Pane docente, Emmanuel Macron vyhrál první kolo voleb, získal o dvě procenta víc než Le Penová. Očekával jste takový výsledek? A lze říci, kam politicky patří, co zastává?

Výsledek jsem očekával, předpokládal jsem, že se do druhého kola Macron dostane. Jiná otázka je, jestli tam patří, a já si to nemyslím. Nemyslím si, že patří do druhého kola, protože nikdy před tím nebyl v žádné volené funkci. Nebyl nikdy ani starostou, členem městského nebo obecního zastupitelstva – a najednou je z něho taková hvězda, takový meteor. Hnutí En Marche!, které založil, není ani politická strana, je to obslužné hnutí, jakýsi servis ve smyslu Strany práv občanů nebo ANO.

Jde sice o úspěšné, ale o rychle vzniklé a neukotvené hnutí. On říká, že jde o to nejlepší z levice, pravice i z centra. Mnozí o něm proto říkají, že je bezpáteřný politik. Kde je páteř jeho programu, jeho politiky? To nikdo neví.

Macronův postup ihned uvítala řada evropských lídrů a politiků. Nemůže se stát, že mohou být po jeho případné výhře a nástupu do funkce překvapeni?

To by se mohlo stát, jeho program je napsaný dost velikášsky a velkoryse a má mnoho cílů, které sice slibuje, ale budou těžko naplnitelné. Píše třeba o tom, že by se měla vytvořit funkce superministra financí eurozóny, což znamená zvýraznění dvourychlostní Evropy. Každý ho chválí, že je záchranou a spásou EU, ale toto se nedomýšlí. Slibuje i takové věci, že vznikne ministerstvo obrany nebo společné velitelství evropských sil nebo že se zjednoduší a zprůhlední zbrojní výroby. Chci vidět, jak se to zrealizuje, když se v západní Evropě vyrábí čtyři druhy tanků, čtyři druhy nadzvukových letadel. Chci vidět, jak ho někdo poslechne a řekne: Dobře, Eman si to přeje, tak my přestaneme vyrábět stíhačky; a my zase přestaneme vyrábět tanky, abychom Emánkovi udělali radost.

Dá se tedy říci, že to nadšení Macronem není ani tak „macronománie“ jako spíš vzpoura proti Le Penové?

Může to tak být, strach z Le Penové. Pak je otázka, kdo EU uškodí víc. Jestli ten, kdo dává nereálné sliby, které těžko naplní, anebo ten, kdo se oficiálně vymezuje proti EU, ale pak by třeba mohl dostat šanci neuspět. I kdyby se Marine Le Penová dostala k moci, spoustu věcí by také neprosadila a ukázalo by se, že musí z mnoha věcí ustoupit.

Prakticky všichni ostatní kandidáti vyzvali své voliče, aby podpořili Macrona. Je to ortel smrti pro Le Penovou?

To se teprve uvidí. Může také zapůsobit syndron toho, kterému všichni ubližují, toho, kdo je šikanovaný. Může se projevit syndron soucitu s Le Penovou a ona umí mobilizovat lidi a má vybudovanou partaj, která je na politické scéně přes 30 let a ta strana je velice disciplinovaná.

Macron dostal podporu i od pařížské Velké měsity, jejíž představitelé řekli francouzským muslimům, aby ho volili. Nemůže mu to uškodit a pomoci Le Penové?

Určitě by mohlo. Ona to proti němu otočí: Takže vy chcete zvítězit za pomoci hlasů těch, kteří se nikdy nedistancovali od lidí, co páchali teroristické útoky. Útoky páchali islamisté a Velké mešita se nikdy neomluvila, nikdy neřekli: My se omlouváme, my prosíme za odpuštění. Marine Le Penová tuto kartu určitě vytáhne a bude na Macrona tahat i jiné věci, bude používat věci soukromého, osobního rázu.

Bohuslav Sobotka vyjádřil nadšení, že Macron postoupil do druhého kola, přitom vůbec nezmínil propad socialistického kandidáta, respektive propad kandidátů obou hlavních stran…

Ano, a je třeba podotknout i to, že končící francouzský prezident, socialista Francois Hollande velmi tvrdě odsoudil Macrona za to, že ho velmi podle a promyšleně zradil. To je skutečně zrádce. Navíc 40 procent Macronova programu je vzato z programu Francoise Hollanda před pěti lety.

Kdybych byl ve funkci šéfa sociální demokracie, bral bych tyto věci v úvahu, a to tím spíš, že i tam byly nějaké zrady. Je to trochu překvapivé zastávat se někoho, kdo zradil někdejšího šéfa socialistické strany a někdejšího prezidenta Francouzské republiky.

Nejen u nás, ale možná napříč Evropou zažíváme hodiny, týdny a měsíce takřka hysterii z toho, že by se Le Penová mohla stát prezidentkou. Je to běžné?

Mohla by se stát prezidentkou, ale hned poté budou následovat parlamentní volby a Francouzi jsou zvyklí, že když nejprve vyhraje jeden extrém, pak budou podporovat druhou stranu, aby to vyvážili. I když připustíme scénář – a já ho nebudu zabarvovat – že Marine Le Penová vyhraje prezidentské volby, určitě by poté nevyhrála následující parlamentní volby a měla by proti sobě opozici v parlamentu. A prezident ve Francii není všemocný, nemůže prosadit všechno navzdory parlamentu, nemůže vládnout cestou dekretů. Je zajímavé, že se v Americe teď vládne cestou dekretů, to nikomu nevadí, ale ve Francii by to možné nebylo.

Pokud by skutečně Le Penová vyhrála, nemyslíte si tedy, že by nastal v podstatě konec světa, jak je to vykreslováno mnohými médii i politiky?

Ne, nebyl by to konec světa a nebyl by to ani konec demokratické Francie. Le Penová by velmi rychle narazila na limity. Narazila by i na odpor klasických demokratických stran a třeba by se víc sjednotili Socialisté a Republikáni a další. Le Penová by se dostala do tlaku a mantinelů, ve kterých by byla dost korigována.