Nutno říci, že nyní je v kurzu kokosový olej, když palmový je tak zatracován, ale to je nemlich to samé a systém je stejný… A nějaké ekonomické sankce či blokády, podívejme se, jak to dopadá, či spíše nedopadá na Rusko…

Pralesy jsou prostě plíce planety, ať jsou kdekoliv. A když se tam děje něco špatného, ani raději neprotestujeme. Jedná se o suverénní státy, ale jejich dopady působí i na nás. Proč tedy tyto věci sem dovolujeme vozit?

A tak se třeba dostaneme k blokádě Ruska, která je z politických důvodů možná zdůvodnitelná, ale vezměme si dodržování sankcí. Podívejte se, kolik je tam západního zboží, výrobků, aut, lodí. Jen my Češi sedíme a bojíme se, kdyby na nás někdo zahrozil, a přitom Francie, Německo a další západní státy úplně suverénně s Ruskem obchodují. Ten, kdo do světa nejezdí, to samozřejmě nevidí, ale kdo jezdí, má oči a stačí, když se dívá kolem sebe. Ta moderní auta tam nepřišla před dvaceti lety…

Evropa nemůže být rovná, protože její sever a jih jsou diametrálně odlišné, ale přece jenom jsme možná očekávali, že to bude vyváženější a ochranářská opatření jsou, jak se zostřují ekonomické podmínky a že vstupují do toho Spojené státy americké, je prostě nabíledni…

Americe samozřejmě vyhovuje rozpolcená Evropská unie. Unie se poměrně úspěšně sama rozkládá zevnitř a připadá mi, že drtivá většina z těch, kteří jsou tam dnes u moci, že jsou nasazeni, aby ji rozložili. Nedělejme si iluzi, že vydrží. Naprostá většina jejich kroků směřuje k tomu, že bude pokračovat v trendu, kterým začala Velká Británie. Pak se nedivme, že jsou lidé, kteří by před deseti lety řekli – je dobře, že jsme v nějakém společenství, ale dnes přinejmenším váhají, protože EU se zpronevěřila tomu, proč byla založena. Jde o jasnou věc, kterou musí vidět snad každý.

Proč Brusel umožní, že zemědělec na severu, jihu nebo středu Evropy není na tom alespoň podle přírodních podmínek stejně, ve smyslu, aby byl nějak jednotně podporován? Protože každý stát má nějakou sílu. Hrajeme si na jednotnou Evropu, ale EU je silně nejednotná a prosazují se zájmy jednotlivých zemí, a ne zájmy společné. Prostě, jsme zas u toho, že se to zpronevěřilo tomu, proč to bylo udělané.

Bohužel, volby v každé zemi jsou jednou za čtyři pět let. Každému europoslanci či vyššímu úředníkovi se tam většinou líbí a má zájem v dalším mandátu pokračovat. Bohužel, mnoho se tam nezmění, protože nikdo na to nebude mít sílu a z lidského pohledu to ani nebude chtít. Mám obavu, že se to bude, bohužel, ještě zhoršovat.

A přejděme k obligátnímu tématu a to je sucho. Tento rok asi nebude jiný, naopak…

Vypadá to špatně. Dnes do toho nevidí ani ty nemodernější přístroje, klimatologové, meteorologové, kteří vám to řeknou tak na nadcházející tři dny. Takže musíte doufat, že jaro nám nějakou vláhu přinese, kdy to budou rostliny maximálně potřebovat. Ale zásoba loňské bídné zimy byla mnohem větší. Já jsem to počítal, takže za první týdny letošního roku jsme zhruba na třiceti procentech vláhy loňského roku. Co spadlo, to je stále velice málo;, a to je špatné.

S tou vodou bude problém nejen z hlediska světové migrace, ale i tady s místní, středoevropskou, protože jestliže budeme mít oblasti, které budou opravdu na suchu, tak je to asi věc agrotechniky a dalších postupů…

Mluví se o odrůdových záležitostech, genetika rostlin se tomu dá do určité míry přizpůsobit. Myslím, že v Dánsku spočítali, že když bude půda řádně obhospodařovaná, bude mít dostatek organické hmoty, tak zadrží více vody, než mají ve všech přehradách a jezerech. To by měl každý vědět. Že budujeme rybníky a nějakou tu přehradu, to je jistě důležité, ale tady v půdě bychom měli začít, podpořit toho, kdo to správně dělá, kdo se zemědělstvím zabývá, tak jak má. Tedy hnojí-li statkovými hnojivy. To by se mělo podpořit. Pokud se tak nestane, budeme běhat pořád kolem toho, kolik se dostane za hektar, a moc by pomohlo, kdyby se podpořila aplikace statkových hnojiv do půdy. Když je bude zemědělec mít, tak s nimi nikam neuteče. Bude je mít tady a dá je do půdy.

Když tedy hovoříme o těch hovínkách, tak tu máme rozkol ve smyslu snižování produkce a spotřeby masa, hlavně skotu, a to je hrozný nepoměr. A to je cesta do pekel.

Podle mého názoru jednoznačná cesta do pekel. Jestli chceme donutit lidi nějakými administrativně-ekonomickými pákami, aby nejedli tolik masa, s tím cílem, že se toho nebude tolik vyrábět, s tím, že chudáci zvířata takzvaně vyrábí metany, i když celé zemědělství má pozitivní uhlíkovou stopu, pak je to likvidace zemědělce, ale i přírody. Proč zemědělství má pozitivní uhlíkovou stopu? Samozřejmě má zvířata a také má půdu a rostliny. A když nic jiného, tak je to vyvážené. Když se zasáhne do jedné části, tak se to všechno ještě zhorší. Nezlepší se to.

Jestli si někdo myslí, že pak se planeta přestane ohřívat, tak tomu snad nevěří ten, kdo tak argumentuje. Četl jsem, že NASA vypočítala, že se blíží malá doba ledová, že se začne ochlazovat. A to jsou tedy nějací vědci. Dnes je velice moderní býti klimatologem, dnes je kdekdo odborníkem na klima, aniž to může doložit, a vytváří do veřejného prostoru myšlenky a články a lidé se v tom nevyznají. Někteří na to skočí a řeknou si, jestli ty krávy tvoří metan, tak by bylo dobré je o třicet procent omezit. Nebo o padesát procent – to by byla cesta. Ale nikdo neřekne to druhé, tedy co se stane s půdou. A jak jsem řekl, půda je něčí. Jestli je to soukromého zemědělce, nebo ji má pronajatou, pořád je tam nějaký vlastník. A my tímto krokem ten majetek totálně znehodnotíme.

Kdo tedy nakupoval půdu jako investici, tak tímto krokem by ty investované peníze skoro vyhodil.

Tady jsou dnes koncentrace 500 až tisíc krav na místě, víc tu v republice není. Třeba Severní Amerika, to je takový náš vzor, ale tam je koncentrace těch zvířat o nulu víc! A musí být taky nakrmená. U nás se jezdí s krmením tak do osmi, maximálně dvanácti kilometrů, to jsou krajní pozemky. Já jsem třeba byl v loni v Turecku, vlastnil to nějaký cizinec. Samozřejmě, žádný Turek tam nedělá, to je samý Moldavan a Rus. Jen hlavní zootechnik je tam dobře zaplacený a ti ostatní tam dělali za facku. Kukuřici na krmení vozí ze vzdálenosti tři sta kilometrů. A koncentrace zvířat tam byla o málo větší než u nás. Závěr ať si tedy udělá každý sám.

Samozřejmě v USA na místě 10 000 krav není problém. Viděl jsem chov býků na maso – 60 000 na jednom místě! A ještě nám ten farmář říkal – teď toho tady moc nemám, jsem dost vyprodaný. Že mají limit tak sto tisíc. Tam byly jen cesty, ohrady, zvířata v bahně. Nedohlédli jste konce. A oni říkali – kdyby bylo na nás, kvůli ekonomice, tak bychom byli raději, kdybychom to zde měli ještě větší! Takže ať se lidé jedou podívat do světa, jak to tam chodí, a nedají se obalamutit. A tomuto nemůžeme konkurovat. Vozí se tam krmení obrovskými auty stovky kilometrů. My tu řešíme uhlíkovou stopu, zda zemědělec náhodou nejezdí patnáct kilometrů. Zachráníme svět tím, že budeme jezdit místo patnácti jen deset? Já myslím, že my ne. Ale neznamená to, že proti tomu nemůžeme nic dělat. Nevracejme se ovšem do situace a stavu, kdy na každé vesnici měli padesát nebo osmdesát kravek. Jestli je to malý zemědělec a má jich třicet, tak čest mu, ať to dělá, ale nesnažme se mu to osladit tím, že mu to tam smrdí, že mu tam někde upadlo hovno.

Ale podle Grety a skupinek kolem ní, které jsou už na hranici jakýchsi bojůvek, tak už nám zbývá jen sedm let…

Já bych k tomu jen řekl, že dnes není problém najít ve světě člověka, který bude použit pro určité záměry, když to řeknu poněkud opatrně. To je smutné, co z toho vypadlo. Já ji nic špatného nepřeji, ale budete vidět, jak dopadne. Vždyť se o tom mluví veřejně, že je to nastrčený člověk, za kterým jsou jiné zájmy a za těmi zájmy jsou peníze.

Řekl jste to velmi diplomaticky. Vraťme se zpět k velké otázce, tedy školství a výchova lidí ve vztahu k půdě…

Máme dost klimatologů, politologů, zemědělských analytiků, kteří se většinou jmenovali sami. Když posloucháte lidi, kteří o tom opravdu něco ví, tak ti moc slyšet nejsou, protože pro média prý nejsou moc zajímaví. Je třeba vytahovat skandály, zaručené zprávy, které dostanou do člověka strach. Člověk musí žít ve strachu, jinak jej společnost neuřídí. Mají strach ti naši vládci, že člověk začne přemýšlet hlavou, a proto je mu třeba přednášet neustálé strachy. Takže mu podáváme strach z koronavinu, tady zas z něčeho jiného a já si myslím, že je to vytvářeno tak trochu uměle a každý by si měl zachovat čistou hlavu a selský rozum. Možná by pak světu bylo o něco lépe.

Co se týká škol, nechci, aby to nějak špatně vyznělo, ale dříve se plánovalo. Ono se plánuje i v kapitalismu, a dokonce mnohem více, ale to slovo plán je pro nás takové ošklivé a socialistické. Po revoluci co bylo učebních oborů, černého řemesla. Co kluků vycházelo třeba z plzeňské Škodovky. Vycházeli agronomové, zootechnici, kteří už třeba nešli na vysokou školu, ale byl to takový poloprovozák, který byl schopen řídit pět šest osm lidí. V té době nám tloukli do hlavy, že předběhneme Západ. Ale kdybychom jej alespoň dohnali, že? Když rodiče dávali někam své děti s průměrným prospěchem, tak byla pomalu hanba říci, že jde na opraváře zemědělských strojů nebo na soustružníka. Kdo je ve službách? Dnes když potřebujete instalatéra, tak si počkáte čtrnáct dní, a ještě k tomu vám přijde cizinec. Prostě lidé v těchto oborech nejsou. A to je dopad toho, co se udělalo po revoluci. Vím, že to už nezměníme. Nevím, k čemu nám budou ti všichni, kteří budou mít vysokou školu. Je to prostě velice špatně nastavené. Školy mají zájem, aby tam měly studenty. Dnes by bylo třeba, aby v mediálním prostoru zaznělo, že už v zemědělství se žije jinak, že jsou tam stroje, které jsou řízeny počítačem, že na traktor nebo složitější stroj je třeba mít maturitu. Když to mladí lidé neuslyší, tak díky médiím mají pořád v hlavě, že zemědělství je to nejhorší, co existuje.

Když sem k nám někdo přijde, cestoval po různých montovnách a myslí si, že mu otevřeme náruč. Neotevřeme. I když lidi nemáme. Jestli chuť do práce nemá, tak tu vydrží tři čtyři měsíce a je pryč. My jako společnost toho člověka systematicky odrazujeme, aby do zemědělství šel, i kdyby k tomu měl nějaké vlohy.