v horší situaci a tahalo za kratší konec provazu. Dobře vidíme, že ani tlak celého mezinárodního společenství není zdaleka takový jako tlak Západu. Opět si neumím představit, jak by se celá věc dala udělat. Nevím, jestli Scholzův plán má nějakou šanci. Určitě spolu jednali. Ale celý problém spočívá v tom, že obě strany musejí mít pocit, že vyhrály. Že to média dovedou popsat způsobem, že půjde o vítězství, o tom není pochyb. Na Ukrajině ale došlo k obrovským ztrátám na lidských životech, došlo k řadě materiálních škod a jednoznačné přijetí statutu quo, který teď existuje, je z vnitropolitického hlediska pro Zelenského smrtící. Nijak Rusy nehájím, protože začali agresivní válku, ale hodně jí obětovali a přišli o hodně na to, aby se toho jen tak vzdali. Může se podařit dospět k určitému příměří, ale to je problematické, protože Rusové budou chtít mít jistotu, že Ukrajina dobu příměří nevyužije k dalšímu vyzbrojení. Stejně tak Ukrajinci budou chtít stejnou jistotu ze strany Ruska. Kdo vymyslí mírové řešení na Ukrajině, bude aspirantem na Nobelovu cenu míru.

Fotogalerie: - Petr a Ursula

K Ukrajině vystoupil turecký prezident Erdogan, někdy označovaný za Putinova spojence, který však vyzval Rusko k navrácení Krymu s tím, že Turecko podporuje územní celistvost Ukrajiny. Jaké hry Erdogan rozehrává? Lze to odhadovat?

Postoj Turecka, členské země NATO, jde v mnohém proti zájmům aliance a je evidentní, že turecký zájem je absolutně nejsilnější a bez ohledu na to, jestli se to někomu líbí, nebo nelíbí. Pro Turecko je možná výhodnější, když Rusko nekontroluje Černé moře, což se v případě držení Krymu v ruských rukou děje a bude dít. Turci byli schopni s Ruskem spolupracovat pokud šlo o Sýrii, ale byli proti sobě, pokud šlo o Libyi.

Turecko bude hrát takovou politiku, která bude výhodná pro něj a své partnery ke spolupráci bude měnit a vybírat podle toho, jak to pro něj bude výhodné. Máme jasnou podporu Turecka Ukrajiny, ale nepochybně máme také jasné stanovisko Turecka, které se nepřidalo k protiruským sankcím a kdoví, co se všechno přes Turecko ve prospěch Ruska odehrává v dodávkách například nerostných surovin apod. Situace je v tomto ohledu složitá. Pro Turecko je strategicky výhodnější, bude-li Krym v ukrajinských rukou, což ale neznamená, že Turci nebudou v jiných oblastech s Ruskem spolupracovat.

Hodně se mluví o ukrajinské vnitropolitické situaci, kdy došlo k vládnímu zemětřesení. Jsou ty změny ve vládě dány právě domácímu zlepšení Zelenského pozice? Zaznělo například, že šéf diplomacie Kuleba prý nebyl schopen vyjednat dostatečnou podporu. Těžko však věřit, že by jiný ministr zahraničí vyjednal cokoli víc, protože to závisí tom, co druhé země poskytnout chtějí a mohou.

Posuzuji to z hlediska, jaký to má dopad na vedení války na východě. Ani výměna Zalužného za Syrského nevedla k žádnému zlepšení pozice, možná dokonce naopak. Stejně tak rekonstrukce vlády nebude mít žádný vliv na to, jak budou probíhat boje na východní frontě. Neznám přesně vnitropolitický kontext, ale nepochybně ukazuje, že má stále otěže ve svých rukou a možná noví ministři nejsou nikým jiným než úředníky, kterým on nařizuje, co mají dělat. Už od května, kdy měly proběhnout prezidentské volby, je Ukrajina ústavně hodně na hraně. Z hlediska vývoje konfliktu a bojů si nejsem jist, že má tato výměna jakýkoli smysluplný dopad. Z vnitropolitického hlediska si to netroufám komentovat, protože nevím, jaký měli ti lidé vliv na chod věcí, do jaké míry tam byla korupce nebo nakolik se znelíbili Jermakovi (vlivný šéf Zelenského kanceláře, pozn. red.). Okolností může v této věci být mnohem více, ale na vývoj války to má nulový význam. 

Psali jsme:

Tichá smrt Ukrajiny. Pokud USA zásadně nezmění svůj přístup, zní varování

Rusko je největší hrozba, varuje BIS. Putinovi lidé sbírají v EU informace

Generál Šándor: Írán něco bude muset udělat. Na Blízkém východě nesmíte ztratit tvář

Šándor o summitu NATO: Žádná změna. Zase slíbí Ukrajině hory doly jako už dva a půl roku