Pane inženýre, před pár dny jsme se rozloučili s rokem 2022, jak ho pro ČR hodnotit?

Nebyl to lehký rok, to musí připustit každý. Následky covidové pandemie, válka na Ukrajině, energetická krize, pádivá inflace, to vše zkombinované s bohužel katastroficky neschopnou a nekompetentní vládou zapříčinilo nejhlubší propad životní úrovně za posledních 30 let. Důvody k oslavám tedy nevidím.

Jaké vysvědčení vystavit vládě? Podívejme se třeba i na konkrétní politiky, například premiéra, ministra zahraničí, paní Pekarovou…

Ve vládě chybí odborníci, zejména ekonomové, což je skutečnost, která se za rok jejího vládnutí ukázala více než zřetelně. Na problémy reaguje pozdě a ještě špatně. Jako příklad uvedu naprosto zpackané řešení vysokých cen energií. Zatímco vlády okolních států rychle přikročily k účinnému zastropování cen, tato vláda přišla po půlročním bádání s tzv. úsporným tarifem. Ten spočíval ve vyplacení jednorázového příspěvku, kdy domácnosti, které elektřinou i topí, obdržely 2000 Kč, zatímco odběratelé malého množství elektrické energie, typicky např. majitelé garáží, obdrželi 3500 Kč. Nelogičnost a absurditu takovéto „pomoci“ snad nemusím zdůrazňovat. Samozřejmě se tím nevyřešilo vůbec nic a vláda byla nakonec přinucena přikročit k tolik odmítanému zastropování cen energií také. A opět to provedla špatně. Místo zastropování ceny u výrobců tak, jak je to běžné v jiných státech, ceny zastropovala u prodejců s tím, že jim bude rozdíl v ceně doplácet. Z peněz daňových poplatníků, pochopitelně.

K počínání jednotlivých vládních politiků mohu říci jediné. Opravdu nevím, zda jsou tolik odtrženi od reality, nebo tak neskutečně arogantní. Radit zoufalým lidem, ať si obléknou dva svetry, nebo uvaří oběd u souseda, považuji za vrchol arogance a hlouposti. Občané potřebují skutečnou pomoc, nikoli knížecí rady. A v tom naše vláda zoufale selhala. Proto si jinou známku než pětku skutečně nezaslouží.

A co říci na pochvalu od evropských špiček za předsednictví v EU, kdy na hlavu naší vlády padala slova jako – velmi aktivní, angažované….?

Tato slova mi evokují 50. léta, kdy se soudruzi navzájem chválili právě takovými výrazy. Koneckonců, nejeden politik poukazuje na podobnost mezi SSSR a EU, neb v obou případech se nejednalo a nejedná o spolupráci suverénních rovnocenných územních celků, ale o vztah, kde nikým nevolené orgány vydávají stále šílenější nařízení a kde se poslušnost vynucuje vydíráním, pohrůžkami a finančními restrikcemi.

K samotnému předsednictví mám jen několik poznámek. Naše vláda slibovala prosazení společného postupu států EU při řešení energetické krize. To se, jak vidno, nepovedlo. Pořádaly se různé summity, jejichž jediným výsledkem byl příslib konání summitu dalšího. Šest měsíců se rokovalo a výsledek je nula. Navíc mnoho ekonomů i hnutí SPD poukazuje na fakt, že jednotný postup v rámci EU je za skutečnosti, kdy jednotlivé země mají různý energetický mix, neefektivní a pro většinu zemí i nevýhodné. Jeho prosazení je tedy nepravděpodobné.

Další věcí, na kterou bych rád upozornil a která se uskutečnila za trvání našeho předsednictví, je naší vládou bohužel podpořené rozšíření systému emisních povolenek na dalších pět odvětví. Nově se bude prosazovat omezování emisí ze silniční dopravy, vytápění budov, zemědělství, malých průmyslových provozů a nakládání s odpady, což zapříčiní další obří zdražování produktů v těchto odvětvích a na naši ekonomiku a naše občany to bude mít zničující účinky. I přes tento fakt jej přešla naše média téměř bez povšimnutí a premiér Petr Fiala toto rozšíření dokonce prohlásil za úspěch jeho vlády. Před volbami přitom sliboval pravý opak.

Atmosféra ve společnosti houstne, někteří tvrdí, že je za poslední roky, možná desetiletí, nejhorší. Vnímáte to také tak? Kam až může situace dojít?

Mohou za to dva faktory. Za prvé, společnost je rozdělená, za což mohou ve velké míře i některá média. Žádoucí a pro demokracii typická pluralita názorů je v současné době potlačována, přibývá snah předkládat jeden z názorů jakožto jediný správný, zatímco názory jiné jsou označovány za nevhodné, zavrženíhodné, nebo dokonce za dezinformace. Za druhé, velké množství našich občanů se kvůli ekonomické krizi a bohužel i nečinnosti naší vlády ocitlo ve velice obtížné ekonomické situaci. Pod hranicí chudoby žije v současné době již 16% domácností, u seniorů je to děsivých 43% a dokonce téměř polovina rodičů samoživitelů. S tím samozřejmě narůstá pocit beznaděje a když tito lidé vidí, že jim vláda i přes sliby není schopna nebo ochotna pomoci, i pocit zmaru a frustrace. Vláda zatím bohužel předstírá, že tyto problémy neexistují, což je špatné a zejména nesmírně nebezpečné. Oddalováním řešení budou problémy narůstat a situace se bude dále zhoršovat.