Co říkáte na způsob, jakým premiér a předseda ČSSD Bohuslav Sobotka chce získat větší podporu pro sociální demokracii, aby mohla úspěšně konkurovat hnutí ANO Andreje Babiše příští rok ve sněmovních volbách? Po neúspěchu v letošních podzimních krajských a senátních volbách chtěl rozšířit program o některá témata Pirátů a zelených, zaměřit se na liberálnější městské voliče, teď přišel s návrhem na oživení vlády, které se smrsklo na výměnu dvou členů vlády za ČSSD.

Koaliční vládou, kterou vede Bohuslav Sobotka, jsem se nejednou publicisticky zabýval a hodnotil jsem její působení velmi pozitivně, zejména proto, že podle mne měla dobré vládní prohlášení, které podle svých možností přeměňovala ve skutečnost. S jejím působením navíc nebyly spojeny žádné skandály, čili lidé této vládě dávali poměrně vysokou míru důvěryhodnosti. V poslední době sice v souvislosti s krajskými volbami, předtím s policejní reformou a teď s různými věcmi, které následují po krajských volbách, složitostmi při vytváření krajských koalic, které jsou někdy velmi zvláštní, dochází k určitým turbulencím i na vládní úrovni. Reakcí na ten volební neúspěch v krajských volbách pro ČSSD je zřejmě Sobotkova snaha dát vládě novou dynamiku, k čemuž má sloužit i řada rozhovorů s jejími jednotlivými členy včetně dvou nově realizovaných změn, protože prezident nepochybně jmenuje Miloslava Ludvíka novým ministrem zdravotnictví a poslance Chvojku novým ministrem pro legislativu a příslušné otázky. Ale myslím, že volební neúspěch v krajských volbách se nelišil od toho, jaké jsou dlouhodobé tendence vývoje politické scény, jak je odrážejí volební průzkumy. Z tohoto hlediska se mi ten počet hlasů pro sociální demokracii včetně získaných mandátů nejeví tak katastrofální.

Ale někteří sociální demokraté viní z nižší volební podpory předsedu Bohuslava Sobotku a dokonce volají i po změně na nejvyšším postu ve straně. Není to ale pochopitelné, že hledají viníka a předseda prostě nese největší zodpovědnost za neúspěch strany?

Samozřejmě uvnitř sociální demokracie výsledek voleb vyvolal určité pnutí, kritiky a reakce, které nebyly podle mne dost uvážené. Bylo by velmi špatné, aby vládní strana necelý rok před volbami měnila svého předsedu, když její dosavadní předseda je i předsedou vlády. Hlavní zisk, který má sociální demokracie a který může být základem pro její volební kampaň pro další volby, je skutečnost, že je vedoucí silou v koaliční vládě a že tuto koaliční vládu řídí její předseda. Myslím, že až dosud i lidé, kteří nemají Sobotku příliš v lásce, museli oceňovat, že jeho chování jak ve vnitrostátní, tak zahraniční politice bylo uvážené a uměřené, že se nenechal strhnout třeba někdy příliš emocionálními výroky Andreje Babiše, aby odpovídal stejným způsobem. To jsou pozitiva, která zdaleka nejsou věcí minulosti a ve volební kampani příští rok budou hrát roli, protože se bude ukazovat na to, v čem byly výsledky i úspěchy sociálně demokratické politiky. A těch po mém soudu až dosud nebylo málo. Z tohoto hlediska ti, kdo navrhují změnu, si neuvědomují, že by to uvnitř strany působilo rozkladně a nevedlo by to k jejímu oživení, naopak by to vedlo k posílení jednotlivých skupin, které spolu nebudou schopny vzájemně spolupracovat.

Takže vidíte na straně Bohuslava Sobotky jen pozitiva? Nebo se dopustil i nějakých chyb, které sociální demokracii příliš nepomohly?

Jiná věc je, že Sobotka reagoval na různé kritiky, které ukazovaly řadu slabin a problémů v dosavadním fungování sociální demokracie i v dosavadním fungování koaliční vlády, příliš osobně, že v tom viděl snahu o rozklad strany. Myslím, že strana před svým sjezdem potřebuje velmi otevřenou diskusi, soustředění se na věci budoucnosti, to znamená na to, jak dovést tuto vládní koalici za vedoucí úlohy sociální demokracie úspěšně k volbám, jak připravit nový volební program pro další volební období, aby sociální demokracii měla perspektivu, co chce po příštích volbách v roce 2017 české společnosti přinést. A k tomu potřebuje uvnitř otevřenou diskusi a kritiku, zejména proto, že programové otázky sociální demokracie byly v posledních letech zanedbávány. A zejména se tam projevuje to, že nejsou překonány tendence, jak jsem se s tím při svém dlouholetém působení v sociální demokracii v různých podobách setkával, příliš osobního posuzování těch či oněch názorů, ne podle jejich obsahu, ale podle toho, kdo s nimi vystupuje. Myslím, že už je potřeba přestat s tím, kdo byl účastníkem nešťastné schůzky u prezidenta v Lánech, a dívat se na to, co jiní lidé, kteří mají kritické poznámky k současné politice, reálně navrhují. To nelze odmítat, protože třeba řada kritických názorů Jeronýma Tejce se mi jeví pravdivá a přesná, a strana by s nimi měla věcně zacházet jako s prostředkem k oživení vnitřního života včetně ke zlepšení personálních vztahů. Já jsem po minulém sjezdu napsal, že nepovažuji za dobré, že vedení je složené jen ze Sobotkových stoupenců, bylo to možná tehdy pochopitelné vzhledem k té historii neblahé lánské schůzky. Ale to už je dávno, tyto věci už jsou minulostí, neměly by být vytahovány jako prostředek odmítání těch či oněch názorů s tím, že s nimi přichází přece „ten pučista“. To si sociální demokracie nemůže dovolit, pokud chce vést účinný politický zápas se svým hlavním politickým partnerem a zároveň i protivníkem, tj. s hnutím ANO a Andrejem Babišem. Andrej Babiš má velkou touhu po moci a v jejím rámci neváhá použít různých prostředků a ne všechny asi lze schválit. Nelze přece brát jako normální prostředek politické diskuse označování člena vlády z jiné strany za politického parazita. To  politické kultuře neslouží a neměli bychom tímto stylem pokračovat.