Putinovo Rusko podporuje dle konceptů kontroverzního filozofa Alexandra Dugina převážně populisty a nacionalisty po celém světě. Organizujete v Praze podpůrné akce za Alexeje Navalného, učíte se česky, v roce 2014 jste se poklonil Ukrajincům a omluvil se jim za anexi Krymu. Jste tak trochu originál. Ruský liberál a tvrdý kritik současného ruského režimu. Proč?

Cítím odpovědnost za Rusko. Myslím si, že mise ruského liberála je ukazovat na svém příkladu, jak by měl vypadat správný Rus. Cítím se být poslem té strany, která není pokřivena nostalgií k sovětským dobám a podporou putinismu. Putina přece nelze považovat za typického Rusa. Rusko není Putin.

Žijí tam lidé, co je trápí bolesti Ukrajinců, Bělorusů a bojují za ně. Jsou tam lidé, co si váží Česka a rozumí, že rok 1968 není minulostí, ale jde o bolestnou kapitolu jejich historie, a to navždy. A jestli se s tím nedokážeme popasovat, znamená to, že prodáme obraz Ruska nadobro současnému Kremlu, v němž se Putin nadlouho zabydlel. Nechci, aby lidé soudili Rusko podle Putina, ale rád bych, aby ho hodnotili podle obyčejných Rusů, jako jsem třeba já. To je má mise.

V knize Pierra Sautreuila Prohrané války Jurije Běljajeva se píše o ruském nacionalistovi, který si váží Hitlera, organizoval takzvané Bílé hlídky, co v Petrohradu vraždily cizince a autor se s ním setkal během války v Donbasu. I v Rusku byl tento nacionalista na černé listině, proto utekl na Donbas. Jak je ale možné, že takoví Rusové, tedy občané země, která za druhé světové války ztratila 26 milionů lidí, vůbec existují. Hlava mi to nebere...

Otevřeně vám říkám, že má hlava to také nedokáže pobrat. Podle mě se Stalin až tak moc od Hitlera nelišil. Za cenu obrovských obětí vyhrál válku. To ano. Nicméně Rusové, kteří berou Stalina za velkého vůdce a gulagy za prostředek ekonomického růstu díky práci zločinců, jsou přinejmenším pomatení. Jde o lidi, kterým je blízká idea rasové segregace. A symbol této segregace, alespoň v Evropě, je Hitler. Na druhou stranu se podívejte, kolik obětí má v Číně na triku Mao Ce-tung. A kolik bylo ve Francii v šedesátých letech maoistů? Taky dost. Všude žijí popletení lidé.

Známý ruský youtuber Jurij Duď natočil dokument Kolyma. V něm zpovídá potomky lidí, co skončili v gulazích. A někteří z nich také stále velebí Josifa Stalina. To je trochu víc, než by se dalo označit za Stockholmský syndrom...

V tom je záhada ruské duše. A to je důvod, proč jsem odjel z Ruska! Chtěl jsem se zbavit přesně takových lidí. Nehci žít se sousedy, kteří se nepoučili z historie, kteří stále volí Putina, kteří schvalují násilí a nesoucítí s politickými vězni. Nechci žít uprostřed takových Rusů.

Jsou to lidé, co věří v chiméru, v lež a nedokážou si přiznat, že dělají chybu?

Ano. A do jisté míry je to i pochopitelné. Velmi málo dospělých si přizná, že celý život žili ve lži. Nemluvíme o filozofech, ale o normálních lidech. A jen málo z nich žije podle Sokrata. Nicméně mi dáváte takové otázky, na které dost těžko hledám odpovědi. Ale v Rusku je podobnými otázkami člověk obklopen. Byl jsem z toho unaven a odjel do Česka. Nechci to pořád řešit, chci normálně žít. Navíc věřím, že probíhá vzkříšení Sovětského svazu a v takovém ovzduší nechci žít a nechci, aby v něm žily mé děti.

Kdyby se hypoteticky situace změnila a v Rusku vyhrál prezidentské volby Navalný, jak by to podle vás vypadalo?

Není to reálné. Podpora Navalného není tak velká. Prostí lidé, ale i inteligence v Rusku se k Navalnému staví minimálně s podezřením. V prezidentských volbách by možná jednoho soupeře porazil, ale nikdy se nedostane do první trojice. Možná jeho syn za padesát let. Nyní ale není Rusko na podobného prezidenta připraveno.