Vláda Petra Fialy se potýká s nízkou mírou důvěry, která dosahuje úrovně vlády Petra Nečase. Co podle vás přivedlo tuto vládu na takto nízkou úroveň?

Musíme si připomenout, z jakých astrálních ingrediencí byla důvěra pětikoaliční vládě stvořena:

Na prvním místě to byla účelová manipulace Ústavního soudu, a především jeho předsedy Rychetského, s volebním zákonem jen několik měsíců před parlamentními volbami. Neznám odpověď na otázku, jaká byla cena zběsile prosazovaného postoje předsedy ÚS. Byl to přece on, kdo tehdy stávající zákon o volbách jen několik let zpátky obhajoval a prosazoval v Senátu. ÚS měl přitom možnost přijít s řešením ústavnosti volebního zákona o několik let dříve, kdy nechával podání před účelovým rozhodnutím zahnívat v šuplíku. Vždyť podle do té doby platného volebního zákona proběhlo několik voleb, aniž vůči jejich konformitě s ústavou vznesl ÚS zpochybňující usnesení. Rychetského a spol. revize byla vytvořena na objednávku, aby podle ní mohla vzniknout stávající pětikoaliční vláda. Kdo má trochu trpělivosti a přečte si minoritní votum několika ústavních soudců, kteří s politicky účelovým zásahem do blížících se voleb nesouhlasili, shledá, že jejich zevrubně koncipovaná argumentace je rozhodně důvodem k zamyšlení.

Nebyl to první úkrok Ústavního soudu k tomu, aby se proměnil z politicky neutrální instituce, zajišťující rovnováhu mocenských sil, jak byla všeobecně koncipována pro důvěryhodnou podobu demokratického uspořádání státu, v třetí komoru politické výkonné moci. Ve významné podobě Ústavní soud tuto hranici překročil při posuzování ústavnosti tzv. Lisabonské smlouvy, představující vzdání se části státní suverenity. Systém brzd a protiváh – checks and balances – zajišťující rovnováhu v dělbě moci tak, aby žádná ze složek státní moci nezískala dominantní postavení a neohrozila demokratickou povahu politického zřízení, formuloval v roce 1748 Charles Louis Montesquie a plně ho respektovali otcové americké ústavy.

Druhou ingrediencí důvěry současné vládě byla jednobarevná propaganda mainstreamových médií, která vystavila dnešní sestavě nekrytý bianko šek a měla by se nyní ke své odpovědnosti občanům přihlásit. Tvrdě aktivističtí propagandisté, kteří se vydávají za novináře, utvrdili současné vládní politiky v přesvědčení, že představují mesianistickou třídu. Politici tomu uvěřili, aniž si byli vědomi, že ke splnění mesianistické role potřebují odbornost a konkrétní vizi, koncipovanou v čase. Od převzetí moci začali prosazovat chaotické kroky. Slibovali, co buď nebyli schopni splnit, nebo záměrně ani splnit nechtěli. Po volbách nastolili 108 válcovací stolici, omezující zákonná práva chránící roli opozice.