Mezi nejpalčivější problémy naší země patří vedle Covidu-19 rostoucí ceny energií. Prezident Miloš Zeman v té souvislosti vyzval ve svém vánočním poselství k odstoupení Česka od tzv. zeleného údělu, který má zredukovat uhlíkové emise v Evropě. V čem je podle Vás Green Deal prospěšný a co z něj pohledem vědce odmítáte?

Pan prezident možná ztotožňuje Green Deal hlavně s energetickými problémy, to je ovšem pouze jedna část celé věci. Green Deal je také o neudržitelném zemědělství, zničené krajině, výrazném snížení biodiverzity, ochraně vod, eliminaci chemického znečištění prostředí a dalších částech. Domnívám se ve shodě s řadou dalších odborníků, že tento komplex problémů současného životního prostředí je pro budoucnost Evropy a planety možná důležitější než klimatická politika. A navíc není možné od Green Deal odstoupit, je ale každopádně možné udělat hodně pro to, aby jeho cíle byly realistické, stejně jako přístupy k realizaci.

Takže, když si vezmeme každou jednotlivou část Green Deal, těžko můžeme zpochybňovat jejich existenci a význam pro současnost i budoucnost. I když u politiků člověk nikdy neví. V posledních letech jsem začínal přednášky pro studenty kategorickým prohlášením bývalého prezidenta Václava Klause: „Žádné ničení planety nevidím, nikdy v životě jsem neviděl a nemyslím, že nějaký vážný a rozumný člověk by to mohl říci“. To je odpověď Václava Klause na otázku, zda nevěří, že si ničíme svoji planetu, z rozhovoru pro Hospodářské noviny, který vyšel 9. února 2007. Takže z toho potom Green Deal skutečně vychází jako zbytečné vyhazování peněz.

Green Deal ale není jen otázkou Evropy, má svou americkou variantu, tzv. Green New Deal. Hlavní silou řídící adaptaci na klimatickou změnu jsou investiční peníze. To dobře popsal můj kolega profesor Jakub Hruška ve své předmluvě ke knize amerického ekonoma Jeremy Rifkina „Green Deal: Strašák nebo jedinečná šance“, kterou v létě napsal pro vydavatelství Walden Press.

V čem hlavním se tedy liší přístupy k řešení komplexu problémů současného životního prostředí ze strany Evropské unie a ze strany Spojených států?

V Evropě jsme zvyklí dominantně na direktivy EU, následné státní politiky a pak následující dotace. Ale americká realita je úplně jiná. Samozřejmě obě tyto silné ekonomiky z pohledu perspektiv ochrany prostředí celé planety řeší stejné problémy, přístupy k řešení se však liší, různé jsou také priority řešení.

K problematice řešení energetických problémů je zaklínadlem „zelená“ bezuhlíkatá energetika, zejména solární a větrná. Strategie je zaměřena na vytvoření ekonomické nekonkurenceschopnosti energetiky založené na spalování fosilních paliv. Využití bezuhlíkaté energetiky by mělo vést k eliminaci problému emisí skleníkových plynů. To je hlavní částí aktivistického optimismu, že se vše vyřeší v relativně krátké době dané často málo realistickými termíny různých úmluv a direktiv.