Fialově vládě je často vytýkáno, jakým způsobem s občany komunikuje. Co na to říkáte vy jako člověk, který se komunikací zabývá?

Podle mě by bylo pro kabinet a jeho členy lepší vůbec nekomunikovat. Buď je to komunikace v arogantním módu „kašleme na vás“, nebo se dříve či později ukáže její lživý obsah. Ono není divu, když vláda reprezentuje spíše cizí zájmy, zatímco potřeby českých občanů se krčí někde ve sklepích Strakovy akademie. Taková komunikace z podstaty nemůže dobře dopadnout.

Není podle vás právě tato komunikace a leckdy otevřená arogance některých členů vlády (naposledy ministr Válek a jeho rada rodičům, ať si obvolají sto lékáren a v některé nedostatkový dětský lék Nurofen jistě budou mít) jednou z hlavních příčin současného rozkladu společenské důvěry a sounáležitosti?

Samozřejmě ano. Pokud se naprostá většina občanů s vládními kroky neztotožňuje, či je vyloženě odmítá, znamená to ve společnosti obrovské napětí. Vámi zmíněná slova ministra Válka mi připomněla stále častější hospodské disputace mezi příznivci bývalého režimu a toho současného. Tehdy nebyly banány a jiné spotřební zboží, dnes jsou pod pultem základní léky, lidé nemají na nájmy či energie. Kdysi jste obíhal zelináře, řezníky či mototechny, teď máte obvolávat lékárny. Ať si každý vybere.

Vláda připravila v krizové situaci velkou komunikační kampaň, že říci si státu o pomoc není hanba. Premiér na toto téma absolvoval v září ostrou hádku s občany na náměstí v Havířově, kteří mu vysvětlovali, že po čtyřiceti letech poctivé práce nechtějí být v pozici prosebníků. Jak se na to díváte vy? Je správné, aby vláda (teď odhlédněme od toho, že ji vede pravicový premiér, který by měl být vůči pomoci státu ještě ostražitější) ukazovala lidem jako řešení úřad a dávky?

Říct si státu o pomoc skutečně hanba není. Hlavně pro ty, kteří do systému za svůj dlouhý produktivní život nasypali statisíce či miliony. Dnes přirozeně cítí křivdu. Nicméně kardinální otázkou je, zda se do krizové situace dostali vlastní vinou, nebo kroky vlády či bruselské věrchušky. A s tím pravicovým premiérem jste mě rozesmál.

Vít Rakušan se nedávno velmi rozčílil, že jej uráží, když je boj s dezinformacemi označován za cenzuru, protože on se považuje za liberála. Máte pocit, třeba i na základě zkušenosti se současným ministrem vnitra, že „liberál“ dnes ještě znamená „svobodomyslný“?

Nejen pan ministr Rakušan by měl vysvětlit, co to ta dezinformace vlastně je. Sám se nechám poučit příklady. Třeba když redaktor ČT Jiří Hynek v přímém vstupu v roce 2019 v jedné minutě třikrát zmíní Andreje Babiše, že je bývalý premiér, a nikdo jiný kromě něj si toho nevšiml? Nebo kavčí cenzura projevu prezidenta Miloše Zemana, z něhož náhodou vypadla zmínka o tuneláři Bakalovi? Ale jinak. Otázka, bylo pro komunisty vysílání Svobodné Evropy či Hlasu Ameriky dezinformační? Nepochybně ano. Bylo rušení jejich vysílání i zákaz jiných západních informačních zdrojů cenzurou? Určitě. Pak se můžeme ptát, kde je rozdíl, když se současná vláda snaží omezovat přístup lidí k co nejširším informačním pramenům.

Stále více mám pocit, že za dezinformaci je a bude považována jakákoli kritika nynější vlády i globální ideologie, kterou reprezentuje. Mnozí si myslí, že si stačí z peněz nás všech zaplatit média a „odborníky“. Tak jednoduché to ale nebude. Cítím, že se dostávají do pozice komunistických papalášů 80. let minulého století. Tedy veřejného koktejlu naštvanosti a směšnosti. Slovo liberál bylo zcela zdiskreditováno. Svobodomyslný je dnes ten, kdo hledá informace všude možně, dokáže je vyhodnotit a nechová se jako biorobot. A o výchovu biorobotů nejen v současnosti těmto liberálním cenzorům jde.

Z úst premiéra Fialy i dalších představitelů vládní koalice v poslední době zaznívá, že opakem demokracie, proti kterému se musí bojovat, je populismus. Slyšíme to stále, podporujeme demokratické kandidáty proti populistickým… Co říkáte na takto formulovaný protiklad?

Opakem demokracie je totalita. A její nástup v minulosti vždy symbolizoval boj proti nějakému „společnému“ nepříteli. Třeba na základě rasy nebo majetkového postavení. No a dnes jsou to jacísi populisté, dezoláti či švábi různých forem. Paradoxem je, že třeba daně těchto nynějších nepřátel režimu eráru nikterak nesmrdí. Chtějí jim vzít práva na svůj názor, svobodné myšlení, ale povinnosti zůstanou. Mimochodem, premiér Fiala na jaře prohlašoval, že zastropování cen energií prosazují právě populisté a extrémisté, aby před nedávnem k tomuto kroku sama jeho vláda přistoupila. Dokonalé udání sebe sama v přímém přenosu. Kdo je pak populista a extrémista? A co na to Nora s Markem a Václavem z ČéTé? Stále mlčí?