Je známo, že spotřebitelé kupují mnoho věcí pouze v akcích. Mění v tomhle ohledu Vánoce spotřebitelské chování? Mění se poměr zboží kupovaného v akcích?

Pokud vím, tak podíl potravin nakupovaných ve slevách před Vánoci se oproti „zbytku roku“ nemění, spíše roste objem takto nakupovaných potravin, protože se prostě nakupuje více. Pokud se pak týká trendů, pak zejména v době vysokých cen potravin podíl zboží nakupovaného ve slevách v ČR vzrostl, nyní se v zásadě stabilizoval a činí více než 50 procent. 

Můžeme říct, že Češi už si zvykli nakupovat v akcích a vlastně je neberou jako výjimečnou příležitost k výhodnému nákupu, ale spíše jako často jediný možný čas, kdy jít nakupovat?

Ano, zvykli si, svým způsobem za to ale také může maloobchod, který o zákazníky bojuje především prostřednictvím snížených cen a slevových akcí. I když to neplatí pro všechny spotřebitele, příležitost k výhodnějšímu nákupu alespoň někdy využívá většina populace, přičemž u těch sociálně slabších je nákup ve slevách v podstatě základním principem.

Pozorujete u Čechů v posledních letech, kdy jsme chudli vinou covidu a války na Ukrajině, nějaké větší změny ve spotřebitelském chování?

Jakou roli hraje v celkových cenách pomalu, ale jistě klesající česká potravinová soběstačnost?

Z hlediska spotřebitele je klesající soběstačnost (a tedy rostoucí objem potravin dovážených ze zahraničí) spíše pozitivní, hlavním důvodem dovozů je totiž obvykle nižší než tuzemská cena. Pokles soběstačnosti ale působí problémy v ekonomice zemědělců a potravinářů z důvodu nižšího odbytu jejich produkce, a také se postupně ztrácí vazba mezi výrobcem potravin a zákazníkem, což opět snižuje potenciál odbytu tuzemské produkce do budoucnosti. Dovozy potravin z větší vzdálenosti navíc představují vyšší zatížení životního prostředí při transportech potravin. Na druhou stranu, ČR je stále soběstačná, ba přebytková, v řadě základních zemědělských surovin, jako jsou obiloviny, olejniny (řepka), cukr, mléko nebo hovězí maso. 

Je český potravinový trh dostatečně konkurenční?

Náš trh konkurenční je, a to i přes koncentraci výrobních kapacit v některých odvětvích (mlékárenství, pekárenství, výroba cukru), problém je spíše v tom, že velikost (spíše malost) tuzemského trhu snižuje potenciál pestřejší nabídky potravin. Tuzemský trh navíc konkurenční musí být, protože je součástí trhu EU – kdyby nebyl, dováželo by se k nám ještě větší množství potravin než v současné době. Nepříliš známou skutečností, která dokládá konkurenceschopnost našich výrobců potravin, zejména na trzích EU, je export naší potravinářské produkce, každoročně v řádu nižších desítek miliard korun, který se však děje prostřednictvím nadnárodních maloobchodních sítí, a proto je pro řadového občana vlastně „neviditelná“ – ale statisticky to podchyceno je.

Má ve vánočním nákupním košíku smysl dívat se po „off-brandových“ náhražkách známých výrobků, které bývají levnější, ale mohou mít problém s kvalitou?

Určitě má, a také se to děje. Takzvané privátní značky zaujímají v ČR stále vyšší podíl na trhu (v současné době je to zhruba 28 procent), mimo jiné proto, že jsou v průměru o 23 procent levnější oproti značkovým výrobkům. Kvalita privátních značek v minulosti velmi vzrostla, takže dřívější teze, že jde o méně kvalitní „náhražky“, už u drtivé většiny privátních značek v současnosti neplatí.

Jak vnímáte praktiky některých obchodních řetězců, které zákazníky doslova nutí, aby se upsali ke klubové kartičce řetězce? Někteří prodejci mají u opravdu širokého spektra výrobků dvě drasticky odlišné ceny, přičemž ta pro „nečleny“ je opravdu nesmyslně vysoká.

Je to legitimní praktika řetězců v boji o zákazníky, a je zřejmé, že je mezi spotřebiteli velmi oblíbená, jinak by se tak moc neuplatňovala. K tomu, aby měl zákazník příslušnou kartičku, řetězce přímo zákazníky nenutí – něco jiného by bylo, kdyby šlo o nějakou povinnost, jejíž neakceptování by například omezovalo nákup nějakého zboží. To si může ale koupit kdokoli s kartičkou i bez kartičky, rozdíl je ovšem samozřejmě v té ceně. Různé věrnostní programy zvýhodňující zákazníky se navíc uplatňují v celé řadě odvětví, včetně třeba bankovnictví, takže bych to jako negativní neviděl.

Vyplatí se teď udělat předvánoční nákup třeba v Polsku, nebo už to není tak výhodné?

V Polsku je cena potravin dlouhodobě nižší než v ČR, fakticky nejnižší v EU (kromě Rumunska atd.), takže zejména v příhraničních oblastech se nákup vyplatí. Je ale zřejmé, že se cenové hladiny v Polsku a ČR budou postupně sbližovat, například v době razantního nárůstu cen potravin v minulých letech rostly ceny potravin v Polsku více než u nás. Je ale nicméně třeba podotknout, že přeshraniční nákupy snižují možnosti prodejů českých potravin na českém trhu, a svým způsobem se tedy také podílejí na poklesu soběstačnosti. Jsou tedy výhodné pro spotřebitele, ale ne pro naše zemědělce a potravináře.

Psali jsme:

Jezte housky bez másla! Polsko našlo svou Markétu Pekarovou Adamovou

Potraviny v příštím roce? „Zdražování velmi svižným tempem“. Připravte si peněženky

„Tady se asi někdo zbláznil.“ Za kapra 1227 korun. Zákazník se neudržel

Hniloba, žluklé. „Křiví se huba.“ A účtenku nedali. Šok z jídla, které prodávali v Teplicích