Začněme filmem Lída Baarová, který vaše agentura produkovala. Ihned po premiéře se začala valit vlna kritiky od nejrůznějších lidí. Není film tak dobrý, jak se očekávalo? Nebo čím si to vysvětlujete?

Zaprvé chci říct, že je to film o české občance, o jejím osudu, lásce. Říká se, že láska je slepá, a tohle byl ten případ. My ukazujeme lovestory, není to dokument. Důležitým faktorem k posouzení je návštěvnost občanů. Podívejte se, kolik lidí už film vidělo! Kdyby všechno stálo za nic, jak říkají kritici, byl by to snad takový úspěch? Kritici říkají, že hudba je špatná… Sakra, pan Ondřej Soukup snad udělal blbou hudbu? Kolik toho ti kritici vytvořili, že si dovolují vystupovat tak ostře? Místo toho, aby byli rádi, že jde o českou produkci, tak nadávají. Film pojede do Německa, do Rakouska. Pak budou sedět na prdeli, až budeme na Berlinale nebo v Americe. Lída Baarová je film na evropské úrovni. Ukazujeme v něm osudy lidí, ukazujeme i to, co nacisté páchali. Není to ale film o Hitlerovi, není to film o nacistickém Německu, jde o osud jedné jediné dámy. Pro mě je důležitá návštěvnost. Za prvních dvanáct dní vidělo film 260 tisíc lidí a do konce února to bylo už 356 tisíc lidí v České republice a 65 tisíc lidí na Slovensku.

Je to ohromný úspěch, obrovská návštěvnost je i v malých městských nebo vesnických kinech. Lidé, kteří normálně do kina nechodí, se zvedli a šli na Lídu Baarovou. Proč ti „kritici“ teda chodí do kina, když hned od začátku věděli, že je všechno špatně? Podle nich je špatná kamera, špatný zvuk, špatná hudba, špatní herci… Takže Karl Markovics nebo Gedeon Burkhard jsou špatní herci?! Je to závist, nic víc. Oni jen vyčítají, nadávají a sami nikdy nic nevytvoří. Naopak třeba pan prezident byl velice spokojen, ministr kultury byl spokojen. Lída Baarová je vynikající, perfektně propracovaný film evropského formátu s českou produkcí a českým režisérem.

Někteří za tou drsnou kritikou filmu viděli ještě jiný důvod – skutečnost, že ho natočil Filip Renč, kterého vyznamenal prezident republiky, má s ním přátelské vztahy a mezi umělci nepatří k „hlavnímu proudu“…

Ano, na tom bude hodně pravdy. Ale je to k pláči. To, že pan prezident někoho vyznamená, tak už je předem odsouzen ve všem, co dělá? Je to neskutečná závist a nenávist, ať se tím užírají sami, ale neotravují okolí. Pana prezidenta by měli uctívat! Jednou je to český prezident, tak ho mají uznávat. Já ho uctívám, vážím si ho, mám rád jeho názory. Je to člověk se zkušenostmi, který hájí zájmy vlastního národa a tak to má být. Nikdy nepochopím, když někdo vykládá, že Miloš Zeman není jeho prezident. Ať odevzdá občanství a jde třeba do Maďarska!

Když přišla řeč na prezidenta Zemana, zastavme se u některých jeho kroků. Řada kritiků mu vyčítá jeho způsob zahraniční politiky, například vztahy s Čínou nebo to, že jezdí častěji na Východ než na Západ. Přitom ale po návštěvě čínského prezidenta v Londýně, kde ho královna přijala s nejvyššími poctami, se u nás kritika britské panovnice neozvala.

Zahraniční politiku dělá pan prezident na výbornou. Vím to díky Afghánistánu. Poté, co ho pan prezident navštívil, podepsalo české a afghánské národní muzeum dohodu a výsledkem je aktuálně probíhající výstava o Afghánistánu. Pan prezident někam přijede, otvírá dveře podnikatelům, bojuje za české obchodníky, za české národní zájmy, a tím i za české občany. Podívejte se, jak vynikající vztahy s Čínou teď máme. Mnoho západních zemí by dalo všechno, aby měly tak dobré vztahy jako my. Kamkoliv přijdete, chtějí mít dobré vztahy s Čínou. A my to už máme a ještě k tomu na přátelské úrovni.

Jak vnímáte kontinuální kritickou kampaň, která proti Miloši Zemanovi existuje? Některá média, politici, komentátoři nebo umělci negativně komentují téměř každý čin nebo výrok prezidenta.

Těch lidí je mi líto. Jestli jsou tak zaslepení, že nevidí a neslyší, co se ve světě děje a proč na to takovým způsobem pan prezident reaguje, tak co na to říct? Kdyby se choval tak, jak by chtěli oni, neměli bychom nic, žádné obchodní vztahy, žádná varování před současnými hrozbami.

Jedním z hlavních témat prezidenta je boj proti mezinárodnímu terorismu. Miloš Zeman dlouhodobě burcuje k jasnému a efektivnímu řešení, nejvýrazněji v projevu loni na Valném shromáždění OSN. Vy pocházíte z Afghánistánu, jak činnost prezidenta v této oblasti vnímáte?

Jsem přesvědčen, že jde správnou cestou. Když mluví o uprchlické krizi, má to jasně podložené. Ano, pomáhejme těm, kteří to skutečně potřebují. Ale takových může být tak pět procent z celkového počtu. To si máme všechny vzít do Evropy? Ne, pan prezident to říká zcela správně. Pokud chce být uprchlík přijat do některé země, musí být bezpečnostně prověřen, musí říct, proč sem přijel, proč nebo zda tady chce zůstat, co se mu v Evropě líbí nebo nelíbí. Takoví lidé musí přijmout evropské hodnoty. Ne, že si bude žít podle svých hodnot, ty musí nechat doma a přizpůsobit se.

Fawad Nadri po pravici prezidenta Zemana při premiéře Lída Baarové (Foto: Archiv FN)

Panu prezidentovi je jasné, že se můžeme stát obětí toho šíleného terorismu. On ví, co se v těch oblastech děje a že mnozí z teroristů mohou být infiltrováni v migrační vlně, což řekly i některé tajné služby. Miloš Zeman se podle mě chová jako zodpovědný státník, který nehodlá nic podcenit.

Jak vnímáte (ne)činnost Evropské unie v této věci?

Nerozhodnost. Dávno se měli zavřít hranice! A kdo sem chce, musí být jasně identifikován, jeho žádost posouzena ze všech stran. Musíme vždycky vědět, s kým máme tu čest a koho si pouštíme domů. Tady je problém. Ne že všichni jsou Syřané a my jim to budeme věřit. Doba je zlá, my nevíme, kdo sem chce přijít. Sem přece mohou přicházet i lidé ne proto, aby jako uprchlíci žili v bezpečné oblasti, ale aby nám něco zničili. Jestli nechám svoji rodinu tam a přijdu sám do Evropy, tak to s prominutím stojím za pěkné hovno. Nebo je normální nechat ženu a děti ve válce a sám si zachránit život?! Když je někdo schopen takto zacházet s vlastní rodinou, jakým přínosem může být pro nás? Nemůžeme být humánní za cenu vlastního sebezničení. Stačí se podívat, co se děje v Německu. Policie tam je často nečinná, anebo hůř, má nařízeno nic nedělat. Vykradou vás, znásilní babičku, otce zmlátí, dítěti ukradnou kolo a po čase se veřejnost dozví, že pachatelé byli ze sousedního uprchlického tábora. Pokud ovšem někdo nenařídí novinářům, aby o tom mlčeli. Je to velké neštěstí. Začíná to vypadat jako nová totalita. A proto jsou Češi tak obezřetní, protože si totalitu zažili, mají zkušenost, a protože máme prezidenta, který se nebojí o tom mluvit nahlas.

Stačí se podívat na některá evropská města a jde vám mráz po zádech. Třeba Brusel – přejdete pár ulic a nechápete, kde to jste. To už není Evropa. Něčemu takovému musíme říct jasné a razantní ne. Pokud nejste razantní, nebude to brát konců.

Závěrem mě zajímá dění kolem Daniela Landy a jeho projektů v Afghánistánu. Není k tomu příliš veřejných informací, čímž ho část veřejnosti může považovat za blázna. Vy se v tom také angažujete – můžete blíže pohovořit, o co se jedná?

Pro všechny fanoušky se v roce 2012 zbláznil. Za tři roky dokázal plavat mezi žraloky, jezdil rallye a připravoval se na Afghánistán. Ale jak se ukazuje teď, všechno mělo svůj význam. My tam chceme vychovávat mládež. Říkáme: zůstaňte doma, nejezděte sem a my vám pomůžeme. Týká se to sportu, kultury atd. Podívejte se, proč v poslední době utíkají lidé z Afghánistánu. Už i v obyčejných vesnicích je tragický stav. Řádí tam Islámský stát a dostává lidi na svoji stranu. Buď penězi, nebo silou. IS, to je sadistický stroj na zabíjení, který se chce co nejvíc šířit. Proto se začal angažovat Dan Landa. Přijede tam a řekne těm mladým, ať neblázní a neřeší, kdo co je. Šíří se mezi nimi vzájemná etnická nenávist a Dan to chce zastavit. Všichni pod jeden prapor. Proto máme sestavených čtrnáct duševních hodnot. Prostřednictvím sportu a kultury chceme zastavit nenávist. Je to ale složité; když je tam třicet let válka, není to snadné. Cílem je, aby si všichni vzájemně řekli, že jsou bratři. Říkáme jim, ať nechají stranou politiku a náboženství a sjednotí se třeba v rámci sportovních aktivit. Na mladé to může fungovat a mít budoucnost. Mám-li to říci jedním slovem, je to prevence.