Začněme sestavením vlády a problémy kolem europoslance Miroslava Pocheho. Jak jste se na celou situaci díval?

Mně je to v zásadě jedno, spíše z toho mám dobrou zábavu, protože ty konstrukce, které pánové vymýšlejí, že Jan Hamáček bude řídit dvě ministerstva a Pocheho dosadí eventuálně jako náměstka na zahraničí potom, mi připadají absolutně krkolomné. Sociální demokracie vlastně tímto dává najevo, že už je schopna skousnout absolutně cokoliv, a prezident si s nimi hraje jako kočka s myší. Problém je v tom, že Ministerstvo zahraničí skutečně potřebuje nějaké vedení a speciálně v této době, kdy se bude jednat o Dublinu IV a o dalších důležitých věcech na evropské úrovni. Tam musí být plnohodnotný ministr, nemohou posílat náměstka na ministerské rady, takže v tom vidím problém.

Podle toho, co od vás slyším, se nebojíte výhrůžek ČSSD, že pokud by se Poche ministrem nestal, tak by spolupráci s hnutím ANO rozpustila?

Podle toho, co jsem já zachytil – jen z otevřených zdrojů, nemám zákulisní informace – mám pocit, že jsou na tu vládu natěšení, natřesení a že už zpátečku nezařadí. A jak je vidět, tak určitě je tam minimálně valná část reprezentována Zimolou a Foldynou, kteří by neměli problém s výměnou Pocheho za někoho jiného.

Říkal jste, že si prezident Miloš Zeman hraje s ČSSD jako kočka s myší. Proč to dělá?

To nevím, a to je mi v zásadě také jedno. Já se musím přiznat, že manévry prezidenta okolo sestavování vlády sleduji jako zajímavé představení a myslím, že se v nich odráží jedna věc. Prezident vlastně úplně mění povahu politického systému, který jsme tu dosud znali. My jsme až do zavedení přímé volby žili vlastně v parlamentním systému, a tím, že jsme si zavedli přímou volbu, jsme to překlopili na poloprezidentský systém. Prezident Zeman to jako velmi zkušený politik velmi dobře ví a začal toho poloprezidentského systému využívat na doraz. Takže se vlastně stal hlavním aktérem při sestavování vlády, začíná se stávat hlavním aktérem při formování zahraniční politiky. Je to zajímavá situace, která tak trochu posouvá, na co jsme byli za posledních pětadvacet let zvyklí.

Četla jsem kritiku ODS, že vláda podporovaná KSČM má být jmenována v den výročí popravy Milady Horákové. Berete to jako ironii života?

To je hodně špatná symbolika a myslím, že to asi někomu nedošlo. To se nemělo stát.

Jistě sledujete, co prosazuje kancléř Sebastian Kurz za Rakousko, navíc Rakousko bude předsedat Evropské unii. Domníváte se, že Evropskou unii a její státy čekají změny ohledně migrační politiky?

Minimálně v tom smyslu, že se přitvrdí v migrační politice, nás určitě změny čekají. Kurz už dal najevo, že z toho hodlá udělat prioritu rakouského předsednictví. Jeho přístup se mi líbí více než přístup Angely Merkelové, ale zase bych nad ním bezmezně nejásal. Prostě Kurz je rakouský kancléř a vždy bude hájit v první řadě zájmy Rakouska. Pokud se střetnou se zájmy České republiky, Kurz bude určitě upřednostňovat Rakousko, takže to, co razí on – přísnější a tvrdší linie – je v pořádku, ale vsadím, že kdyby došlo znovu na otázku kvót nebo přerozdělování migrantů, tak Kurz asi nebude držet basu s Visegrádskou čtyřkou. Takže naše nadšení nad Kurzem by mělo mít své hranice.

Zmínil jste Angelu Merkelovou. Vy jste se vyjádřil, že čelí vládní krizi i rebelii několika států Evropské unie kvůli dosavadní migrační politice. Zdá se, že se pod ní houpe židle, domníváte se, že přichází její politický konec?

Nemyslím, že je to aktuální. Ona byla naprosto obratná v tom, že dokázala vyčistit svoje blízké okolí ve straně CDU od jakýchkoliv politických konkurentů, takže se nerýsuje nikdo, kdo by ji mohl nahradit. Skutečností ale rovněž je, že ji migrační politika zavedla do nejsložitější situace. Poslušnost jí vypověděl vlastní ministr vnitra, také zmíněný rakouský kancléř Kurz se staví proti jejímu kurzu. Proti tomu se staví i nová italská vláda, o Orbánovi, který se už několikrát střetl s jejím pojetím migrační politiky, už jsme asi mluvili v minulosti. Takže rýsuje se zde taková koalice ochotných, která je schopna razit tvrdší přístup v plném rozporu s tím, co razila Angela Merkelová. Pro českou vládu by bylo dobré, aby se této koalice ochotných zúčastnila, a k tomu bychom potřebovali mít někoho jasně definovaného, kdo bude řídit Ministerstvo zahraničí. Nikoliv v pozici nějakých náměstků, nebo když všichni budou vědět, že to řídí někdo, kdo to má jako vedlejšák. Těžko bude možné brát takového člověka úplně vážně.