S blížícími se volbami do Evropského parlamentu se čím dál častěji mluví o tom, že by i České republika měla zavést euro. Jak se k této myšlence stavíte vy?

Euro nepovažuji pro Českou republiku jako vhodné. Společná evropská měna není ekonomický projekt, ale projekt politický, a podle toho to s eurem také vypadá. Jak vypadá ten „exkluzívní“ klub eurozóny? Stačí se podívat na poměr dluhu některých zemí vůči HDP, např. Řecko 171 %, Itálie 144 %, Portugalsko 113,9 %, Španělsko 101 %, Francie 115 %, ale i Německo 80 %. V takovém klubu já bych tedy rozhodně raději nebyl.

Ostatně již Robert Mundel, nositel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 1999, publikoval již v roce 1961 článek „Teorie optimálních měnových zón“, ve kterém, když to zjednodušíme, dochází k závěru, že západní Evropa není optimální měnovou zónou. Dnes je ale situace taková, že vedle západoevropských zemí jsou nyní součástí eurozóny i země východoevropské. Co k tomu více dodat? Stačí se podívat, jaké dopady mělo euro na slovenskou ekonomiku. Od přijetí eura se zpomalil růst slovenské ekonomiky, Slovensko nás přestalo ekonomicky dohánět. Pokud se podíváme na to, jak vzrostl za posledních 10 let čistý disponibilní příjem v ČR a v SR, tak zjistíme, že v ČR vzrostl o 29,8 % a v SR o 10,3 %, pro porovnání v eurozóně o 16,1 %. ČR dosahuje 94 % průměru parity kupní síly EU, a SR jen 69 %. Slovensko má větší dluh než ČR vůči HDP, vyšší nezaměstnanost, zároveň má nižší rating než ČR. Stačí se podívat, kolik Slováků pracuje v ČR, a kolik Čechů pracuje v SR. Neexistuje makroekonomický indikátor, že by euro Slovensku pomohlo – opak je pravdou. 

Svoji odpověď bych uzavřel citací Otmara Issinga, který je považován za jednoho z architektů eura a působil jako člen Výkonné rady Evropské centrální banky a zároveň jako její hlavní ekonom. „Projekt eura je ve své současné podobě neproveditelný. Jednoho dne se domeček z karet zhroutí. Euro zradili politici, experiment se zvrhnul v domněnku, že ve fiskální politice všichni můžou všechno.“

Mnozí podnikatelé a jejich asociace však volají po zavedení eura. Svobodní se označují za jedinou skutečně pravicovou stranu, z čehož plyne, že by měla hájit mimo jiné i zájmy podnikatelů. Necítíte v tom programový nesoulad?

Rád bych zdůraznil, že podpora eura je v ČR rekordně nízká. Podle posledních průzkumů je pro přijetí eura asi 21 % českých občanů – a 74 % , tedy tři čtvrtiny, jsou proti. Proti přijetí eura jsou i ekonomové ČNB a MF, Vysoké školy ekonomické apod., jak se ukázalo 6. listopadu při jednání u kulatého stolu na půdě Senátu Parlamentu ČR. Ekonomové se shodli, že euro by vedlo k vyšší míře inflace, k pomalejšímu hospodářskému růstu, k poklesu míry konkurenceschopnosti a k nárůstu našeho zadlužení. Co k tomu dodat? Myslíme si tedy, že pro převažující většinu podnikatelů v ČR, zejména drobných a středních, není přijetí eura výhodné a není v jejich zájmu.

Vláda Petra Fialy v otázce přijetí eura často spíš mlží, popř. jen vysílá „testovací balónky“. Přitom je zřejmé, že zejména TOP 09 je tvrdým zastáncem evropské měny. Myslíte si, že tento názor nakonec u vlády převládne?

Vzhledem k tomu, že vláda Petra Fialy popřela všechny předvolební sliby a v podstatě podvedla voliče, tak se domnívám, že tento názor přijme – respektive vzhledem k tomu, že tato vláda spíše pracuje pro zájmy Bruselu a Německa než pro zájmy českých voličů, tak bude na přijetí eura pracovat.

Pokusí se, podle vás, vláda ČR spustit kroky směřující k přijetí eura ještě v jejím současném funkčním období?

Domnívám se, že ano. Současně to považuji pro ČR za ekonomicky velmi škodlivou agendu. Mimo jiné, naše národní měna je i jedním z posledních symbolů a prvků naší státnosti.

Hodně se teď mluví o kryptoměnách a o jejich roli v ekonomice. Vidíte v těchto technologiích spíše hrozbu, nebo příležitost? Kde je, podle vás, jejich místo?

Kryptoměny představují zajímavou alternativu, vzhledem k decentralizaci a k technologiím, které využívají, ty přinášejí určitou svobodu ve světě regulací, tedy ve světě, kde postupně ztrácíme nejenom ekonomické svobody. Kryptoměny rovná se decentralizace a svoboda. Tím jsem asi odpověděl, že vnímám kryptoměny jako zajímavou příležitost. Současně ale vidíme, jak se kryptoměny řada států snaží omezit a regulovat.

S rozvojem digitalizace se také čím dál častěji skloňují pojmy jako digitální peníze včetně digitální měny centrálních bank. Co si pod tím má laik představit a jaký k digitálním penězům mají postoj Svobodní?

CBDC, tedy digitální peníze centrálních bank, považujeme za další hrozbu pro ekonomické svobody. Jejich zastánci je vydávají za takovou lepší kryptoměnu, to je ovšem nesmysl. Jak jsem uvedl, kryptoměna je decentralizace a svoboda, ale digitální měny centrálních bank jsou centralizací a regulací. CBDC je tedy pravým opakem kryptoměny.

Pokud se na CBDC podíváme, tak jde o elektronické peníze centrálních bank. Jde o revoluční krok. Když to trochu zjednodušíme, tak dnes máme peníze emitované centrální bankou (bankovky, mince) – a peníze na účtu, které vyrábí komerční banky, jež mají licenci na emisi těchto peněz, které potom máme na platební kartě. Nově to chce dělat centrální banka bez komerčních bank. Cílem je, zdá se, vytvořit snadnou cestu k helicopter money, silnější stimulaci, kdy již nestačí tzv. kvantitativní uvolňování, tedy tisk peněz. V podstatě jedním klikem na tlačítko v centrální bance by bylo možné jak peníze do oběhu uvolňovat, tak je z oběhu stahovat.

Centrální bankovnictví je v křeči a celý finanční a ekonomický systém se začíná chovat jako „feťák“, který potřebuje vyšší dávku. Kromě toho jsou CBDC peníze dalším útokem na ekonomické svobody, kdy umožňují detailní sledování všech transakcí. Pokud by postupně 100 % peněz bylo CBDC, tak bychom nemohli držet hotovost a bylo by velmi snadné zavádět systémy sociálních kreditů a podobně. Neměli bychom obranu, protože bychom nemohli vyndat z banky hotovost a držet ji. Velmi snadno by mohlo dojít k tomu, že za určité nekonformní jednání, například proti určitému režimu, by mohl být občan penalizován zmrazením části prostředků, anebo třeba celého účtu. Vzhledem k uvedenému je třeba se proti zavádění CBDC výrazně ohradit a například zakotvit právo na hotovost do Ústavy.

Nejen v ČR, ale také na půdě Evropské unie se pracuje na rozvoji digitální identity občana, která by měla lidem usnadnit minimálně komunikaci se státní správou. Je to podle vás správný směr? A má v sobě nějaká rizika?

U podobných projektů, které se na první pohled tváří jako velmi příjemné a zvyšující komfort, je namístě vždy obezřetnost. Vzhledem k tomu, že – jak jsem již uvedl – vidíme v rámci celé EU různé regulace, omezování řady svobod, tak je třeba si uvědomit, že i digitální identita občana přináší řadu rizik. Kupříkladu kombinace CBDC peněz a digitální identity občana podle mě může dobře naplňovat definici „Velkého bratra“. Zároveň je tam riziko úniku dat, která budou koncentrována na jednom místě. Je tedy třeba velmi bedlivě hlídat, aby podobné projekty nebyly zneužity.

Úrokové sazby se v ČR stále drží na vysokých úrovních, což komplikuje velkému množství lidí přístup k hypotečním úvěrům, a tedy i ke snu po vlastním bydlení. Co s tím?

ČNB zvýšila úrokové sazby, aby zasáhla proti extrémně vysoké inflaci, zcela správně. Je to její zákonná role. Vysokou inflaci vyvolala mimo jiné nezodpovědná politika minulé a současné vlády, kdy vlády prostřednictvím bezprecedentních schodků pumpovaly do ekonomiky další a další peníze, které následně dále tlačily na růst inflace. Současně vlády nezajistily rozumné ceny energií, které také působí proinflačně. Samozřejmě je pravda, že vysoké úrokové sazby komplikují dostupnost hypoték a tím i bydlení pro řadu lidí – ale zájem snížit inflaci je z ekonomického hlediska zájmem důležitějším než dostupné hypotéky.

Nicméně, když se ptáte, co s tím, tak je třeba snížit inflaci, a to jde jen v kombinaci vyšších úrokových sazeb a zodpovědné rozpočtové politiky vlády, tj. plošné škrty výdajů a stop zadlužování, a razantní snížení rozpočtových schodků.

Světová zdravotnická organizace (WHO) pracuje na tzv. pandemické dohodě, jakémsi souhrnném plánu, podle kterého by se státy měly řídit v případě příchodu další epidemie nebo jiné celosvětové zdravotní hrozby. Co si o tom myslíte?

Myslím si, že jde o velmi nebezpečný pokus malé skupiny nikým nevolených lidí pomocí zdravotní agendy koncentrovat zásadní moc na jednom místě. Cílem této agendy je, aby národní státy předaly své kompetence ve zdravotní sféře, ovšem s přesahem do dalších oblastí jako je ekonomika apod., organizaci, ve které pracují nikým nevolení lidé mnohdy bez jasné erudice, která je ovládána farmaceutickými lobbisty a z větší části je financována zvláštními strukturami s vlastními zájmy, jako je například nadace Billa a Melindy Gatesových. Subjekty, které WHO financují, lze úspěšně podezírat, že mají i své ekonomické zájmy, jako třeba Gavi (Gavi, the Vaccine Alliance).