Nezapomínáme u nás na podstatu svátku práce, jeho historii?

Samozřejmě že někteří lidé zapomínají rádi. A to zejména protagonisté dnešního kapitalistického systému, ve kterém se nenosí sociální spravedlnost a ve kterém jde především o kumulaci zisku, pokud možno bezpracného. Zisku co nejvyššího, za každou cenu a zcela bez ohledu na postavení a práva zaměstnance patřícího do 21. století. Vracíme se prakticky do doby před 127 lety, odkdy začal být tento svátek slaven a kdy většina společnosti stále ještě sloužila jednotlivcům pouze jako odosobněný pracovní prostředek k blahobytu. Některým také vadí, že Československo po druhé světové válce začalo „postrádat“ nezaměstnanost, lidé si byli relativně rovni nejen před zákonem, ale i v přístupu k zisku pracovního místa a samotné pracovní podmínky se také trvale lepšily. Neexistoval fenomén bezdomovectví, který je na nezaměstnanost velice úzce navázán.

Lidé se nemuseli za prací stěhovat, a nemuseli si tak ničit svoji sociální síť, do které je každý z nás více či méně zakomponován. V protikladu ke dnešku byla ceněna i prostá práce dělníka či zemědělce, jejichž platy nebyly násobně nižší než například u ředitelů tehdejších státních podniků či komunistických funkcionářů. Obrovský, až nesnesitelný tlak na produktivitu a efektivitu práce, který je dnes na zaměstnance vyvíjen, prokazatelně lidské zdraví fyzicky i psychicky destruuje a činí z něj novodobého otroka v rukou moderního otrokáře. A tak svátek práce a jeho oslavy nemohou být u horních několika procent populace a jim spřízněných médií populární. Proč by také měly být, když celý „polistopadový“ hospodářský systém vytvořilo pár klientelistických skupin účelovým podvodem lidí na náměstích, kteří tam požadovali nutné reformy stagnujícího socialismu, nikoliv ale příklon ka kapitalismu. Tedy nikoliv směrem k nespravedlnosti a neúctě k prostému člověku a jeho práci.

Fyzická práce je mnohdy něco téměř přežitého a pro mnoho mladých je prací spíše virtuální činnost, přelévání virtuálních peněz. Nedegradujeme tím skutečnou práci a skutečné hodnoty?

Zcela jistě degradujeme, ovšem pokrok se zastavit nedá. Čtvrtá průmyslová revoluce, nebo chcete-li „průmysl 4.0“, s sebou nese nejen digitalizaci a s ní související automatizaci výroby, ale také změny na trhu práce. Bude nahrazeno široké spektrum prací a činností, namátkou úřednická povolání, ale i například řidiči, kováři a podobně. Tomu se musíme přizpůsobit změnami především ve vzdělanostní struktuře, neboť dnešní pracovní scéna na tento přerod není ještě připravena. Fakt, že robotické stroje a související informační a komunikační technologie budou nahrazovat lidi, je ale již nyní nesporný.