Jan Urban, Martin Bursík, Jan Schneider, Ivan Gabal, Miroslava Němcová, Ivan Langer, Štěpán Kotrba, Karel Janeček, Miroslav Kalousek, Jan Graubner, Václav Žák, Petr Hampl, Karel Hvížďala či Hana Marvanová. I ti přispěli do seriálu ParlamentníchListů.cz, ve kterém osobnosti politického a společenského života bilancují dobu po listopadu '89. Kompletní seznam najdete ZDE.

Získal jste osvědčení za odbojovou činnost proti komunismu. Současně vám bylo přiznáno postavení válečného veterána. Co pro vás tato ocenění znamenají za situace, kdy se blíží výročí 25 let od sametové revoluce? 

Mám z toho určitý pocit zadostiučinění, ale než výročí 25 let sametové revoluce mne spíše napadá období, kdy jsem byl v roce 2001 několik dní před rehabilitačním soudním procesem účelově zatčen, a to i z toho důvodu, aby mi bylo zabráněno prokázat, že veškeré mé ozbrojené odbojové akce před listopadem 1989 byly zaměřeny proti komunistickému režimu a byly v souladu se zákonem 198/93. 

Byl 17. listopad vyústěním snahy nespokojených občanů o změnu režimu, nebo se ekonomicky vyčerpaný totalitní systém zhroutil sám poté, co ho opustila Moskva? A do jaké míry zde hrály roli tajné služby?

Nespokojenost s tehdejším normalizačním režimem neustále narůstala a většina občanů chtěla změnu. Samozřejmě, že část chtěla i jakýsi socialismus s lidskou tváří. Politická situace v SSSR byla pro věc rozhodující a tajná služba - StB v čele s generálem Alojzem Lorencem, horečně pracovala na tom, aby zametla stopy po zločinech KSČ, kterou StB používala k udržení své moci. Zkostnatělá frakce KSČ představovaná Vasilem Biľakem, Miloušem Jakešem a spol. již neměla šanci a pragmatici z ÚV KSČ pracovali na zajištění své beztrestnosti a na vstupu do nové etapy politického dění. Oni si dobře uvědomovali, že tanky ze SSSR již nepřijedou. Klasickým a transparentním důkazem těchto nekalých aktivit je například i současný ministr financí Andrej Babiš. Ten patří mezi ty, kteří počkali, jak se bude politický vývoj ubírat, využili narůstající ztráty paměti a za pomocí rčení, že pod svícnem je nejvíce tma, začali budovat svůj vliv. No a mnozí občané, jak je vidět, ochotně požírají jeho koblihy. Z morálního hlediska je to odporné, ale je to něco jako Stockholmský syndrom. (Stockholmský syndrom je specifická pozitivní emoční i afektivní vazba a závislost oběti (např. rukojmí) na pachateli (např. únosci) vyskytující se též ve vztazích některých vězňů a jejich vyšetřovatelů.  Pozn. red.)