Nedávno jste se vrátila z Ruska, jistě jste se setkala i s členy souboru Alexandrovců. Ruská média o důvodu pádu letadla mlčí, vy jste od počátku popírala, že by Moskva chtěla objasnit příčinu nehody; a jak to tak vypadá, tak se k tomu opravdu nemá. Máte nějaké nové informace, které byste mohla sdělit? Proč se domníváte od počátku, že se skutečný důvod veřejnosti nesdělí?

Ano, z Ruska jsem se vrátila před pár dny a setkala jsem se mnohými, co přežili, ale i s příbuznými těch, co zahynuli. Oficiální ruská média mají ohledně pádu letadla embargo. Nakonec se nějaký důvod vymyslí, aby jej přijala většina. Vysvětlení nebude totálně proti zákonům fyziky a kdo tomu nebude věřit, tak bude označen za konspirátora. Těm lidem, co mají k Rusku vyhraněný vztah – rusofobním fanatikům – už dnes postačí sdělení, že letadlo mělo poruchu, protože Rusové přece létají na starých herkách. Rusofilní fanatici už zase vědí předem, že za pád letadla mohou USA a aby se nerozpoutala třetí světová válka, tak moudré Rusko mlčí. Proč nemlčelo, když jim bylo sestřeleno letadlo v Egyptě, když sestřelilo Turecko jejich pilota v Sýrii, proč se třeba TASS dnes věnuje více příčině smrti bratra severokorejského vůdce než desítkám mrtvých ze své elity? Třetí světová nezačala ani válkou na Donbase, ani když se Krym stal ruským územím, ani vstupem RF do Sýrie. Pádem žádného dalšího ruského letadla by tedy také nezačala. Naopak, kdyby za pád mohl subjekt mimo Ruskou federaci, tak by toho na mezinárodním poli bravurně využil ministr Lavrov. Svoji práci dělá skvěle, proti jakýmkoliv útokům na Rusko zvenčí je schopen ihned reagovat. Je to asi nejlepší ministr zahraničí, kterého vůbec Rusko může mít. Totéž ale platí o ministru obrany Šojgu. Velí jedné z nejlepších armád světa a je pro vojáky přirozenou autoritou. Myslet si, že nevěděl již několik hodin po pádu, co se stalo, a po nalezení černých skříněk s jasnou určitostí, co se přesně stalo, si může myslet jen duševní lajdák. Bylo by to obrovské podcenění velení ruské armády. Po pádu letadla se do záchranných prací zapojilo 3600 osob, 14 lodí a 187 potápěčů. Ti prováděli svoji práci s hodinářskou přesností, že dokonce vdova jednoho ze sólistů dostala oba prsteny manžela, byly identifikovány podle DNA. Našli více než 2000 úlomků letadla. Horší je to s těly obětí. Alexandrovci nebyli pochováváni tak, jak si představujete pohřeb, že je v rakvi tělo nebo jeho části poskládané tak, aby to celkově jako tělo mrtvého vypadalo. Z víc jak 90 obětí byla klasickým způsobem pochovávána pouze jedna, a to tělo paní Oksany, asistentky náměstka ministra obrany. 

Příbuzné sice zavolali za účelem identifikace, ale na místě jim bylo vysvětleno, že pouze dají DNA, v podstatě nemají koho pohřbít. Je pravdou, že z některých byl nalezen fragment těla nebo část končetiny, ale u většiny to byl jen kousek vnitřnosti zajištěné na úlomku z letadla. U 18 obětí se nenalezlo vůbec nic, ani ten kousek vnitřnosti, a tedy pohřeb neměli vůbec. Alexandrovci nemívají palubenky, sedí vždycky na stejných místech. Těch 18 Alexandrovců, co se doslova proměnili v moře, sedávalo v samé zadní části paluby. 

Současná situace silně poškozuje pověst prezidenta Putina a ministra obrany Šojgu, protože mnoho lidí věří, že oni jsou za situaci vinni. Domnívají se, že tajně poslali do Sýrie v letadle nebezpečné trhaviny, které nechtěně vybuchly. Tomu ale vojenští experti nevěří, už z toho důvodu, že není třeba nic tajně do Sýrie převážet. Vojenská letadla RF létají do Sýrie oficiálně se vším, co je potřebné, a není třeba krytí civilisty. Z 64 Alexandrovců byl vojákem jen pan generál Chalilov a pár dalších. Naprostá většina byli civilní zaměstnanci. Posádku ale tvořili pochopitelně vojáci, letělo tam ještě několik dalších osob z ministerstva obrany. Konkrétní oběti byly zveřejněny záhy, nic tajného tím neprozrazuji. Při hledání pravdy je třeba v takových případech vždycky používat analýzu i syntézu a dostatečné množství informací vám určuje možnost se k ní dobrat. Já mám od prvního dne na věc názor jasný, ale protože jsem právník, vím, co si mohu dovolit sdělovat, a co ne. Proto pokud by mne někdo nutil si vsadit na důvod, proč Alexandrovci a další desítky lidí zahynuli, připojila bych se k tvrzení analytika Valerije Viktoroviče Pjakina, které sdělil ve svém vystoupení dne 31. ledna v 8. minutě a 30. sekundě. Vyzval tam posluchače, aby si přečetli povídku O zlomené šavli. Správně řekl, že zde může sdělit jen nápovědu, moudrý pochopí, ostatní mají smůlu. Osobně si nemyslím, že podstata bude někým sdělena konkrétněji, a už vůbec ne s bližší personifikací. Každý, kdo má rozum, právě v této fázi své projevy na toto téma ukončí. 

První veřejný koncert Alexandrovců po katastrofě byl v Kremlu 23. února na státní svátek Dne ochránce vlasti. Konal se za přítomnosti prezidenta Putina, členů vlády. Z vašich facebookových stránek je zřejmé, že jste se jej zúčastnila. Jak na vás působil soubor s novými členy? Podařilo se podle vás již nahradit ty členy souboru, kteří zahynuli? Jakou vidíte budoucnost souboru? 

Tento koncert byl organizován ministerstvem obrany a byl jedním z těch, které nejsou určeny pro veřejnost; buď je vám vstupenka dána, nebo ne. Alexandrovci koncert zahajovali a na scéně byla pouštěna videa se členy, co zahynuli. 

Emočně jsem ten koncert nezvládla, kvalitu zpěvu jsem nevnímala. Co se týká baletu, tak ženská část dosud není úplná. Balet až na 3 kluky zahynul celý. Proto byl ukázán jen jeden v podstatě mužský tanec. 

Výkonní umělci souboru vkládali obrovské naděje v jeho budoucnost z důvodu radikální změny, která nastala v květnu 2016. Rozhodnutím ministra Šojgu byl jmenován novým ředitelem generálporučík a národní umělec RF Valerij Michajlovič Chalilov. Byl hlavním dirigentem ruské armády. Každý, kdo sledoval v posledních létech přehlídku na Rudém náměstí, tak viděl, jak řídí hlavní orchestr ministerstva obrany. Generál Chalilov měl se souborem obrovské plány, chtěl jej vrátit do původních kořenů, jak vznikl. Nechápal, proč je v souboru tolik administrativy na úkor výkonných umělců a chtěl zdvojnásobit chór, aby se kvalitou přiblížil dobám, kdy mu velel zakladatel. 

Generál byl přirozenou autoritou, složil stovky písní. A jak už to bývá u takových osobností, byl i lidský. Neslyšela jsem o něm ani jedno negativní slovo. Jeho dcerka mi sdělila, že se tatínek velmi těšil, že bude připravovat turné, věděla od něj, že pojede i do České republiky. Generál by se v lednu dožil 65 let, šel by do vojenského důchodu, a logicky by se tak mohl začít už souboru plně věnovat. Čekalo se, že bude moci provádět všechno tak, jak si bude přát, protože měl velmi dobrý vztah s ministrem Šojgu. 

Nyní v souboru taková přirozená autorita chybí. 

Deklarovala jste, že na koncert Alexandrovců letos jít nechcete, ale při jejich posledním turné jste zajišťovala naše veterány druhé světové války, strávila jste s nimi v podstatě celé turné. Proč nyní jste tak rezolutně změnila názor? Budou tedy veteráni pozváni? 

Pokud nedostane současné velení pozvání veteránů rozkazem, tak určitě ne. Účast veteránů byla jednou z mých osobních aktivit, kterou tehdejší ředitel souboru plukovník Malev přijal a byl za ni rád. Sám mi sdělil, že v jiných zemích střední Evropy jejich účast zajištěna nebyla. 

Dobrá. Proč ale dál spolupracovat nechcete? Sama tvrdíte, že se i dnes přátelíte se členy souboru, co přežili, život těm, co zahynuli, se vrátit nedá, a tak by se měl snad soubor v jeho další činnosti podpořit. Co vám tedy na činnosti souboru tak vadí?

Vadí mi, jak se současné vedení zachovalo k členům souboru, kteří zahynuli, vadí mi, jak necitlivě se chovalo k členům, kteří přežili, a vadí mi, jak podvedli nové členy. 

Záhy po pádu letadla došlo k vypnutí webových stránek souboru a za nějakou dobu jste se na nich dověděl, že hledají nové členy. Ani stránka, která by připomněla lidi, co za pár šupů si ničili zdraví, a dokonce na služební cestě zahynuli. Očekával byste, že dají rakve všech zesnulých do hlavního sálu svého sídla a celý den se s nimi budou moci jejich fanoušci rozloučit. Nakonec tam byla rakev jen generála Chalilova. Jak se chovají k těm, co přežili, rozebírat nechci, protože by mohli poznat, odkud mám informace, a tyto zdroje by na to mohly doplatit. 

Nikdy jsem se nezajímala o jejich faktické příjmy, ale když mi je nyní řekli, sdělila jsem to své známé, u které jsem byla poslední dva dny na chatě za Moskvou, a ona na to zareagovala, že jejich služebnictvo má více jak dvojnásobek. 

Nejvíce mne ale rozčílilo, že noví členové se právem mohou cítit podvedeni. Hned v lednu bylo v ruských médiích, že bylo rozhodnuto o obnovení souboru a na jeho podporu bylo vyčleněno 70 bytů. Počítalo se, že budou vybráni z celé federace a logicky by mělo být zajištěno ubytování v Moskvě. Tyto desítky umělců byly nejprve ubytovány na měsíc do hotelu se snídaní a byla pozvána média, aby se vidělo, jak se o ně starají. Až si zrušili všechny smlouvy s předchozím zaměstnavatelem, podepsali smlouvy se souborem, tak byli převezeni za Moskvu do vybydleného tzv. obščežitija, kde nemají ani vlastní pokoj, nefungují toalety a na chodbách jsou špinavé sprchy. Cesta do souboru jim trvá 2 hodiny. 

Na rozdíl od skutečných agentů, kteří v naši zemi slouží cizím mocnostem, mimo jiné tím, že si hrají na obrovské rusofoby či amerikanofoby, a spousta lidí jim na jejich chování skočí, já se nikdy takovou cestou nevydala. Pro upřímný obdiv k výkonům Alexandrovců jsem před pár lety tehdejšímu řediteli plk. Malevovi nabídla bezplatnou pomoc ve věcech, které budou pro soubor přínosné za podmínky, že nikdy neporuším zákony jeho země ani té mé. On moji nabídku přijal a je třeba přiznat, že moji pomoc velmi morálně oceňoval. Jsem v pozici pana Hrušínského ve filmu o básnících. Nikdy jsem nikde nebyla politicky organizována, ani být nehodlám, zdroj peněz mám jasně od klientů za právní služby; a co dělám dál, si určuji sama. Co jsem pro Alexandrovce v posledních létech dělala, je tedy moje věc, nikdo mne za to nikdy neplatil a zákon jsem žádný neporušila. Pokud jsem byla zvána na akce, kam se dostanete pouze na pozvání, tak moje pomoc je asi ohodnocena kladně a to mi stačí. 

S bývalým ředitelem panem plukovníkem Malevem jsem dodnes ve velmi dobrých vztazích, samozřejmě jsme se v Moskvě viděli. Členové souboru i příbuzní zahynulých členů, se kterými jsem se setkala, mi sdělovali, že si mne velice váží za můj jasný postoj k havárii letadla, že se nebojím sdělovat pravdu. 

I tento rozhovor jsem poskytla na základě žádosti několika z nich. Jim by nikdo takový rozhovor neotiskl, s médii komunikovat nesmí. 

Myslíte si, že se daná situace může ve prospěch členů souboru změnit?

Při zachování personálního stavu věci ve vedení asi ne. Alexandrovci jsou etalonem světového umění v hudbě i tanci, vážím si jich. Mají právo, aby se s nimi zacházelo jinak, než je současný stav. Neumím jim pomoci jinak než odmítnout dál bezplatně pomáhat jejímu vedení a důvody sdělit veřejně. 

Dobrá. Již mnoho let se věnujete dění v Rusku, často tam jezdíte. Můžete sdělit, zda vás něco v poslední době překvapilo v pozitivním smyslu, ale i negativním? Je něco, co byste si přála zavést u nás, a naopak, co byste rozhodně nechtěla, aby se z Ruska vzalo za příklad?

V Rusku jsem byla opravdu mnohokrát, zda tam budu jezdit dál, nevím. Bylo mi řečeno, že pokud sdělím veřejně to, co jsem vám dnes sdělila, tak mohu být v Rusku považována za nežádoucí a už mne tam nepustí. Tento problém ale neřeším, protože pokud by někdo měl moc, že za pravdu vás označí za nepřítele, tak do takové země by ani nemělo cenu dál jezdit. 

Co se týká konkrétně jedné negativní věci, kterou bych opravdu zde zavést nechtěla, je omezení trestnosti domácího násilí. Stát, který rezignuje na ochranu slabších, aby měl klid od určitých náboženských skupin, kde žena ani děti nejsou plnohodnotnými členy rodiny, se podle mne správně nechová. 

Naopak přímý zásah do chapadel mafie neboli zločinu prorostlého do státního aparátu se podařil Nejvyššímu soudu Ruské federace. Zakázal, aby se vyšetřování určitých vybraných druhů trestných činů majetkového charakteru řešilo vazebním stíháním obviněného. Toto kdyby bylo zavedeno u nás, tak by i česká mafie byla v mnohých případech v úzkých. Každý, kdo se v této sféře pohybuje, tak ví, že řada trestních stíhání je na objednávku, účelem je podnikatele dehonestovat, dát jej do vazby, zničit mu pověst, rodinné vztahy, podnikání, aby byl po pár měsících propuštěn, po pár létech osvobozen a další roky se mohl se státem soudit o náhradu škody. Pokud nejste pravomocně odsouzen, má se na vás hledět jako na nevinného. Pakliže svým chováním neohrožujete jiné na životu či zdraví, tak byste do vazby neměl být zavírán nikdy. Opak je ale u nás pravdou.